Pomalu na mě doléhá podzimní útlum, nedostatek inspirace i energie. I proto se každoměsíční přísuny knižních tipů pro děti i rodiče neustále zpožďují. Zato přehled toho, co frčí na Netflixu a HBO mám v malíku 🙂

Frederick Backman – Tady byla Britt-Marie

Román o tom, jak se lidé ztrácejí, zamilovávají a kopou do všeho, co je kulaté. Nejhezčí věc, kterou můžete o vesnici Borg říct, je to, že leží u silnice. O Britt-Marii zase někdo řekl, že je pasivně agresivní, zpomalená a ukňouraná bába. A to není hezké vůbec – i když možná ne úplně nepravdivé. Britt-Marie po čtyřiceti letech manželství opustila město a manžela, který ji podváděl, a přijela do Borgu.  Tady byla Britt-Marie je román o tom, jaké to je mít předsudky (ne že by Britt-Marie nějaké měla, to samozřejmě ne), o ukládání příborů ve správném pořadí (vidličky, nože, lžíce, v tomhle pořadí, ale Britt-Marie na tom přece netrvá!) a o přírodě vedle silnice. Je to příběh o druhých šancích, prvních výkopech a o tom, že jedlá soda vyčistí skoro všechno. (Zdroj)

Fredrik Backman je jeden z těch vzácných autorů, který sice chrlí do světa jednu knihu za druhou, ale zároveň si drží svoji laťku kvality s mírnými výkyvy stále velmi vysoko. V oblasti literatury jev neobvyklý.

Jeho starší kniha (u nás vyšla v r. 2014, dotisk 2016 v Hostu) se vrací k jedné z postav z oblíbené Babička pozdravuje a omlouvá se (taktéž Host v r. 2013 resp. 2015). Kousavá a puntíčkářská Britt-Marie je nezapomenutelnou postavou typickým oblíbeným vývojem – zpočátku jí nikdo nemá rád, postupně se odhaluje motivace jejich činů, které pramení z velkého smutku a nakonec si jí člověk oblíbí.

S Britt-Marie se setkáváme tam, kde ji Backman v Babička pozdravuje a omlouvá se – v momentě, kdy opouští svého manžela, který jí byl mnoho let nevěrný a Britt-Marie nad tím tiše zavírala oči. Shodou náhod se ocitne ve vesnici na pokraji ekonomického úpadku, kde se na ní nabalí parta dětí z ulice a jeden fotbalový míč. Zapšklá a nepříjemná žena je pomalu nucena vystupovat ve své komfortní zóny, což je, jak je u autora zvykem, zdroje mnoha sladkobolných a humorných situací. Mnoho výrazů, zvratů i situací vystavených na stejném principu působí repetitivně a „na sílu“, je to Backmanův charakteristický rys a čtenář musí na tuhle hru přistoupit.

Tady byla Britt-Marie není autorovým nejsilnějším dílem, Backmanovo laskavé pohlazení je vhodné nejen pro jeho skalní fanoušky, ale každého, kdo hledá inteligentní humoristickou knihu.

Závěrem přidám odkaz na stejnojmenný film, který šel ve Švédsku. Bohužel zatím bez českých titulků.

Hodnocení: 5/5

BACKMAN, Fredrik. Tady byla Britt-Marie. Přeložil Helena MATOCHOVÁ. Brno: Host, 2016. ISBN 978-80-7491-557-4.

Petra Soukupová – K moři

Próza začínající autorky Petry Soukupové se značně vymyká kontextu současné české literatury. V centru autorčina vyprávění je životaběh několika hrdinů: obyčejných lidí formálně propojených rodinnými vztahy, avšak lidsky vzájemně velmi vzdálených. Jejich příběhy se naplno a autenticky protnou pouze jednou: při víceméně náhodně vzniklé prázdninové cestě k moři.  (Zdroj)

Přestavovat Petru Soukupovou nejspíš nemá smysl, kdo se zaměřuje na českou literaturu bude mít doma několik jejich knih na poličce. Prvotina K moři vyšla již v roce 2007, autorce bylo 25 let a již se dalo tušit, že máme před sebou výjimečnou spisovatelku.

