Jarní měsíce jsou vždy čtenářsky trochu slabší. Jak je hezky a sluníčko tahá ven, čas na čtení už se mi hledá hůř. Tempo dvě knihy za měsíc je opravdu zoufalé, ale na druhou stranu aspoň nemusím vypisovat elaboráty 😀

Ema Labudová – Lada u ledu

Sedmnáctiletá Lada trpí anorexií. Nějaký čas trvá, než si rodiče všimnou, že výrazně zhubla – nebo spíš že je vyzáblá na kost. Začnou s domácí léčbou, Lada dokonce na čas skončí v nemocnici, neustále bojuje s odporem k sobě samé. Tahle situace ovlivňuje běžný chod rodiny, touha rodičů ji za každou cenu vyléčit, jakkoli sama nemá pocit, že by byla nemocná, v ní probouzí hlubokou nenávist. Postupně se vzpamatovává, ale postihnou ji psychické problémy. Sledujeme vývoj jejího prvního vztahu, který přeroste v manželství, pozorujeme přerod z dítěte v dospělou ženu, která zůstává nešťastná ve vlastním těle. (Zdroj)

Mladé domácí autorstvo je třeba vždy podporovat a číst. Ema Labudová má za sebou už dvě vydané knihy, přičemž za prvotinu Tapetář byla nominována na Objev roku v Magnesia Litera.

Hlavní hrdinka Lada na prahu 90. let bojuje s poruchou příjmu potravy, která byla v tu dobu velmi populární. Místo dojíždění do školy vlakem běhá, nejí, umně jídlo vyhazuje bez výrazné pozornosti okolí. Když se to konečně provalí, Lada je na pokraji selhání organismu a čeká jí devadesátkové neempatické kolečko po léčebnách a zdravotnických zažízeních. Doteď by to bylo dobrý, ten pohled na dobu, kdy velikost eM bylo sprosté slovo, konfenční velikost 40 odpovídala nadváze a psychiatrická péče spočívala ve rvaní holek bílým pečivem, by byla zajímavá a lákavá.

Tohle ústřední téma ale pomalu vymizí a my sledujeme Ladu, jak se po maturitě vzdává studia na VŠ, nastupuje do práce a staví na vlastní nohy. V téhle části knihy už defacto se nic nového neobjevuje a děj si pozvolna plyne. I přesto je Ladina křehká psychická rovnováha i myšlenkové pochody, které ji nutí občas dělat rozhodnutí, která mohou ublížit spoustě lidem, zajímavá a stojí za přečtení.

V zemi, kde se úspěch trestá, mladí jsou staršími bombardováni nevyžádanými radami, je autorčina odvaha obdivuhodná.

Hodnocení: 3/5

LABUDOVÁ, Ema. Lada u ledu. Česká řada (Odeon). Praha: Odeon, 2021. ISBN 978-80-207-2006-1.

Petra Procházková – Frišta

Petra Procházková přibližuje v novele Frišta s reportérskou citlivostí hektický tep kábulských ulic, žár tamního slunce a v neposlední řadě rigidní poměry v afghánské rodině i společnosti. Protagonistka novely Herra se provdá do rozvětvené kábulské rodiny, která jí na jednu stranu poskytne kýžené útočiště, na druhou stranu musí Herra sledovat násilnické chování svého švagra a občas schytá výprask i ona sama. Jednoho dne přibude do rodiny bizarně vyhlížející chlapec Mad. Díky jeho působení se dají věci do pohybu a staré pořádky se pomalu, ale jistě začnou bortit.
Příběh rámuje pád Tálibánu a příchod amerických humanitárních pracovníků, pro něž začne Herra pracovat. Její dny pak připomínají tanec mezi vejci – nechce pobouřit volnomyšlenkářské Američany ani tradicionalistického manžela. To vše popisuje autorka s humorem, sugestivně a se smyslem pro detail. I díky tomu se Frišta stala předlohou animovaného filmu Moje slunce Mad režisérky Michaely Pavlátové.
Nové vydání Frišty vychází u příležitosti uvedení tohoto snímku. Zároveň se ke čtenářům dostává v době, která nelítostně ukazuje, že vyprávění neztratilo ani po letech nic ze své aktuálnosti. (Zdroj)

Petra Procházková je dlouhodobě moje oblíbená novinářka a válečná reportérka, její články z bývalého Sovětského svazu a kousavé ironické poznámky k dnešnímu Rusku jsou trefné a bez okolků míří přímo do jádra problémů. Svoji zkušenost z práce humanitární pracovnice v Afgánistánu promítla do knihy Frišta, který byl následně převeden do animovaného filmu Moje slunce Mad.

Příběh ženy, napůl Rusky a napůl Tádžičky má v sobě přesně ten správný mix popisu žití v jiné zemi a kultuře a humoru, který ze vzájemného soužití muslimské rodiny a ženy lehce „západního“ střihu musí přinášet. Odhaluje nám svět, kde vládne těžký patriarchát, ženy jsou týrány a trestány za sebemenší prohřešky. I když Heřin manžel není typický afghánec a ona má na místní poměry za zdmi domova umírněnější režim, přesto je pro běžného čtenáře život v Kábulu těžko pochopitelný. Díky humoru a lehkosti autorčina projevu je realita islámského světa o něco méně temná.

Zlom přichází ve chvíli, kdy po pádu Talibánu přichází do Afghánistánu američtí humanitární pracovníci a Herra se zapojí jako tlumočnice. Střet toho, co si humanitární pracovníci myslí, že afghánští obyvatelé potřebují a toho, co ve skutečnosti opravdu vyžadují, je diametrálně odlišný. V zemi, kde žena je jen majetek a čest muže je životně důležitá, se elementární lidská práva prosazují jen stěží.

Autorka v knize nezapře novinářku, nesoudí, nehodnotí, nikoho neodsuzuje a nepohoršuje se nad násilnými muži. Jen popisuje krutý svět muslimské kultury, ve kterém je změna myšlení na úrovni jednotlivce minimální, na úrovni společnosti nemožná.

Hodnocení: 4/5

PROCHÁZKOVÁ, Petra. Frišta. Vydání třetí. Praha: NLN, 2021. ISBN 978-80-7422-814-8.