Každý leden mám velmi plodný, příliv nové energie spojený se začátkem roku i realita toho, že O. bývá přes zimní měsíce hodně doma, pracuje minimálně a mě tak odpadne každodenní domácí rutina. Letos je ta úleva dvojnásobná, když mu můžu s klidným svědomím přenechat drtivou většinu vzdělávání naší třeťačky. A tak se v lednu doma hodně četlo i poslouchalo…

Joana Bator – Chmurdálie

Devatenáctiletá Dominika Chmurová se probouzí v mnichovské nemocnici. Po dlouhých měsících rehabilitace se jí navrací zdraví, ale klidná mysl ne. Místo aby se vrátila domů na Pískový vrch, kde se odehrával stejnojmenný román Joanny Batorové, cestuje po celém světě, střídá země i zaměstnání. Čím víc se vzdaluje domovu, tím víc se přibližuje Chmurdálii, krajině, která splňuje Dominičiny představy o ideální společnosti. Dominičiny osudy se prolínají s osudy mnoha žen, například se Sarou Jacksonovou, přímým potomkem takzvané Hotentotské Venuše, kterou v 19. století vystavovali jako kuriozitu v Londýně a Paříži. Jejich příběhy se spojují v jednom předmětu putujícímu z ruky do ruky – Napoleonově nočníku. (Zdroj)

Po úspěchu Pískového vrchu nezbylo než nedočkavě vyhlížet jeho volné pokračování – Chmurdálie. Autorka v něm navazuje na konec Pískového vrchu a tragickou autonehodu mladé Dominiky, která v mnichovské nemocnici doslova utekla hrobníkovi z lopaty. Nehoda změní její život doslova naruby a po rehabilitaci hledá svůj klid v kočovném životě i za hledáčkem foťáku. Při svých cestách po Evropě i Americe potkává spleť zajímavých lidí, kteří se s ní dělí o své osudy a střípky jejich životů se promítají do Dominičina vidění světa.

Mnoho vedlejších postav a zdánlivě slepých odboček ve vyprávění se osudově potkávají a zase míjejí, aby jejich životní příběhy ve vteřině nabraly úplně jiný směr. I přes to bohaté množství postav a příběhů se Joanně Bator daří držet kormidlo pevně v ruce a pavouk vyprávění nás vede jasným směrem.

Silné příběhy žen v sobě nesou témata holokaustu, migrace, otrokářství i sociální (ne)rovnosti. Dominika ve své roli poutníka tyto příběhy nasává a poté vypráví dál a nechává je žít, místo aby upadly do zapomnění. Pozvolné tempo vyprávění, absence uvozovek a dlouhá rozvitá souvětí knize sluší a i přes absenci výrazné dramatičnosti nepostrádá čtivost a melancholickou atmosféru.

Hodnocení: 5/5

BATOR, Joanna. Chmurdálie. Přeložil Michala BENEŠOVÁ. V Praze: Paseka, 2020. ISBN 978-80-7637-035-7.

Petra Soukupová – Věci, na které nastal čas

Život nelze naplánovat ani se na něj nedá dopředu připravit. 

Alice a Richard, sedmnáct let jejich společného života, dvě děti, Kája a Lola. Kájovi je třináct a začíná mít rodičů dost, Lole bude jedenáct a nejvíc ze všeho na světě si přeje psa. Nikomu se nic moc neděje, stereotyp všechno překrývá jako měkká deka. Asi to není štěstí, ale žít se v tom dá. Až do chvíle, než se objeví někdo nový. A s tím pocit, že doteď to vlastně nebyla láska. Jenže jsou rodina, a cokoliv se stane jednomu, poznamená všechny. A Kája s Lolou musí najednou řešit to, co děti nikdy řešit nechtějí. Stojí ale tahle rodina vůbec za záchranu? (Zdroj)

Dalo by se říct: „Další Petra Soukupová“ a myslet to v tom dobrém i špatném. Máme tu další knihu autorky, která je přebornicí na niterná každodenní rodinná dramata a bez obalu pojmenovává situace, které jsou běžnou rutinou českých domácností. Ruku na srdce, v kolika jejích knihách už jste se našli? A na stranu opačnou – přináší nám Petra Soukupová něco nového nebo jde stále ve svých důvěrně známých kolejích, kde se cítí silná? Stačí to věrnému čtenáři?

