Červenec je tu a jedeme dál! Kupodivu se mi v tenhle měsíc docela dařilo číst. A to většinou patří léto k těm nejslabším měsícům.
Bethan Roberts – Můj policista
50. léta, Brighton. Tom učí Marion plavat, jemně ji ve vodě nadnáší ve stínu slavného městského mola a ona se do něho při tom zamiluje. Je přesvědčená, že pro fungování jejich vztahu to bude stačit. O několik let později potkává Tom poblíž brightonského muzea Patricka. Patrick je okouzlen a otevírá Tomovi bránu do nového, fascinujícího a sofistikovaného světa umění, cestování a krásy. Jenže Tom je policista a v této době je pro něj bezpečnější oženit se s Marion a s Patrickem se setkávat tajně. Marion a Patrick se o Toma dělí tak dlouho, dokud to jednoho z nich nezlomí. V tomto sugestivním portrétu Anglie 50. let Bethan Roberts znovu představuje skutečný milostný trojúhelník policisty Boba Buckinghama, jeho ženy a spisovatele E. M. Forstera. Je to hluboce procítěný příběh o vášnivé vytrvalosti lásky a o zkáze, kterou způsobuje represivní společnost. (Zdroj)
Bethan Roberts ve svém románu Můj policista vytvořila dojemný příběh, který nejenže pokrývá témata identity a sexuality ve 20. století, ale skvěle zachycuje atmosféru a očekávání společnosti tehdejší doby.
Příběh sleduje trojici postav – učitelku Marion, policistu Toma a jejich společného kamaráda Patricka, se kterým se Tom seznámi v muzeu. Anglie 50. let není nakloněná queer vztahům, coming out neexistuje, homosexualita je tvrdě trestána a postihována. Autorka tak mistrně vypráví o lásce, která je od začátku odsouzená k zániku, společenských normách, které ovlivňují mezilidské vztahy i myšlení lidí a snaze žít si po svém. Skvěle se jí povedlo zachytit atmosféru doby, díky deníkovému vyprávění z perspektiv všech postav nejsme ochuzeni o patřičnou plasticitu. Všechna očekávání, nevyslovené touhy i vyslovené křivdy, podléhání konvencím a škatulkám, vztek, zklamání i bezmoc, žádná z postav není černá ani bílá, a právě to dává knize na uvěřitelnosti.
Bethan Roberts nemoralizuje, i když víme, že o dalších 50 let později by se příběh (snad) vyvíjel zcela jinak. Místo toho nám poskytuje ucelený pohled na lidskou povahu a složitost mezilidských vztahů.
Hodnocení: 5/5
ROBERTS, Bethan. Můj policista. Přeložil Magdaléna FARNESI. Praha: Ikar, 2022. ISBN 978-80-249-4720-4.
Chimamanda Ngozi Adichie – Purpurový ibišek
Silný román o emočních bouřích dospívání, pevných rodinných poutech a zářivém příslibu svobody. Patnáctiletá Kambili a její starší bratr Jaja žijí privilegovaným způsobem života v nigerijském Enugu. Nic však není tak idylické, jak se na první pohled zdá. Kambilina otce totiž okolí uctívá jako velkorysého člověka, on je však zároveň náboženský fanatik a doma se chová jako despota. Po vojenském puči sourozenci odjedou k tetě, kde poprvé okusí život mimo stín otcovy autority. Teta Ifeoma učí na univerzitě, doma má police plné knih, voní to u ní muškátovým oříškem a kari a domem se nese hlahol dětského smíchu. Když se však Kambili s Jajou vrátí zpět k rodičům, napjaté vztahy se vystupňují a vyústí ve zvrat, který všem změní život. Po něm musí Kambili napřít všechny síly, aby se jí podařilo narušené rodinné vazby znovu scelit. (Zdroj)
Na Purpurový ibišek můžu říct jen „Jako jo!“ Tenhle debutový román od talentované nigerijské spisovatelky Chimamandy Ngozi Adichie je lokalizován do bohaté nigerijské rodiny, kde pevnou rukou vládne patriarchát. Otec hlavní hrdinky, patnáctileté Kambili, je velmi respektovaný vůdce komunity, ale v soukromém životě často dominují ho temná a násilná část povahy.
Autorka vytvořila košatý a komplexní příběh o postupné emancipaci Kambiliných myšlenek a názorů, které navíc zasila doprostředí politických nepokojů v Nigérii. Soustředí se tak nejen na rodinnou i politickou dynamiku, ale i náboženství, moc a hrdinství jednotlivce a společnosti. Purpurový ibišek tak není pouze příběhem o jedné rodině, ale také kritikou sociálních a politických problémů v Nigérii. Adichie je známá svým spojováním osobních příběhů s rozsáhlejšími společenskými tématy.
Hodnocení: 5/5
ADICHIE, Chimamanda Ngozi. Purpurový ibišek. Přeložil Petr ŠTÁDLER. Brno: Host, 2020. ISBN 978-80-275-0102-1.
