Hurá, překlenula jsem další měsíc a máme tu červen! Měsíc čtení venku, s kávou i vínem, na hřišti i při čekání na děti na tréninku.
Enjoy!
Klára Vlasáková – Těla
Ovdovělá šedesátnice Marie, která žije v nájmu a přivydělává si hlídáním dětí, vdává svou dospělou dceru Rózu. Ve chvíli, kdy ji po obřadu popřeje hodně štěstí, cítí, že o ni nadobro přišla. Důchodový věk, nedostatek peněz a pocit, že se stává neviditelnou, ji nutí hledat cesty, jak brát samu sebe zase vážně. Róza se připravuje na vlastní mateřskou roli a zároveň objevuje, že svým blízkým porozumíme teprve tehdy, když o nich začneme vyprávět. (Zdroj)
Klára Vlasáková si po své prvotině Praskliny (ještě jsem bohužel nečetla) zastabilizovala svoje místo v českém literárním rybníčku další knihou – Těla. Tentokrát míří do vod příliš neprobádaných a opomíjených nejen v knihách, ale i v reálném životě. Ženy ve věku 60+ nejsou nic atraktivního, líbivého a většinou se skrze ně vypráví dějiny, nikoliv příběh jejich stárnutí.
Vdova Marie žije sama, nemá přátele, neznáme její sociální život, ani detailní minulost. Za to ji potkáváme na svatbě, kde se zoufale snaží získat pozornost dcery i jejích přátel, ale zároveň se skrývá za pláštěm svojí neviditelnosti. Pocit vyloučenosti ze společnosti celou knihu akcentuje metafora mizejícího těla, neschopnost Marie dotýkat se sebe nebo se prohlížet v zrcadle. Marie tak volí různé cesty, jak se znovu přijmout, mít pocit života a nejen „užitečné paní na hlídání“. Proti tomu Mariina dcera Róza je vše, jen ne nenápadná. Dospělá žena se připravuje na vlastní mateřství, bojuje s přijetím „jiného“ stavu a vnímáním matky ve společnosti.
Autorce se povedlo neuveřitelně reálně a živě přenést čtenáře do těla šedesátileté ženy, formulovat její myšlenkové pochody, které by mě, ženu o 20 let mladší, ani nenapadly. Stereotypy, které se kolem žen v tomto životním období tvoří, jsou v lidech hluboce zakořeněné a Kláře Vlasákové se je povedlo vytáhnout na světlo. Stejně jako další stereotypní neviditelné role – matka pečovatelka, žena tchýně, nesnesitelná seniorka. Z celé knihy sálá pocit odcizení vlastnímu tělu ve chvíli, kdy prochází změnou – těhotenstvím či klimakteriem, jako kdyby se na ně obě hrdinky dívaly z výšky a snažily se zahlédnout škvírami očí něco lichotivého a ten zbytek ignorovat.
Hodnocení: 5/5
VLASÁKOVÁ, Klára. Těla. Praha: Euromedia Group, 2023. ISBN 978-80-242-8855-0.
Nino Haratischwili – Kočka a generál
Píše se rok 2016 a v Berlíně se nečekaně protnou osudy tří lidí, kteří jsou natolik odlišní, že by se jen stěží dali najít rozdílnější. Kočka je mladá herečka původem z Gruzie, nadaná, neklidná, těkavá, vášnivě oddaná divadlu a své rodině. Moskevský rodák Alexandr Orlov, kterému všichni říkají Generál, se v průběhu let vypracoval na jednoho z nejmocnějších ruských oligarchů a obestírá ho aureola tajemství a nebezpečí. A Vrána? Někdejší válečný novinář, jemuž se před rokem zhroutil svět. Všechny tři propojí mladičká Nura a jistá strašlivá událost, k níž došlo v malé vesnici na severním Kavkaze během první čečenské války, tedy před více než dvaceti lety. Avšak vina zůstává vinou, zlo zůstává zlem a před vlastní minulostí se nedá uprchnout. (Zdroj)
Nino Haratischwili je gruzínská spisovatelka, která se ve svých knihách obrací do minulosti své země. V Osmém životě pro Brilku to byla rodinná sága rozkročená od roku 1900, přes gruzínskoruskou válku až do Německa roku 2006. Loni jí opět v Hostu vyšla další kniha – Chybějící světlo – o čtyřech kamarádkách žijících v Tbilisi na konci 20. století, kdy se Gruzie odtrhla od Ruska.
Kočka a Generál v sobě kombinuje historický příběh s dektivní zápletkou a skvělou psychologií postav. Msta, láska, Gruzie, Sovětský svaz, Německo a tři lidské osudy, které se jednoho dne protnou. To vše na úctihodných 592 stránkách! A jo, drží to celé při sobě, i když to hlavně během první čečenské války solidně dloubne pod žebírka.