Kdyby se mě někdo zeptal, zda si má knihu přečíst, jednoznačně řeknu ANO. A za tím bude následovat ALE… Kdo od autorky má přečteno víc knih, bude nejspíš stejně jako já čekat něco nového, překročení vlastního stínu, ten se nedočká. Petra Soukupová nám nabízí přesně to, co od ní známe, jen v další variantě.

Ona, on, jejich děti a jedno manželství založené na mizerné komunikaci, předstírání a zatajování už od samotného počátku. Každý čeká od manželství něco jiného, denní rutina a šeď už pohřbila nejeden silný vztah a u Alice a Richarda se zdá být špatné všechno od začátku. Vystoupit ze začarovaného kruhu lze ale těžko, obzvlášť když v něm navíc figurují ještě děti. Stokrát omílané a popisované téma, které nebýt autorčiného charakteristického úderného rukopisu, by bylo jen další z mnoha. To je jeho největší deviza – autorka se nezdržuje popisnými pasážemi, ale soustředí se výhradně na ústřední rodinu, jako kdyby nic zvenčí neexistovalo. Do lineárního vyprávění nezasahuje žádná politika, dramata jiných lidí či „velké příběhy“, ale stojí na všednodenních zdánlivě banálních okamžicích, ze kterých se život skládá.

Co dále číst od autorky? Marta v roce vetřelce, Nejlepší pro všechny, Kdo zabil snížka, Zmizet, Pod sněhem, K moři a Klub divných dětí.

Hodnocení: 3/5

SOUKUPOVÁ, Petra. Věci, na které nastal čas: román z povídek. Brno: Host, 2020. ISBN 978-80-275-0390-2.

Roberto Saviano – Piraně

Autor slavného románu Gomora vypráví o vzestupu Nicolase Fiorilla, patnáctiletého, bystrého a ambiciózního chlapce, který si založí vlastní gang. Jeho členové pocházejí ze středostavovských rodin, mají domovy, rodiče, sourozence, chodí do školy. Nebyli odchováni mafiánskými poměry, ale počítačovými hrami, filmy a komiksy. Neumějí rozlišovat virtuální realitu od skutečného světa, a tak se stylizují do postav, které znají z monitorů a displejů. Nevidí rozdíl mezi umělou a skutečnou krví a smrtí, násilí je pro ně hra. Jediné, co je zajímá, jsou peníze. Chtějí zbohatnout, rozkazovat a vládnout. A k tomu je důležité mít zbraně a koule. Proto obdivují i vojáky ISIS a jejich videa. Nicolasův plán vyjde, z členů jeho gangu se skutečně stane paranza – zabijácký potěr, malé piraně. Cena, kterou za takový život zaplatí, je ale vysoká. (Zdroj)

Novinář Roberto Saviano je znám hlavně jako autor oceňovaného románu Gomora, díky kterému si vysloužil nejen výhružky smrtí od italské mafie, ale i konstantní ochranku. Stejně jako v Gomoře se drží svého kopyta – italské mafie, tentokrát ale té, ve které figuruje mládež a mladí dospělí.

Nejnovější tenisky, hadry, telefony, peníze, prestiž a sociální statut, po tom touží neapolští teenageři. Jak k tomu přijít, když mají neapolské gangy jasně vymezené hranice svého působení? Když má člověk partu přátel, na kterou se může spolehnout, ostré lokty a umí myslet o několik kroků napřed, s pořádnou dávkou kuráže se může pokusit urvat si svoje místo na slunci. Gang plný náctiletých kluků pod vedením Nicolase má průpravu z mafiánských filmů i hraní počítačových her. Jakkoliv může jejich googlení používání střelných zbraní nebo z filmů okoukané mafiánské rituály směšně, tvrdá realita je úplně někde jinde.