Cornelia Travnicek – Andělský prach
Na ostrově uprostřed řeky, kam nikdy nikdo nechodí, žijí v primitivních podmínkách tři opuštění chlapci – Petru, Magare a Cheta. Každý den vyplouvají na loďce „pracovat“ na druhý břeh, do velkého města. Jsou malí, nenápadní a jejich úkolem je na ulicích okrádat lidi. Kořistí pak musejí plnit truhlu, kterou si chodí pravidelně vybírat jistý Krakadzil – muž, jenž dětem vyplatí pár drobných, přinese něco k jídlu a pošle jim kumpána s „andělským prachem“ – syntetickou drogou, která jim má zajistit dobrou náladu a potěšení z práce. Chlapci se Krakadzila bojí, neznají však jiný způsob života a děsí je představa, že vyrostou a on už je nebude potřebovat. (Zdroj)
Současné rakouské autorce Cornelii Travnicek u nás vyšel v překladu zatím právě jen Andělský prach, v její vlasti už se jedná ale o třetí knihu. Ten se zaměřuje na skupinku chlapců žijících ve fiktivním městě na okraji společnosti, kde se živí drobnými krádežemi.
Několik dospívajících chlapců různého věku žijí na mlhou obklopeném ostrově, odkud každé ráno odplouvají do bezejmeného města „do práce“. Hlasem hlavního hrdiny Petru se čtenář dozvídá, jaké strategie při krádežích jim vycházejí, jaká dynamika mezi chlapci funguje a především kdo je tajemný dospělý Krakadzil, pro kterého chlapci kradou a zároveň se ho bojí. Ten chlapce udržuje ve své sféře vlivu i pomocí syntetické drogy – andělského prachu.
Celá pečlivě budovaná hierarchie se začne pomalu hroutit, když se Petru seznámí s dívkou z města a zároveň do zlodějské skupinky přijde nový malý chlapec. Petru bilancuje svoji situaci, zjišťuje, že život v běžné společnosti vlastně není tak strašlivý, jak mu bylo namlouváno. Má ale ještě naději vystoupit z kolotoče násilí, zneužívání, rasismu, drog a zločinu?
V krátkých poetických glosách, které často zabírají jen několik odstavců na straně, je spousta nevysloveného zla a náznaků, které může čtenář číst mezi řádky. Díky tomu má kniha křehkou atmosféru, i přes občas hrubý a drsný obsah o dětech vyloučených na okraj společnosti.
Hodnocení: 5/5
TRAVNICEK, Cornelia. Andělský prach. Přeložil Magdalena ŠTULCOVÁ. Současná světová próza (Prostor). Praha: Prostor, 2022. ISBN 978-80-7260-521-7.
Jakub Stanjura – Srpny
Daniela vyrůstá v rodině, kde ji místo lidí objímají úzkosti. Ty přicházejí s podivnou pravidelností — každý srpen. Slunečné dny pro ni nejsou příjemné, nýbrž bolestivé. Když pak na univerzitě potká Štěpána, myslí si, že svým nepříjemným létům konečně unikne. Netuší však, že téhle minulosti se utéct nedá. (Zdroj)
Pojem gaslightning začíná pronikat i do českých společenských vod. Tahle nenápadná forma manipulace, ve které se predátor pomocí psychického i citového vydírání snaží znejistit svoji oběť a po malých krůčkách pochybnit vaše pocity, vnímání i úsudek, je často špatně rozpoznatelná a zároveň dlouhodobá. Před několika lety jsem se s jednou gaslighterkou potkala osobně během studia na VŠ a upřímně můžu říct, že takhle zkušenost vyšponovala moji paranoiu v mezilidských vztazích do vysokých otáček.
Daniela vyrůstá v rodině, kde si každý vleče na zádech svůj batůžek traumat, úzkostí a bolesti. Ty její se pravidelně vrací ve vlnách v průběhu roku a gradují v srpnu, který je pro ní špičkou ledovce v každém roce. I když se snaží vymanit ze svých úzkostí, napíná veškeré síly do budoucna, její křehká psychika jí přivede do náruče Štěpána. Učebnicový manipulátor si s hlavní hrdinou pohrává jako kočka s myší, metodou cukru a biče si ji pomalinku směřuje přesně tam, kde ji chce mít a ona už pomalu ztrácí představu o pravdě a lži.
Nejsem si jistá, kolik je na trhu knih od českého autorstva, které by v celé nahotě vystavovalo gaslighting takhle intenzivně. Ale Jakub Stanjura to dělá skvěle! Stejně jako Štěpán Danielu i on vodí čtenáře jako loutku, sugestivně mu ukazuje střípky pravdy, které ale hned zpochybňuje. Vyvolává nejistotu a vaří jako žábu v hrnci. Při čtení Srpnů vám rozhodně nebude dobře na duši a možná pak budete trochu ostražitější v mezilidských vztazích.
Klobouk dolu za tenhle debut! A despekt za nenominování na Literu!
Hodnocení: 5/5
STANJURA, Jakub. Srpny. Brno: Host, 2023. ISBN 978-80-275-1561-5.
