Restíčky, zpožděníčka, nestíhačky… Moje druhé jméno 😀 Ale když venku se děje svět, komu by se chtělo sedět u monitoru a dopisovat seznamy přečtených knih. No mě očividně moc ne.

Mariana Leky – Co je odtud vidět

„Když Selma řekla, že se jí v noci zjevila okapi, věděli jsme, že někdo z nás brzy zemře,“ zahaju­je své vyprávění Selmina desetiletá vnučka Luisa. Selmě se dosud zdálo o africké antilopě třikrát a pokaždé potom někdo z vesnice zemřel, proto jsou její obyvatelé rázem ve střehu. Někteří cítí, že nyní je nejvyšší čas vyrukovat se zamlčovanou pravdou. A když smrt konečně přijde, její okolnosti jsou mimo očekávání všech. (Zdroj)

Německá autorka Mariana Leky nám ve své knize Co je odtud vidět, přináší pohled do lidského srdce a svět, kde se prolíná realita a laskavá imaginace.

Příběh se odehrává na fiktivním německém maloměstě, kde obyvatelé sdílejí své životní příběhy, touhy i bolesti. Vidí si až do talíře i žaludku a ví o sobě první i poslední. Autorka tak vytváří mozaiku komunitního života i osobních lidských vazeb. Hlavní dějová linka čtenáře vede spojenectvím mezi hlavní hrdinkou – nejmladší obyvatelkou města a starým mužem, kteří společně odhalují tajemství minulosti i přítomnosti zdejších obyvatel.

Autorce se povedlo vystavět atmosféru, ve které všední okamžik může být zázrakem a každá osoba může být hrdinou zcela nečekaného příběhu. Dialogy jsou chytré a plné laskavého humoru, díky portrétování každodenního života je každá z postav pro čtenáře jako přítel, který ho provádí svým životem a nechává ho vstupovat za zavřené dveře.

Tato kniha je pro všechny čtenáře, kteří hledají v knihách krásu každodenního života s jeho vzestupy a pády.

Hodnocení: 5/5

LEKY, Mariana. Co je odtud vidět. Přeložil Marta EICH. Praha: Prostor, 2021. ISBN 978-80-7260-491-3.

Alena Mornštajnová – Les v domě

Říkají jí cácora a vypadá to, že je na světě nedopatřením a jakoby navíc. Otec kamsi zmizel při povodních, matka utíká před odpovědností k milencům a alkoholu — a děvčátko zůstalo viset na krku nevraživé babičce, která obhospodařuje zahradnictví a je přesvědčená o tom, že všechno špatné lze v životě vyhubit jako žravé plzáky. Nebo o tom prostě nemluvit. Jenže všude kolem je les, ve kterém se skrývá cosi hrozivého, a cácora jednoho dne mluvit začne… (Zdroj)

Vyjadřovat se ke knize, která bořila sítě i žebříčky prodejnosti velmi záhy po svém vydání, s odstupem času je vlastně dost easy. Získat nadhled nad kauzou plagiátorství/inspirace Toy Box vs. Alena Mornštajnová se mi ale bohužel nepodařilo. Komunikačních failů a absence empatie k přeživším sexuálního a sexualizovaného násilí bylo tolik, že AM udělala v tomhle směru opravdu medvědí službu. A tak jakkoliv mě předchozí knihy AM bavily, Les v domě překročil pomyslnou červenou linii a s největší pravděpodobností si další autorčiny knihy nechám ujít. Protože nejsem literární kritik, můžu si dovolit osobní názor opřený o vlastní dojmologii, nikoliv tvrdá data a literární teorii.

Od začátku knihy víme, že v téhle rodině není něco dobře. Malá holčička vyrůstající bez otce, s matkou, která také není zrovna vrchol ctnosti, nerudnou jízlivou babičkou a jedovatým dědou. Tohle je instatní depka, větší hromadu rodinných sr…k už asi vymyslet nešlo a světlo na konci tunelu nějak nepřichází. Děvče se sice znaží nějak prospívat, hledat si svoje místo na slunci a alespoň trochu se postavit na vlastní nohy, příliš šancí a pozitivních momentů jí autorka ale nenabízí. AM se totiž opírá o klasický scénář „zlo plodí zase zlo“. Bohužel se již nedostavuje citlivost pro jedince, kteří si prožili stejné tramatizující zkušenosti jako hlavní hrdinka. Podle téhle teorie by každý, komu bylo v dětství jakkoliv ubližováno, toto stejné působí dál.

