Září z námi! Přišel čas teplých svetrů, pletených ponožek, zázvorového čaje, pečených jablek se skořicí, večerů pod dekou s knihou 🙂 A taky věčná nudle u nosu, nastydlé děti, jitrocelové sirupy a prokašlané noci. Než se rozjede nekonečný podzimní kolotoč s bacily, máme tu přehled přečtených knih za září.

Světlana Alexiejevič – Modlitba za Černobyl

26. dubna 1986 zničila série výbuchů reaktor a budovu 4. energobloku černobylské atomové elektrárny, nacházející se nedaleko od běloruských hranic. Černobylská katastrofa se stala největší technologickou katastrofou 20. století. Pro malé Bělorusko (má 10 milionů obyvatel) znamenala národní neštěstí. Za Velké vlastenecké války zničili němečtí fašisté na běloruském území 619 vesnic i s obyvatelstvem. Po Černobylu přišla země o 485 vesnic a osad. Za války zahynul každý čtvrtý Bělorus, dnes žije každý pátý na zamořeném území. To představuje 2,1 milionu lidí, z toho 700 000 dětí. (Zdroj)

K Modlitbě za Černobyl jsem se, stejně jako většina čtenářů, dostala díky seriálu HBO Černobyl. Pokud se vám tenhle seriál líbil, kniha by vám mohla rozšířit obzory ještě trochu víc.

Tak, jak se televizní zpracování věnovala především výbuchu jaderné elektrárny a dění bezprostředně potom, kniha sleduje souvislosti v delším časovém horizontu. Je tu mnoho styčných společných bodů a příběhů (hasiči, kteří byli u požáru jako první, horníci, „bioroboti“), většina textu ale sleduje osudy lidí, kterých se jaderná katastrofa přímo nebo zprostředkovaně dotkla. Jak se dnes žije v Pripjati? Je možné se i po letech vyrovnat s tím, jak bylo Bělorusko po výbuchu postiženo? Jak zvládaly děti, tzv. „Černobylci“ svoje vytržení z domovů a přesun do nových škol? Jak lidé vnímali cílené lhaní představitelů států? Jaké to je, když ti, kteří vás mají chránit, vám do očí tvrdí, že žádná jaderná katastrofa se nestala? Jak se bát toho, co nevidíme?

Kniha není klasickou beletrií, ale výpovědí jednotlivých lidí o tom, jak se vyrovnat s následky černobylské katastrofy, pokud to vlastně jde. Nemá žádný jednotný děj, ale najdete v ní spoustu silných úvah o životě, vykořenění, nekonečnému vzteku i slepé důvěře v systém.

Hodnocení: 5/5

ALEKSÌJEVÌČ, Svjatlana Aljaksandraŭna. Modlitba za Černobyl: kronika budoucnosti. Přeložil Milan JUNGMANN, přeložil Libor DVOŘÁK. Příbram: Pistorius & Olšanská, 2017. ISBN 978-80-87855-76-8.

Donatella Di Pietrantonio – Navrátilka

„L’Arminuta“ je termín v abruzzeském dialektu volně přeložitelný jako „vrátilka“ neboli „ta, jež se vrátila“. Krátký román pojednává o třináctileté holčičce, která je neočekávaně navrácena do své původní chudé rodiny jako poštovní balík bez jakéhokoliv vysvětlení či odůvodnění. Poznává nové rodiče, sestru a bratry, bojuje o své místo v cizí rodině a sžívá se s odlišnou sociální realitou chudého a zaostalého venkova v Abruzzu v sedmdesátých letech minulého století. Donatella Di Pietrantonio je brilantní vypravěčka. Osud dívky líčí bez patosu, neútočí na čtenářovy city, nic nepřikrašluje ani nezjemňuje. Je nezaujatou pozorovatelkou, která si ale všímá sebemenších detailů, společně s její hrdinkou cítíme pachy, chutě, hmatové vjemy, tíži nevysloveného. (Zdroj)

Když loni vyšla Navrátilka, mluvilo se o ní jako o další Geniální přítelkyni Eleny Ferrante. Tak to prosímvás, opravdu neplatí a nenechte se zmást lacinými přirovnáními. Jediné, co spojuje Navrátilku s neapolskou ságou, je umístění děje do Itálie a chudinská čtvrť, kde se částečně knihy odehrávají.

„Navrátilka“ je příběh dospívající dívky, která je bez vysvětlení vytržena ze své rodiny, kde si žije jako v bavlnce. Hořké zjištění, že její biologická matka je někdo úplně jiný a ve třinácti letech jí chce k sobě zpátky, otřese dívčinou důvěrou v rodinu v samotných základech. Najednou se potácí mezi dvěma matkami, ale opradový a silný vztah nemá ani k jedné z nich. Jejím jediným útočištěm se stává nevlastní mladší sestra. Navrátilka touží zjistit, kdo vlastně je, kde je její místo a proč jí obě matky od sebe odvrhly – ta biologická záhy po porodu, ta adoptivní na prahu puberty.

