Asi budu muset číst trochu méně, za únor je to dalších 6 knih a pak z toho mám elaboráty dlouhé jak sněmovní projevy 🙂 Tenhle měsíc to byl dvakrát Hájíček (kdo by odolal), jedna detektivka horší kvality (příště poděkujem a vrátím), propagované Ohníčky všude kolem, jedno velrybářské dobrodružství a celá štace korunovaná skvělou Petrou Soukupovou. A ještě jsem si k tomu přihodila jednu audioknihu – Potichu od Jaroslava Rudiše. K téhle knize mám velmi blízký vztah, bohužel jí v audioverzi namluvil můj velký neoblíbenec Richard Krajčo, pardon, ale tohle nedávám….Moje obsese nakladatelství Host už začíná být nápadná, z 6 knih je jedna Odeonka a zbytek právě z Hostu 🙂 Navíc v pondělí 5.3. jim vychází nová kniha Viktorie Hanišové – Houbařka!
Jiří Hájíček – Fotbalové deníky
Známý je názor, že muži pocházejí z Marsu a ženy z Venuše. Podle Honzy Převorského, čtyřicátníka s dobrým autem, mírnou nadváhou a vášní pro fotbal, zase existují dvě fotbalové jedenáctky — mužů a žen — které svádějí neustálé boje srovnatelné svou tvrdostí s anglickou ligou… Zdroj
S touhle útlou knihou jsem se hodně prala, především proto, že bytostně nesnáším fotbal 😀 Sledovat fanatičnost jednoho zapáleného fotbalisty – teoretika, který řeší, jestli v hospodě je nebo není televize a výsledky jednotlivých zápasů si zapisuje do deníčku, není nic pro mě. Trochu mi chyběla ta Hájíčkovská poetika jihočeské krajiny a jeho sugestivní popis.
Dějová linie Honza Převorský, jeho nově objevená sestra a společný týdenní roadtrip po Čechách byla sice poněkud fádní, ale naštěstí ne natolik nudná, abych knihu odložila. Konec byl sice předvídatelný, ale pro tentokrát to autorovi odpustím…
HÁJÍČEK, Jiří. Fotbalové deníky. Brno: Host, 2007. ISBN 978-80-7294-242-8.
Hodnocení: 3/5
Hodnocení: 3/5
Eric Rickstand – Číhání
Přátelskou a poklidnou atmosféru odlehlého městečka Canaan ve Vermontu narušuje spor o legalizaci homosexuálních sňatků. Mezi lidmi to vře. Staří přátelé si nemohou přijít na jméno. Probouzí se strach, předsudky a násilí. Když je v domě advokáta, který zastupuje místní pár gayů, brutálně zavražděna mladá dívka, policejní vyšetřovatelka Sonja Testová je přesvědčená, že vražda s ostře sledovanou kauzou souvisí. Jak se však noří do vyšetřování hlouběji, odhaluje děsivé činy skryté po celá desetiletí a zjišťuje, že se za idylickou tváří městečka ukrývá temnota a zlo páchané na nevinných. A Sonja, matka dvou malých dětí, udělá všechno pro to, aby nevinné ochránila. ZdrojOd autora jsem četla loni v létě jeho prvotinu Tiché dívky. I když Dívkami nebyla nijak zvlášť oslněna, Eric Rickstand dostal druhou šanci. Bohužel se opět žádné „wow“ nekonalo. Hlavní hrdinka mi byla nesympatická, její chování bylo pro mě občas až nepochopitelné. Vzhledem k tématu pár gayů vs. maloměsto jsem čekala více šikany a omezenosti ze strany obyvatel. Stejně jako v Tichých dívkách se po celou dobu zdánlivě nic neděje a najednou je na posledních pěti stranách všechno vysvětleno a uzavřeno. Číhání je detektivkou pro nenáročné s vynikající psychologií postav, ale menší dávkou napětí.
RICKSTAD, Eric. Číhání. Přeložil Vratislav KADLEC. Brno: Host, 2017. Detektivní román (Host). ISBN 978-80-7577-163-6.
Hodnocení: 2/5
Celeste NG – Ohníčky všude kolem
V Shaker Heights, poklidném předměstí Clevelandu, dbají lidé na to, aby měli všechno přesně podle šablony – stejné trávníky, stejné domy, a také aby žili stejné životy. Elena Richardsonová ztělesňuje tuhle idylku úspěšné americké středostavovské rodinky devadesátých let naprosto dokonale. Richardsonovi, kteří mají čtyři děti, pronajmou byt nekonformní chudé fotografce Mie s dospívající dcerou. Tyhle dvě rodiny se postupně pořád víc prolínají, ale od začátku víme, že se jejich odlišné světy střetnou a povede to ke katastrofě… Zdroj
Knize se na instagramu dostalo velké pozornosti, superlativa se hrnuly ze všech stran, ódy na radost číhaly na každém rohu. Nechala jsem se nalákat stejně jako při monster kampani na Malý život, taktéž ze stáje Odeonu. A opět jsem nebyla zklamaná. Tuhle knihu jsem zhltla jedním dechem, mohla by mít klidně ještě o 100 stránek víc nebo pokračování. Doufám, že plánované filmové zpracování bude stejně kvalitní.