Jo a rusáci jsou svině, o tom žádná! A tady to dostanete naservírované na stříbrném podnose, protože jejich válečné zločiny se nesou přes staletí. Ať je to zmiňovaná první čečenská válka (1994 – 1996), kdy se Čečensko chtělo osamostatnit od Ruské federace a Boris Jelcin podepsal památný výnos číslo 2169 „O opatřeních vedoucích k zajištění zákonnosti, pořádku a bezpečnosti občanů na území Čečenské republiky“. (Zdroj) Povědomé, že?
Kočka v téhle knize není žádné přítulné zvířátko, ale mladá herečka gruzínského původu žijící v Berlíne, která bezmezně miluje svoji rodinu a divadlo. Ruský oligarcha Orlov aka Generál začal v Německu nový život v luxusu a bohatství plynoucí z ruských obchodů. Trojlístek uzavírá Vrána, bývalý válečný novinář, který se snaží rozplétat nitky zločinů sahající až do dávné minulosti. Tihle tři spolu rozjedou velmi záhadnou, ale zároveň nebezpečnou hru, která má Generálovi pomoct vyrovnat se s minulostí. Tři rozdílné osudy, které spojí na chvíli jedna dávno mrtvá místa a žločiny, na které se nedá, nemůže a nesmí zapomenout.
Autorka si čtenáře umně vodí, trousí kolem sebe střípky, ze kterých se postupně skládá nehezký příběh událostí jedne kavkazské vesnice před dvaceti lety. Protože válka z kluků muže neudělá, ale zato má velký potenciál udělat z nich lidské zrůdy a probudit v nich zlo. Haratischwili vám nic zadarmo nedá, občas je potřeba strejda google, občas lekce trpělivosti. Kočka a Generál není čtení na pláž pod slunečníkem, vyžaduje velké soustředění, různé úhly pohledu a přemýšlení. Nicméně poselství je jasné – pod ruským jhem se touha po svobodě velmi tvrdě trestá.
Hodnocení: 4/5
HARATISCHWILI, Nino. Kočka a generál. Přeložil Michaela ŠKULTÉTY. Brno: Host, 2022. ISBN 978-80-275-1101-3.
Bonnie Garmus – Lekce chemie
Elizabeth Zottová je neobyčejná žena. Jenže je začátek šedesátých let a její výhradně mužský tým v Hastingsově výzkumném ústavu zastává nevědecký názor na rovnoprávnost. Až na jednu výjimku: Calvina Evanse, osamělého, geniálního, na Nobelovu cenu nominovaného záštiplného člověka, který se zamiluje – ze všeho nejvíc – do její mysli. A výsledkem je skutečná chemie. Stejně jako věda je ale i život nepředvídatelný. A proto se o pár let později Elizabeth Zottová ocitá v roli svobodné matky a vedle toho i nedobrovolné hvězdy Večeře v šest, nejoblíbenějšího amerického pořadu o vaření. Elizabethin neobvyklý přístup k vaření se totiž ukazuje jako revoluční. Přestože sledovanost jejího pořadu roste, ne všichni jsou nadšení. Zdá se totiž, že Elizabeth Zottová neučí ženy jen vařit. Vyzývá je, aby změnily status quo. (Zdroj)
Lekce chemie od Bonnie Garmus se humornou formou snaží otevírat feministická témata ohledně rovnosti příležitostí ve vědě v 50. letech minulého století. Pro nenáročného čtenáře to bude taková easy cesta, někdo, kdo hledá hlubší vhled a něco oči-otevírající, se bude muset porozhlédnout jinde.
Hlavní postava Elizabeth Zott je nezávislá žena, navíc matka – samoživitelka, která se snaží prosadit ve vědecké oblasti, která je v té době převážně mužskou doménou. Respektive ženy jsou podle nastavené patriarchální společnosti dobré tak maximálně k mytí laboratorního nádobí. Nicméně jíst se musí a složenky se samy nezaplatí, obzvlášť když máš doma malé dítě. Elizabeth se shodou náhod ocitne před kamerami jako hlavní hvězda programu „pro ženy“ Večeře v šest. S nehranou ironií aka Sheldon Cooper učí ženy vařit za využití a s pomocí vysvětlování chemických reakcí, přičemž mimoděk zasívá do svých sledujících semínka feminismu.
Lekce chemie není román o vědě, ale hlavně o pohledu do života žen v 50. letech, kdy byly denně vystaveny zažitým genderovým stereotypům a omezeními. Upřímně, lecjaký současný muž se ve svých vlhkých snech vrací do doby, kdy se ženy realizovaly výhradně u plotny a žehlícího prkna, pro ostré slovo a facku se nešlo daleko a něco jako rovná práva neexistovalo.
I když román přináší vtipné situace vyplývající z analytického přemýšlení hlavní postavy, úvah nad patriarchátem a mysogynií, v závěru se rozplývá do opakovaného vtipu. Ono napsat humoristickou knihu tak, aby jí nespadl řetěz, je umění.
Hodnocení: 4/5
GARMUS, Bonnie. Lekce chemie. Přeložil Petra PACHLOVÁ. Praha: Ikar, 2022. ISBN 978-80-249-4891-1.
Na červenec už mám nachystanou další pěknou hromádku, těšte se třeba na queer trojúhelník Můj policista 🙂