Autorův typický novinářský styl tepe autentičností a čtenář mu celou knihu zblajzne i s navijákem. Pochybnosti o věrohodnosti nejsou na místě, děj je neprůstřelný a ač se kolikrát nechce věřit, že podobné dětské gangy existují, Savianova titěrná práce s lokalitou i geniem loci nenechá nikoho na pochybách, že jsou italské čtvrti, kde to přesně takto funguje.

,,Existujou jen vojebanci a vojebávači, nic jiného. Existujou na každém místě a existovali odjakživa.”

Hodnocení: 4/5

SAVIANO, Roberto. Piraně. Přeložil Alice FLEMROVÁ. V Praze: Paseka, 2019. ISBN 978-80-7432-993-7.

Lenka Elbe – Uranova

Anglická dívka Angela, která má těsně před svatbou, se v srpnu 1968 vydá do Československa navštívit rodinu svého otce, jehož nikdy nepoznala. Poslední, co od ní její snoubenec Henry uslyší ze sluchátka telefonu, je slovo „chleba“. Pak se po Angele prostě slehne zem. Tak začíná pozoruhodná románová prvotina Lenky Elbe. Angela však oproti očekávání nezahyne pod pásy ruských tanků, její život pohltí historie ještě hlubší a síly ještě temnější. O mnoho let později se z terapeutických důvodů po Angeliných stopách vydává Henry v doprovodu nové, teď už dlouholeté partnerky. Hlavním hrdinou románu je ovšem město Jáchymov, město lázní a lágrů, stříbra a uranu, město s historií slavně krásnou i neslavně strašnou. V knize se mísí všechny jeho paradoxy, osudy i chování lidí ovlivňují jevy normální i paranormální, ve střízlivém lázeňském domě s přísným řádem se dějí nepochopitelné věci, a všechny nitky vedou do jáchymovského podzemí, jak toho skutečného, tak pomyslného. A nade vším se tajuplně line zelenkavá záře uranového skla.(Zdroj)

Postavit svou prvotinu na mixu magického realismu s hororovými prvky, romance, detektivky, vztahového dramatu a do centra toho postavit město Jáchymov, chce notnou dávku odvahy a kreativity. Lence Elbe se povedlo vydat neobvyklý příběh a pokud přistoupíte na její hru, užijete si neobvyklou lázeňskou jízdu s pochmurnou atmosférou.

Do centra dění autorka staví cizince – Henryho, který po letech přijíždí z Londýna hledat do Jáchymova svoji českou snoubenku, která zde v 68. roce záhadně přišla o život. Jeho pohled, nezatížený temnou minulostí Jáchymova, nabízí zdánlivě nezaujaté pátrání v honosném hotelu i podzemí města. Fantaskní a hororové prvky se proplétají s místními lázeňskými hosty i až učebnicově suchou historií města.

Jakkoliv měl Jáchymov hrát v knize ústřední roli a působit jako samostatný „superorganismus“, tvoří jen tiché kulisy a rámec děje. Těžce vysvětlitelné nadpřirozené jevy a občasné logické faily s nekonečnými dialogy způsobí skřípání zubů v porovnání s pitoreskními postavičkami seniorů i německých vědců – populizátorů vědy.

Jestli vás historie Jáchymova, potažmo komunistických lágrů, zajímá víc, budete muset sáhnout po jiné knize. Pokud chcete ale originální a na české poměry experimentální debut, který v sobě mísí několik žánrů, Uranova vám nabídne 400 stran výletu do jiné reality.

Hodnocení: 3/5

ELBE, Lenka. U Ra No vA. Praha: Argo, 2020. ISBN 978-80-257-3260-1.