Na prvních stranách vlastně hned víme, jak všechno dopadne – podpálením domu Richardsonových jejich nejmladší dcerou. Nevíme ale, co tomu předcházelo a co ji k tomu vedlo. Proti rodině Richardsonových, kteří jsou jak vystřižení ze Stepfordských paniček, stojí svobodomyslná umělkyně a fotografka Mia s pubertální dcerou Pearl. Životy obou rodin se navzájem prolínají a ovlivňují, každou postavu je nutné milovat i nenávidět, nic není černé ani bílé. Všechny postavy i celé „dokonalé“ bohaté předměstí je tak reálné, jako kdyby existovalo hned vedle našeho domu.
Ohníčky všude kolem je příběh o mateřství, předsudcích, nelehkém dospívání, těžce vydobyté nezávislosti, důvěře rodičů ve své děti, o předstírané dokonalosti. Kniha o tom, jak je nutné spolu komunikovat a věřit sobě i v sebe.
NG, Celeste. Ohníčky všude kolem. Přeložil Jana KUNOVÁ. Praha: Odeon, 2017. Světová knihovna (Odeon). ISBN 978-80-207-1793-1.
Hodnocení: 5/5
Knize se na instagramu dostalo velké pozornosti, superlativa se hrnuly ze všech stran, ódy na radost číhaly na každém rohu. Nechala jsem se nalákat stejně jako při monster kampani na Malý život, taktéž ze stáje Odeonu. A opět jsem nebyla zklamaná. Tuhle knihu jsem zhltla jedním dechem, mohla by mít klidně ještě o 100 stránek víc nebo pokračování. Doufám, že plánované filmové zpracování bude stejně kvalitní.
Na prvních stranách vlastně hned víme, jak všechno dopadne – podpálením domu Richardsonových jejich nejmladší dcerou. Nevíme ale, co tomu předcházelo a co ji k tomu vedlo. Proti rodině Richardsonových, kteří jsou jak vystřižení ze Stepfordských paniček, stojí svobodomyslná umělkyně a fotografka Mia s pubertální dcerou Pearl. Životy obou rodin se navzájem prolínají a ovlivňují, každou postavu je nutné milovat i nenávidět, nic není černé ani bílé. Všechny postavy i celé „dokonalé“ bohaté předměstí je tak reálné, jako kdyby existovalo hned vedle našeho domu.
Ohníčky všude kolem je příběh o mateřství, předsudcích, nelehkém dospívání, těžce vydobyté nezávislosti, důvěře rodičů ve své děti, o předstírané dokonalosti. Kniha o tom, jak je nutné spolu komunikovat a věřit sobě i v sebe.
NG, Celeste. Ohníčky všude kolem. Přeložil Jana KUNOVÁ. Praha: Odeon, 2017. Světová knihovna (Odeon). ISBN 978-80-207-1793-1.
Hodnocení: 5/5
Jiří Hájíček – Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku
Dějištěm dvaceti povídek, které autor napsal v průběhu let 1995—2014, je jihočeský venkov. Setkáváme se tu s všednodenními lidskými mikrodramaty, příběhy vepsanými na plátno velkých dějin nebo jen zachycením nálady, životního pocitu či zkušenosti svérázných i zdánlivě obyčejných postav. Hájíček přitom dokáže velmi plasticky evokovat krajinnou atmosféru – spolu s hrdiny se brouzdáme spadaným listím, dotýkáme stébel kvetoucích trav, nastavujeme tvář slunci nebo se choulíme zimou v obnošených kabátech. Zvláštní místo zde pak zaujímají vánoční příběhy a povídky o vesnickém fotbale. Zdroj
Vypasená sbírka povídek byla po Fotbalových denících vítanou vzpruhou. Jako většina Hájíčkových knih je opět zasazena do Jižních Čech. Nechybí sugestivní popisy krajiny, života starousedlíků i každodenních běžných strastí. Všechny povídky popisují naprosto nejobyčejnější životní situace a vzpomínky, žádný divoký kurdistán, ale plynutí s proudem. Mohla by to být naprostá nuda, ale to by to nesměl být Hájíček 🙂
Paní Kűhlmayer se podívá se soustředěným výrazem na Terezu.