Užijete si silné rodinné drama, spoustu italských emocí a slov o roli matky v životě dětí.

Hodnocení: 4/5

DI PIETRANTONIO, Donatella. Navrátilka. Přeložil Marina FELTLOVÁ. Praha: Argo, 2018. ISBN 978-80-257-2588-7.

• 

Linda Green – Před pikolou za pikolou

Jedna, dvě, tři… Lisa Daelová zavře oči a počítá do stovky během hry na schovávanou se svou čtyřletou dcerou Ellou. Obyčejná hra se ale rázem změní v nejhorší noční můru. Když Lisa otevře oči, Ella je pryč. Zmizela beze stopy. Hledá ji policie i média. Lisina rodina začíná pátrat na vlastní pěst. Kdo dceru unesl a proč? Co když člověk, který ji unesl, není vůbec cizí? Co když je přesvědčen, že dělá správnou věc? A co když je Lisina malá holčička v nebezpečí a zmizí navěky? (Zdroj)

Přišel čas přiznat si, že nejsem a nebudu tip na bestsellerové „thrillery“. Asi by mi muselo být o deset let a mnoho přečtených knih méně. Bohužel všechny ty opěvované Šelmy, Není úniku a Na dostřel se míjí účinkem. Ráda si odpočinu od mých oblíbených rodinných a depresivních témat u něčeho lehčího, ale i od „konzumních“ knih čekám něco víc, než mi dala Linda Green v Před pikolou za pikolou.

Lise se stane něco, co je noční můrou každé matky – ztratí se jí dítě a ani zapojení policejního sboru nevede k jejímu nalezení. Je naživu? Kdo dceru odvedl a kam? Proč jsem na ní nedávala větší pozor? Téma velmi blízké ,mpja čtenářům, ze kterého lze „vytřískat“ hutnou atmosféru strachu, zoufalství a napětí. Což se bohužel autorce nepovedlo, rodiče velmi rychle působí rezignovaně a přdevším těžko uvěřitelně. Podobného tématu se dotýká i Zmizet Petry Soukupové, viz. níže, kde je matka ztraceného syna až děsivě reálná. To, co by mělo budovat napětí a atmosféru, tedy pohnutky únosce malé holčičky, pro mě bylo bohužel velmi průhledné. A pokud v první třetině odhadnete, proč byla holčička unesena a koho má v životě únosce nahradit, jen trpělivě čekáte velké finále… Které se bohužel nekoná, protože celé napětí vyšumí bez povyku do ztracena.

Hodnocení: 2/5

GREEN, Linda. Před pikolou za pikolou. Přeložil Zdeněk DUŠEK. Ostrava: Bookmedia, 2017. ISBN 978-80-88213-03-1.

Petra Soukupová – Zmizet

V souboru tří rozsáhlých povídek jsou hlavním tématem rodinné vztahy. Tentokrát však autorka zvolila stylizaci dětského hrdiny. V prvních dvou textech jsou děti vypravěči příběhu, ve třetím je vypravěčem sice již dospělá žena, ale těžištěm jsou její vzpomínky na dětství. Ve všech povídkách se hrdinové snaží vyrovnat s určitým rodinným traumatem, které je vzdaluje od jejich blízkých, nutí je hledat identitu a místo v rodině. Nejde však o dramatické filmové zvraty, které by životy hrdinů převracely naruby, to podstatné se odehrává v nitru postav. Do tohoto velmi intimního prostoru však dokáže autorka čtenáře vtáhnout natolik, že je schopen sdílet i ta nejsubtilnější vnitřní hnutí a nazírat je jako skutečná existenciální dramata. Zdá se to být i poněkud paradoxní, neboť jazyk vyprávění téma spíše zcizuje a zaznamenává jakoby chladným okem kamery. (Zdroj)

Asi není třeba objasňovat postavu Petry Soukupové. Její knihy jsou ostře sledované, čtené, aktuální i jazykově zajímavé. Kdo zabil Snížka, Nejlepší pro všechny nebo Marta v roce vetřelce, to je výčet knih Petry Soukupové, o kterých jsem tu už psala a všechny stojí za pozornost.

Ve své povídkové knize Zmizet autorka opět kouzlí tam, kde je jí nejlépe – v úzké rodině. Z pohledu vypravěče – dítěte sleduje mikrodramata jednotlivých rodin, která probublávají pod povrchem a nenápadně ovlivňují celé generace.