Zuzana Dostálová – Soběstačný

Štěpánovi je jedenáct a celý jeho svět závisí na dospělých. Jenže co si počne ve chvíli, kdy se jeho táta nejspíš zbláznil – odstěhoval se, nechal si narůst plnovous a z kalhot mu koukají kotníky. Tátova nová přítelkyně nemá Štěpána moc v lásce, přijde si nadbytečný. Jeho máma vzdychá, šetří úplně na všem a vypadá to, že jí není dobře. Štěpán si proto přeje hlavně jednu věc – co nejrychleji vyrůst a být soběstačný. Zuzana Dostálová napsala román o dospívání a dospělosti, o samotě a samostatnosti. Hrdinův život sleduje v rozmezí několika let a vyprávění nenechává jen na něm. (Zdroj)

Můj vztah k Zuzaně Dostálové bych dosud poměrně kritický – klišoidní Hodinky od Ašera i Johana byly veřejností velmi dobře přijaté, na prvně jmenovanou knihu leckdo nešetřil superlativy. O „řemeslo“ tu nešlo, její knihy se čtou samy, jen to byly takové rychlovky, které jsem po přečtení odložila do zapomnění.

A pak je tu Soběstačný! Ve chvíli, kdy vyšly Vrány a zdálo se, že téma dospívání a nefunkčních rodin vyprávěných z pohledu těch nejmladších účastníků, na trh vletěl Soběstačný a nasadil laťku tak vysoko, že ji jen těžko někdo překoná.

Reálie knihy jsou běžné, dobře známé a všední – Štěpánův otec odejde za mladší ženou, on zůstává s matkou samoživitelkou, která se je snaží uživit a dopřát Štěpánovi lepší budoucnost než má ona jako pokladní v supermarketu. Že znáte nějaký podobný příběh ze svého okolí? Já bohužel několik…

Štěpánovo komplikované dospívání sledujeme během několika let nejen z jeho pohledu, který tvoří většinu knihy, ale prostor dostává i jeho matka. Pohled z obou stran nám dopřává větší kontext. Neustálý kolotoč šetření, počítání peněz i složenek nedopřeje jedenáctiletému chlapci běžné dětství, naopak musí předčasně dospět, postarat se o sebe i svoji rodinu. Ona soběstačnost pro něj představuje velkou míru svobody a zároveň nutného zla.

Autorka ze Štěpána neudělala vzdorného puberťáka, který má pocit, že je středobodem vesmíru, ale postavu, která se snaží vyjít z každé situace posílená a bojuje všemi prostředky s nespravedlností svého osudu. Nebere si příklad ze svých rodičů a naopak se on sám se často chová nejvíc dospěle.

V knize jsou lehce naťuknuta i témata jako obtěžování dětí, podvodné léčitelství, konsent v sexu mezi dospělými nebo našroubované hipsterství Štěpánova otce. Autorka jim nenechává příliš prostoru, jen se jich dotkne a běží dál. To jí pak člověk odpustí i repetitivnost a křiklavou stereotypizaci několika motivů – Štěpánova macecha milující zdravou stravu a nákupy v IKEA i komentování kvality kávy v kavárně.

Úsporný a jednoduchý styl knize sluší, ono na nějaké květnaté metafory není prostor. Jazyková přístupnost a lehkost autorčina textu zcela nepřekvapivě vedla k popularitě i mezi těmi, kdo jinak dávají přednost více odpočinkové literatuře.

Hodnocení: 5/5

DOSTÁLOVÁ, Zuzana. Soběstačný. V Praze: Paseka, 2020. ISBN 978-80-7637-037-1.

Leden je s většími i menšími úspěchy za námi, na únor mám nachystané Království od krále severské detektivky i odpočinkový román Nečekaná dobrodružství sester Šergilových.

Co máte přečteného za poslední dobu vy a stojí za inspiraci? Podělme se navzájem o svoje tipy.