„Víš, co je podle mě mládí?“ chvíli jen mlčí, jako by čekala na odpověď. „Mládí je přece pomyšlení, že všechno to nejkrásnější teprve bude.“
HÁJÍČEK, Jiří. Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku: povídky. Brno: Host, 2014. ISBN 978-80-7491-405-8.
Hodnocení: 3/5
Ian McGuire – Severní vody
Mladý Ir Patrick Sumner se během velkého indického povstání v roce 1857 zúčastnil jako vojenský felčar obléhání Dillí. Když se po propuštění z armády nechá najmout jako lodní lékař na velrybářskou loď plující do Arktidy, doufá, že během dlouhé monotónní plavby najde ztracený klid. Minulost ho však stále pronásleduje. Sumner navíc zjišťuje, že nastoupil na loď, která má nejspíš jiný cíl než lovit velryby, a že jeden z harpunářů je vychytralý sadistický vrah. Vytrhnou události na palubě Sumnera z apatie, do níž ho uvrhlo veškeré násilí a nespravedlnost, jichž byl v životě svědkem, a přimějí ho k činu? Severní vody jsou román o civilizovanosti a barbarství a také o schopnosti jednat lidsky i za extrémních podmínek. Zdroj
Moby Dick křížený s dobrodružnými knihami Jacka Londona ve variantě pro dospělé ala Revenant. Bylo to krvavé, syrové, špinavé, smradlavé a neuvěřitelně reálné. Rozhodně nic pro útlocitné čtenáře, krev, moč, pot, střeva a alkohol se tady dávkují po kýblech. Kniha v sobě spojuje detektivní linku (sadistický vrah, od začátku knihy víme, kdo to je) a realistické dobrodružství na velrybářské lodi. V druhé poloviny knihy se samotná plavba promění v boj s mrazem, sněhem, přírodou, v boj o holý lidský život. Vytknout bych mohla snad jen trochu unáhlený konec, pár stránek navíc by mu slušelo víc.
Severní vody jsou skvělé napsané, jazykově velmi bohaté a čtou se tak dobře, že je nelze odložit. Má to tak silnou atmosféru, že si ke čtení připravte teplé ponožky a pořádně horký čaj. Jsem moc zvědavá na plánované filmové zpracování. Navíc mají opravdu krásnou typologii, která ke knize neuvěřitelně sedí a dlouho jsem takhle pěkné vizuální zpracování u beletrie neviděla.
MCGUIRE, Ian. Severní vody. Přeložil Johana Petra PONCAROVÁ. Brno: Host – vydavatelství, 2017. ISBN 978-80-7577-169-8.
Hodnocení: 5/5
Moby Dick křížený s dobrodružnými knihami Jacka Londona ve variantě pro dospělé ala Revenant. Bylo to krvavé, syrové, špinavé, smradlavé a neuvěřitelně reálné. Rozhodně nic pro útlocitné čtenáře, krev, moč, pot, střeva a alkohol se tady dávkují po kýblech. Kniha v sobě spojuje detektivní linku (sadistický vrah, od začátku knihy víme, kdo to je) a realistické dobrodružství na velrybářské lodi. V druhé poloviny knihy se samotná plavba promění v boj s mrazem, sněhem, přírodou, v boj o holý lidský život. Vytknout bych mohla snad jen trochu unáhlený konec, pár stránek navíc by mu slušelo víc.
Severní vody jsou skvělé napsané, jazykově velmi bohaté a čtou se tak dobře, že je nelze odložit. Má to tak silnou atmosféru, že si ke čtení připravte teplé ponožky a pořádně horký čaj. Jsem moc zvědavá na plánované filmové zpracování. Navíc mají opravdu krásnou typologii, která ke knize neuvěřitelně sedí a dlouho jsem takhle pěkné vizuální zpracování u beletrie neviděla.
MCGUIRE, Ian. Severní vody. Přeložil Johana Petra PONCAROVÁ. Brno: Host – vydavatelství, 2017. ISBN 978-80-7577-169-8.