První povídka, která nese stejné jméno jako celá kniha, sleduje pomalý a nezvratný rozklad mladé rodiny. Začne to úrazem mladšího syna a pokračuje zmizením toho staršího. Nenaplněné sportovní touhy otce a nesmírná bolest a pocit marnosti matky, která se pomalu propadá do bahna šílenství, rozežírají všechny členy rodiny až na dřeň.

Druhá povídka Na krátko se dočkala i filmového zpracování, které jsem si nenechala ujít na festivalu v Karlových Varech. Vzhledem k tomu, že ho má ve svém programu i Česká televize, ho brzy můžete uvidět i vy.

Na krátko se soustředí na školáka Jakuba, který zjistí, že celý jeho život je lež. Jeho otec, který je údajně námořník, zatím žije s jinou rodinou ve stejném městě. Jakub chce zjistit, kde je jeho místo a jeho kořeny, tápání ve lžích se negativně projevuje na jeho chování a Jakub balancuje na ostří nože.

Třetí a poslední novela Věneček jako jediná není vyprávěná z pohledu dítěte, ale dvou sester, dnes již dospělých a s vlastními rodinami. Ve svých vzpomínkách na dětství pomalu odkrývají vzájemnou nenávist i temná rodinná tajemství, která často mimoděk ovlivňují jejich činy. Zašmodrchaný příběh o jednom biologickém otcovství a nepřekonatelné sesterské nenávisti je sice nejslabším počinem knihy, ale i tak se čte jedním dechem.

Ano, je to zase černočerná deprese, ale na konci každé novely probleskuje světýlko naděje. Všechny příběhy jsou natolik uvěřitelné, že to klidně může být rodinná historie přátel, sousedů nebo vás. A to je na tom nejsilnější, že si po dočtení můžete říct: „Díky, že se tohle nestalo mě“.

Hodnocení: 5/5

SOUKUPOVÁ, Petra. Zmizet. Brno: Host, 2009. ISBN 978-80-7294-317-3.

Gemma Liviero – Zlomení andělé

Příběh tří lidí, tří ztrápených duší v nacistické Nové Evropě. Dívka v lodžském ghettu se snaží přežít a získat šanci i pro svou rodinu… Mladá Rumunka je umístěna do Říše pro své modré oči a blonďaté vlasy, aby si na ní všichni vyzkoušeli arizaci v praxi A jeden nacistický doktor zjišťuje, co všechno se páchá ve jménu vědy… Každý z nich má své bolesti a děsy. Každý z nich se musí porvat s osudem o budoucnost a prostou naději. (Zdroj)

2. světová válka pořád táhne, knih založených na skutečných lidských osudech nebo aspoň inspirovaných velkými dramaty se každoročně vyrojí nespočet. Osobně už začínám mít s tímto tématem trochu problém, jak jsem psala jiný měsíc u Vendulky. Trochu mi chybí pokora a cit…

Ve Zlomených andělech se sejdou tři naprosto rozdílní lidé z různých zemí, sociálních vrstev i vzdělání. Nacistický doktor, mladá polka z Lodže a desetiletá holčička zařazená do programu Lebensborn… Každý po svém koná malé revolty proti Říši a s většími či menšími následky na těle i duchu snášejí důsledky svého konání. Jejich cesty se samozřejmě v jednom místě protnou a tihle 3 lidé utvoří „komando“ v boji za spravedlnost.

Bohužel dějová linka nacistického pohlavára Willema, který dělá pokusy na těhotných ženách v Osvětimi a zničehonic procitne, dojde osvícení a stane se bílým rytířem za práva dětí i Židů, byl tak neuvěřitelný, že mi nezbylo než kroutit hlavou. Velmi pochybuji, že tak vysoko postavený SSman by si z čistoty svého srdce doma schoval židovskou dívku na cestě do transportu.

Druhá polovina knihy a samotný závěr byla už zbytečně nastavovaná limonáda, dovětek v podobě poválečných osudů zainteresovaných postav mi přišel zbytečný, knize by více slušelo to „nevyslovené“, které si každý čtenář doplní podle svého.

Co nelze autorce a překladatelce upřít, je práce s jazykem. Kniha je psaná poctivě, pečlivě, přitom velmi lehce a bez zbytečných příkras.

Hodnocení: 3/5

LIVIERO, Gemma. Zlomení andělé. Přeložil Zdeňka ZVĚŘINOVÁ. Praha: Knižní klub, 2018. ISBN 978-80-242-6014-3.

Uf, bylo to dlouhé a bylo toho hodně. Ale muselo to ven 🙂 V říjnu vystupuji ze svojí komfortní zóny a rozečítám svoji úplně první Jodi Picoult!