V únoru jsem čtenářsky balancovala mezi Asií (Prsa a vajíčka), jihem USA (Jižanské stromy podivné ovoce nesou) a českým supermerketem (Směna). Bylo to pestré, zajímavé a kvalitativně nevyvážené.

Mieko Kawakami – Prsa a vajíčka

Co byste dělali, kdyby vám rodiče jednoho dne řekli, že nejste jejich syn, že jste byl počat ve zkumavce a donošen v cizí děloze? Srovnáte se s identitou člověka bez minulosti? A co když jste stále mladá, ale už zdaleka ne nejmladší žena – bez partnera, bez vidiny rodinného štěstí, o mateřství ani nemluvě? A jako na potvoru jste sice šťastně single, ale také bez chuti na sex a zmítaná nezvladatelnou touhou po dítěti… Po celosvětovém úspěchu románu Prsa a vajíčka se k českým čtenářům dostává příběh, který vypráví nejen o etických dilematech a rozčarováních, rodinných poutech a rozkolech, ale také o (ne)porozumění vlastnímu tělu, jeho potřebám a smyslu. (Zdroj)

Prsa a vajíčka je první román od Mieko Kawakami, po kterém jsem letos sáhla. Vzhledem k tomu, že je autorka jednou z nejvýznamnějších současných japonských spisovatelek a kniha po svém vydání dost trendovala na IG, laťka byla vysoko.

Kniha naprosto odpovídá svému názvu 🙂 Rozdělená je do dvou částí, které se obě fokusují na ženské tělo a reprodukci. V první části potkáváme Nacuko, její sestru Makiko a Makikinu dcerou Midoriko. Makiko přijíždí do Tokia, aby si nechala operativně zvětšit prsa. Jen tenhle chirurgický zákrok může její jinak podprůměrný život vylepšit. Nacuko, která je svobodná a nemá děti, její obsesi zpočátku vůbec nechápe. Pubertální Midoriko, která řeší svoje problémy s matkou psaním deníku, se připravuje na svůj přerod z dívky v ženu s nelibostí.

V druhé části už se kniha věnuje jen Nacuko a jejímu rozhodování o tom, zda jako svobodná matka mít nebo ne děti. Ve svém okolí má matku – samoživitelku, která partnera do života nechce i úpěšnou literátku, která naopak považuje děti za brzdu.

Celý román je silně feministický a sociálně zaměřený (juch!). Ženy jsou v japonské kultuře objektivizovány, sociálně i profesně degradovány, jejich podřadné postavení ale není způsobeno nedostatkem snahy nebo intelektu, ale jednoduše genderem. Nezletilé prostitutky, špatně placené práce, nešťastná manželství, potupné schůzky s dárci spermatu, konzervativní společnost zaměřená na maskulinitu a výkon, v Prsa a vajíčka je od všeho kousek. Prostě kniha stojící na tématu „ženy, držte ústa a krok“, až se zdá situace všech ženských postav bezvýchodná.

Jestli vás baví číst o objektivizování ženského těla, dospívání, asexualitě, mateřství i ženských vztazích v japonském pojetí, Prsa a vajíčka jsou přesně pro vás.

Hodnocení: 5/5

KAWAKAMI, Mieko. Prsa a vajíčka. Přeložil Klára MACÚCHOVÁ. Světová knihovna (Odeon). Praha: Odeon, 2021. ISBN 978-80-207-2030-6.

Anna Beáta Háblová – Směna

Mladá výtvarnice Petra balancuje mezi touhou po úspěchu a odvržením všeho tvůrčího. Jako ostře řezané reliéfy se v ní vynořují vzpomínky na studium malby i zasuté osobní trauma. A pak je zde neradostná přítomnost, monotónní práce pokladní v supermarketu, k níž se z pragmatických důvodů uchyluje. Její vnitřní boje jsou konfrontovány s nelítostnými světy prodejny, uměleckého provozu i jejím (většinou nerovným) milostným zápasem. Vášeň pro opravdovost dovádí hrdinku až k hranicím sebevyjádření, vztahu, a nakonec i zákona. Příběh o křehkosti současné mladé ženy, která ve svém letu nevyhnutelně naráží do skla globalizované cizoty, vlastní osamělosti i osudu. (Zdroj)

Vlastně ani nevím, jak jsem na tuhle knihu přišla 🙂 Nejspíš jsem ji někde zahlédla na sítích, protože zcela upřímně – obálkou to spíš nebylo 😀 Nicméně tenhle prozaický debut básnířka Anna Beáta Háblová lokalizovala částečně do uměleckého prostředí, které nemilosrdně kritizuje a částečně do prostředí supermarketu.