Hodnocení: 5/5
Petra Soukupová – Marta v roce vetřelce
O Martě si rodiče myslí, že je chytrá a mohlo by z ní něco být, hlavně když bude studovat a nebude se flákat. Mladší sestra si o ní myslí, že je to nafoukaná nána, starší bratr, že se pořád chová jako malá, a Robert, její kolega z práce, že není k zahození. Babička ji už nepoznává. Ale tahle kniha není o tom, jak vidí Martu ostatní, tohle je její deník….Devatenáctiletá Marta Žáková úspěšně odmaturovala, byla přijata na vysokou školu a na prázdninové brigádě se zamilovala. Vše se zdá být v pořádku, přesně tak, jak si to Marta představuje. Nečekaný spád událostí však obrátí její život naruby a z nadějné studentky se rázem stává „největší lůzr světa“.Dynamiku příběhu umocňuje autorčin typický jazyk, odpovídající myšlení a vyjadřování mladé dívky. Koneckonců – autorka už věk dospívání překročila natolik, aby o něm mohla s nadhledem psát, zároveň je však stále dostatečně mladá, aby dokázala citlivě a přesvědčivě zachytit prožívání devatenáctileté dívky. ZDROJ
Kvůli téhle knize jsem dva dny neprala, nevařila a neuklízela 🙂
Marta je devatenáctiletá holka, odmaturovala, dostala se na FFUK, na brigádě se zamilovala do staršího chlapa, trochu kouří, o trochu víc pije. Zápletka jak z románu pro dospívající. Jenže Marta otěhotní, zjistí, že její vyvolený je ženatý muž s rodinou, začne kašlat na školu, potratí, ze školy jí vyhodí. Cesta dolů je lehká, lemovaná vysedáváním po kavárnách a hospodách, nekonečnou prokrastinací, neschopností cokoliv změnit a korunovaná věčnými rozbroji s rodiči. Jenže jak se odrazit ode dna a dostat se zase nahoru? Půjde to s pomocí rodiny, psychologa a skupinových terapií?
Na knihu se lze podívat dvěma pohledy. Marta jako rozmazlená holka, která má všechno, nemusí nic, fláká se, kouří, pije a neví co se sebou. Holka, která si ničeho neváží a její nekonečné odkládání problémů na zítra, pozítří, příští týden… až až až jí dovedou až k přespávání v hospodě, kde z nouze pracuje. A to měla našlápnuto na studium vysoké školy…
Jenže pak je tady i druhá poloha – deprese. Kdo nahlédne pod povrch, dozví se, že deprese není jen „blbá nálada“, kterou má občas každý. Není to stav, ze kterého se lze jít vysportovat nebo vyspat. Je to stav, kdy nejste schopni ráno vstát z postele, kdy se týden nemyjete, kdy zájem o cokoliv je pryč. V poslední třetině knihy se objevuje přesně tenhle problém, Marta se s pomocí svého okolí a léků snaží svoje deprese dostat pod kontrolu. Jenže je to běh na dlouhou trať a Martě se to tak úplně nevede.
Celá kniha je psaná deníkovou formou a jazykem devatenáctileté puberťačky. Čte se velmi lehce a díky autentické interpretaci jsem si připadala, jako kdybych byla zase v prváku na vejšce…
Jenže pak je tady i druhá poloha – deprese. Kdo nahlédne pod povrch, dozví se, že deprese není jen „blbá nálada“, kterou má občas každý. Není to stav, ze kterého se lze jít vysportovat nebo vyspat. Je to stav, kdy nejste schopni ráno vstát z postele, kdy se týden nemyjete, kdy zájem o cokoliv je pryč. V poslední třetině knihy se objevuje přesně tenhle problém, Marta se s pomocí svého okolí a léků snaží svoje deprese dostat pod kontrolu. Jenže je to běh na dlouhou trať a Martě se to tak úplně nevede.
Celá kniha je psaná deníkovou formou a jazykem devatenáctileté puberťačky. Čte se velmi lehce a díky autentické interpretaci jsem si připadala, jako kdybych byla zase v prváku na vejšce…
SOUKUPOVÁ, Petra. Marta v roce vetřelce. Brno: Host, 2011. ISBN 978-80-7294-521-4.
Hodnocení: 5/5
A pusťte si k tomu Děti mezi reprákama!
A co mě čeká v březnu? Určitě Houbařka Viktorie Hanišové, poslední díl Geniální přítelkyně, další kniha online book clubu Paní Dallowayová a třeba stihnu i něco víc 🙂
Co vy, co čtete? Co vás poslední dobou bavilo nebo naopak zklamalo?
Když Host má prostě dobrý tituly, no 🙂
Zatím jsem nečetla ani jednoho Hájíčka (na Vzpomínky už mám chuť víc jak rok, ale prostě se k nim nemůžu dostat), od Soukupové jsem naopak zatím nečetla jen Martu, jinak vše, je to má oblíbenkyně.
Já teď dočítám ten Mramor a plátno a jsem unešená!
S Hostem prostě nelze udělat chybu a nominace na Literu to potvrzují 🙂
Mramor a plátno už jsem si zarezervovala v knihovně, jen mít dostatek času 🙂