I v K moři, stejně jako v jiných knihách, pracuje autorka s rodinnými vazbami, propletenci, křivdami, které nevědomky páchají rodiče na svých dětech. Jednoduchý a hovorový styl, několik pestrých ženských i dětských postav servíruje čtenáři příběh na stříbrném podnose. Nic neskrývá, nefabuluje, nepředstírám. Bez dlouhých popisných pasáží nás provádí životem několika postav, která graduje společnou dovolenou u moře. Čtyři mladé dívky – sestry – a jejich otec, který vlastně nerozumí ani jedné z nich. A ani ony nemají zájem pochopit jedna druhou. Autorčina znalost psychologie postav i důvodů jejich chování je velmi věrohodné, i když K moři ještě zdaleka nedosahuje kvalit Nejlepší pro všechny nebo Pod sněhem, je vlastně velmi zajímavé pozorovat literární progres.

Hodnocení: 3/5

SOUKUPOVÁ, Petra. K moři. Brno: Host, 2007. ISBN 978-80-7294-234-3

Stacey Halls – Naděje pro Fleetwood

Mladá šlechtična Fleetwood Shuttleworthová je opět těhotná. Místo radosti ale cítí obavy, protože žádné z jejích předchozích těhotenství nedopadlo dobře, a znepokojený je i její manžel, netrpělivě očekávající dědice. Navíc Fleetwood objeví ukrytý dopis od lékaře s hrozivou předpovědí, že další porod nepřežije. Jedinou její nadějí se stane porodní bába Alice Grayová, jenže ta je záhy obviněna z čarodějnictví. Fleetwood musí riskovat vše, aby dokázala její nevinu, neboť na ní závisí život nenarozeného dítěte i její vlastní. (Zdroj)

Nesuď knihu podle obalu tak trochu naopak… Naděje pro Fleetwood láká nejen na překrásný vizuál, ale především na téma čarodějnictví, potažmo postavení a role ženy ve vyšší společnosti. Ale!

Ve finále se z Naděje pro Fleetwood vyklubal průměrný historický ženský román, který s čarodějnictvím nemá téměř nic společného a samotných soudních procesů se autorka dotkne lehce až v závěru knihy. BOhužel ani postava mladé šlechtičny Fleetwood není schopna utáhnout děj a posouvat ho dopředu tak, aby čtenáře zajímalo, co se bude dít v další kapitole. Jednoduchý a nekomplikovaný děj, ploché postavy, nulové napětí i gradace je vyvážena skutečnými historickými událostmi. To ale z knihy nedělá kvalitní historický román, jakkoliv má zajímavé a vděčné téma.

Bohužel nejsem zrovna velký čtenář ženských historických románků, ale věřím, že jako oddychová četba pro nenáročné čtenářky, bude fungovat.

Hodnocení: 3/5

HALLS, Stacey. Naděje pro Fleetwood. Přeložil Žaneta ZIECINOVÁ. Praha: Pavel Dobrovský – Beta, 2019. ISBN 978-80-7593-074-3.

Lucie Faulerová – Lapači prachu

Románový debut Lucie Faulerové je nesentimentální a drásavá prozaická výpověď o dnešní mladé ženě – o jejím „ne vztahu“ k dětem a k mateřství, jež je únikem ze samoty a dosažením doživotní moci ovládat někoho druhého. Jsme svědky postupně vyjevovaného komplikovaného sesterského vztahu, mezilidské poziční bitvy plné opakovaných prostředků, pastí a nášlapných min. Střetávají se zde dva přístupy k životu – život mateřský jako naplnění a život opevněný proti „vetřelcům“ zvenčí. To, co je považováno za normu, a to „nenormální“. (Zdroj)

V posledních týdnech se v knižním rybníčku často skloňuje aktuální kniha Lucie Faulerové Smrtholka. Já v září sáhla po její prvotině, kterou mnozí zatracují a jiní nepokrytě vynášejí do nebes.

Téměř až experimentální próza se syrovým a neučesaným jazykem je plná smutku, deprese i zlosti vůči světu i sobě. Hlavní hrdinka Anna poodhaluje v každé kapitole další střípek ze své komplikované minulosti, rodinného traumatu a bolesti, se kterou neumí pracovat a pomalu ji pohlcuje. Ač se ji snaží maskovat, lže sobě i svému okolí a hýčká si své sebedestruktivní sklony. Do kontrastu k ní je postavena vlastní sestra, která svůj život vypolstrovala absolutním konzumem, mateřstvím natřeným narůžovo a přehnanou péčí o všechny. Postava psychoterapeuta Viktora funguje jen jako vata, pokud by ho autorka vynechala, defacto by se nic nestalo.