Mladá výtvarnice Petra ubíjí svůj talent i ducha jako pokladní. Vzpomíná nejen na svoje dětství a lásku k malbě, ale i studia na výtvarné škole, kterou předčasně opustila a skončila i doplňování regálů a kasírování zákazníků. Svět galerií, kaváren a výtvarného světa naplněný intelektuálními rozhovory vystřídalo monotónní pípání poklady, tlak na bezchybnost, rychlost a přesně odměřené přestávky na záchod. Dva rozdílné světy i přístupy k práci se pomalu prolínají v lehce detektivní zápletce, kdy je Petra opět konfrontována se svým talentem a pocitem nedostatečnosti. Protože někdy jen talent k úspěchu nestačí.

Stylisticky vybroušená kniha sice neoslní detektivní linkou, ale sugestivně popsané myšlenkové pochody hlavní hrdinky vás možná donutí příště na nákupu věnovat pokladní úsměv a milé slovo.

Hodnocení: 4/5

HÁBLOVÁ, Anna Beata. Směna. Brno: Host, 2022. ISBN 978-80-275-1358-1.

Everett Percival – Jižanské stromy divné ovoce nesou

Je cosi shnilého ve státě Mississippi – a nejen tam. Záhadné vraždy bělochů přitahují pozornost k tuctovému městečku Prachy. A dva detektivy, kteří je přijeli vyšetřovat, tu nevítají zrovna s otevřenou náručí. Na pozadí vyšetřování postupně vyvstává děsivý obraz rasového násilí, které se jako krev rozlévá po všech státech bývalého Jihu už desítky let. Sérii brutálních vražd spojuje přítomnost dalšího mrtvého těla – muže, který se velmi podobá Emmettu Tillovi, mladému černošskému chlapci, zlynčovanému ve stejném městě před 65 lety. Vypadá to, že oběti lynčů se po letech domáhají odepřené spravedlnosti samy, tedy jen s malou pomocí místní vědmy a jejích stoupenců, a dávají padouchům ochutnat jejich vlastní medicínu. (Zdroj)

V malém městečko v Mississippi s divným jménem Prachy někdo začne vraždit bílé chlapíky, kteří byli v minulosti nějakým způsobem zapleteni do rasově motivovaných zločinů. Tahle zdánlivá vendeta je o to divnější, že u každého těla je zároveň nalezeno tělo černocha nápadně podobné Emmettu Tillovi – mladíkovi, který byl ve městě zlynčován před 65 lety. Tělo pokaždé záhadně zmizí z místa činu nebo márnice, aby se objevilo u další vraždy. Tady očividně někdo vzal spravedlnost do vlastních rukou!

Na první pohled detektivka se silným rasovým příběhem se velmi brzy přelije do černohumorného totálního bizáru v tarantinovském stylu. Má to silnou nadpřirozenou příchuť, je to občas zkarikované až na půdu a na konci si možná řeknete: „WTF, co to bylo!“

Jenže když ve vás dozní ta prvotní emoce, zjistíte, jak brutální je letitý otevřený a skrytý rasismus (nejen) v biblickém pásu USA. Zástupy nevinných obětí se tu hromadí roky a roky za potlesku obyvatel, jejichž jediná výsada je barva kůže. Percival Everret sice sarkasticky přestřeluje absurditu předsudků, ale možná se tím stane pro některou část čtenářského spektra přístupnější.

Hodnocení: 3/5

EVERETT, Percival. Jižanské stromy divné ovoce nesou. Přeložil Petra ANDĚLOVÁ. V Brně: Jota, 2023. ISBN 978-80-7689-240-8.