Opakující se motiv generačního traumatu z přechozích knih se tu nese po mateřské linii, jen snahy o vystoupení z předem načrtnuté role se tu nedočkáte. Klíčové postavy jsou ploše zlé a prochází jim to. Ve čtenáři, který hledá jen prožitek z četby, to bude vyvolávat pocit znechucení nad lidmi doupouštějícími se/tolerující sexuálního a sexualizovaného násilí na dětech. V druhé vlně může následovat uspokojení nad tím, že čtenář toto přece zcela logicky odsuzuje a může se poplácat po zádech, jak je uvědomělý. Bez toho, aniž by se zamyslel nad tím, s jakou absencí empatie autorka otevírá diskuzi o násilí na dětech.

Ne, opravdu si nemyslím, že by měli autorky/autoři/autorstvo vycházet výhradně z vlastních zkušeností, ale přistupovat s respektem, citlivě a s vědomím toho, že jejich slova mohou obnovit traumata, je tu na místě. A tak vést i následou diskuzi, která logicky nastane.

Hodnocení: 3/5

MORNŠTAJNOVÁ, Alena. Les v domě. Brno: Host, 2023. ISBN 978-80-275-1586-8.

Rosa Ventrella – Pomluva

Teresa a Angelina jsou dvě sestry, které nemůžou být odlišnější. Jedna jemná, plachá a tichá, druhá živá a zvídavá. Jsme na začátku čtyřicátých let minulého století na italském jihu v Apulii. Kraji stejně tak krásném, jako chudém. Obyčejní venkované svádějí marný boj s bohatou šlechtou, která je vykořisťuje. Když otec odejde od rodiny do války, matka Caterina zůstane sama s krásnými dcerami a dává se do služeb bohatého barona. Od té doby se do osudu celé rodiny jako jed vpíjí hanba a pomluvy a drží se jí jako klíště. Ostuda se ještě více prohlubuje, když se Angelina zamiluje do baronova syna a uteče z domu. Silný příběh o hanbě jedné rodiny se prolíná s dějinami Itálie a je podpořen vynikajícím evokativním a sugestivním psaním. (Zdroj)

Pro italskou literaturu mám velkou slabost. Temperament, láska k životu, dobrému jídlu a víno, schopnost užít si každý moment bytí a k tomu silné ženské postavy, je pulsující mix, který stojí za každou chvilku s knihou.

Rosa Ventrella pochází z Bari a do oblasti Apulie zasadila i svoji druhou, do češtiny přeloženou knihu, Pomluva. Tentokrát se ale se přesouváme na rozdíl od 70. let v Příběhu spořádané rodiny dále do historie, do doby druhé světové války.

Matka a dvě dcery žijící v chudé jihoitalské vesnici se během války snaží přežít. Jedna dcera krásná a profitující ze svého fyzického fondu, druhá zamyšlená a citlivá. První se zamiluje do syna místního bohatého barona, druhá žije ve svém vlastním introvertním světě. Na jejich vzájemném vztahu, dětství i dospívání po válce sledujeme nejen sociální poměry na chudém italském jihu, ale i poválečné utváření společnosti, která výrazně inklinovala k levici.

Nečekejte velký historický román, na to je v knize dějin velmi poskrovnu. Ale pokud vás baví rodinné a sociální sondy lokalizované na úzkou niku z italského venkova, Pomluva by vás mohla uspokojit.

Hodnocení: 4/5

VENTRELLA, Rosa. Pomluva. Přeložil Pavla PŘÍVOZNÍKOVÁ. Praha: Argo, 2021. ISBN 978-80-257-3571-8.

Tím se s vámi loučím a vrhám se na květnový seznam. Ten je naštěstí velmi krátký, tak se ho pokusím vykopnout co nejdřív.