V nihilistické výpovědi jedné mladé ženy a jejího vztahu nejen k sobě samotné forma předčila obsah, už ale kvůli jazykovému zpracování rozhodně stojí za přečtení.

Hodnocení: 3/5

FAULEROVÁ, Lucie. Lapači prachu. Praha: Torst, 2017. ISBN 978-80-7215-556-9.

Samantha Shannon – Převorství u pomerančovníku

Svět je nesmiřitelně rozdělený. Královenství nemá dědičku. A dávný nepřítel se probouzí. 

Inyské říši už přes tisíc let vládne berethnetská dynastie. Královna Sabran musí povít dědičku, aby svou zemi zachránila před zkázou. Stále si však nezvolila druha a ke dveřím její ložnice se plíží hrdlořezové. Ead Duryanová je u dvora jednou z mála cizinek. Vypracovala se na pozici dvorní dámy, ve skutečnosti ovšem zůstává věrná utajenému společenství Rudých panen. Nespouští oči z královny Sabran a pomocí magie ji tajně chrání. Na opačné straně temného moře se Tané celý život cvičí v bojovém umění, aby se mohla stát dračí jezdkyní. Okolnosti ji však doženou k rozhodnutí, které ohrozí celou její budoucnost. Západ a Východ tvrdošíjně odmítají spolupracovat, ale síly zla procitají z tisíciletého spánku… (Zdroj)

Poslední knihu měsíce, kterou jsem si vyšvihla, byla pěkná cihlička o objemu 850 stránek. Žánr fantasy jsem v průběhu let pomalu opustila, z výhradního hltače všech ság, kde figurují chrabří rytíři, statečné amazonky, podlí čarodějové a monstra všech druhů i velikostí se ze mě stal čtenář inklinující pouze k J.R.R. Tolkienovi. Částečně na to má vliv věk, ale i přesun mainstreamové fantasy na pole young adult literatury.

Přes mé kritické oko Převorství u pomerančovníku předčilo veškerá má očekávání. Má všechno, co jsem u fantasy knih tohoto tématu vyhledávala – vlastní propracovaný svět i s jeho historií a božstvy, království, která se od sebe velmi lehce rozlišují a disponují vlastní signifikantní kulturou a specifiky. Takto rozsáhlému dílu s velkým množstvím postav (živých i mrtvých) nelze upřít dobře plynoucí jazyk bez zmatečných skoků v čase a místech. Jednotlivé dějové linky se logicky protínají, politické pletichy, zákulisí královských dvorů a nekončící náboženské působí přehledně a udržují čtenáře v příjemném očekávání.

Stěžejní a pro mě i nejvděčnější částí je interakce mezi postavami. Pokud si odmyslím hlavní milostný pár, u kterého vztahové napětí bohužel zůstalo nenaplněno, u ostatních postav menšího i většího významu se ho dostává plnou měrou. Autorka se nebojí klást svým postavám komplikované překážky, testovat jejich víru i fyzickou odolnost. Právě odhodlání, pochybnosti o světě i vlastním náboženství činí postavy uvěřitelnými a plastickými.

Ačkoliv by se dal Převorství vytknout pomalý styl vyprávění a na množství stránek méně akčních scén, v konečném součtu po dočtení poslední stránky bylo plynutí času a důraz na spletitý oblouk postav to, co mě tolik bavilo. V kontrastu s tím závěrečná bitva národů proti hlavní záporné postavě v podobě draka Bezejmenného , který se podle proroctví má vrátit opět k moci a zničit lidský svět, zkratkovitá a polopatická. To, co by mělo celou knihu završit a být třešničkou na dortu, je bez napětí a dynamiky. U této knihy dvakrát tolik platí „cesta může být cíl“.

Hodnocení: 4/5

SHANNON, Samantha. Převorství u pomerančovníku. Přeložil Lenka KAPSOVÁ. Brno: Host, 2020. ISBN 978-80-275-0134-2.

Díky za pozornost všem, kdo se dočetli až na samý konec a budu se těšit u dalšího přehledu!