Čtu v květnu

Jak já bych si přála získat zpět svoji morálku “tři články týdně jsou přijatelné množství”!. Ale stále se mi nedaří naskočit zpět na rozjetou vlnu a chytit slinu i čas za pačesy.

V květnu bylo mnoho pracovních i volnočasových aktivit, na čtení jsem hledala čas jen velmi pozvolna. Našla jsem si nový detox hlavy a já lenoch nad lenochy, jsem začala večer běhat! Ono je to spíš takové pobíhání a poklusávání, ale mít 30 minut o samotě, venku na vzduchu a jen pro sebe, je momentálně pro mě ta nejlepší investice.

Jan Štifter – Café Groll

Zatímco babičky vyšívaly Hradčany, děti u draní peří poslouchaly pohádkové příběhy a slečinky z lepších rodin studovaly módní příručky, jak se stát spořádanou ženuškou… …v Café Groll právě zatáhli závěsy, aby mohl začít další z nespoutaných šantánových večírků. Legendární nevěstinec ožívá v novele Jana Štiftera. Příběh o lásce a toužení za svitu červených luceren, usazený do skutečných nočních Českých Budějovic z počátku 20. století. Nechte se hýčkat bordelmamá Vlastou Holubovou a odhalte tajemství nejkrásnější z dívek Anny Václavíkové. (Zdroj)

Knihy Jana Štiftera vycházejí ve velmi zajímavé edici Tvář. Tu se rozhodně vyplatí sledovat, neb v ní najdete české autory píšící kvalitní a zajímavé texty. Právě v této edici jsem narazila na autorovu prvotinu Sběratel sněhu a po jejím přečtení automaticky sáhla i po jeho nejaktuálnější knize Café Groll.

Příběh autor opět situoval do svých oblíbených Jižních Čech, tentokrát do vzpomínek jednoho lékaře na prvorepublikového období plného kouře z cigaterových špiček, elegantních dam, pánů v kabátech a kloboucích… a hampejzů se spoře oděnými děvami a bordelmamá.

Nečekejte žádný laciný erotický román plný excentrických scén, ale lehký poetický příběh ve kterém se proplouvá od nejisté budoucnosti po roce 48 zpět do vzpomínek let dvacátých. Mozaika velmi uvěřitelných a plastických lidských osudů se skládá ve velmi netradičním prostředí, které tvoří originální rámec plný lásky i nenávisti, ctnosti, žárlivosti i nostalgie. Ačkoliv novela nedovoluje proniknout hlouběji do postav, čtenář si je musí zamilovat. Příběhu by slušela i dvojnásobná stopáž, těch 120 stránek je v tomto případě zoufale málo 🙂

Hodocení: 4/5

ŠTIFTER, Jan. Café Groll. Praha: Vyšehrad, 2020. ISBN 978-80-7601-358-2

Ken Follett – Kavky

Den D druhé světové války se blíží. Němci nevědí, kde ani kdy se Spojenci vylodí, ale tuší, že to bude brzy. Felicity „Flick“ Clairetovou, špičkovou agentku britské tajné služby, jejíž prací jsou sabotáže v týlu nepřítele, čeká akce klíčového významu – musí zničit telefonní ústřednu, která spojuje německá vojska s nejvyšším velením v Berlíně. První pokus skončí katastrofálním nezdarem – skupina je zlikvidována a Flick se celý svět obrátí vzhůru nohama. Pak dostává poslední šanci dosáhnout cíle, jenže úkol, který byl předtím hrozivý, je nyní skoro nesplnitelný. Nový plán totiž vyžaduje speciální tým složený výhradně z žen, které je třeba sehnat a vycvičit během několika málo dní. Dostávají krycí jméno Kavky a mají proniknout do ústředny přímo před očima Němců… (Zdroj)

Velké přiznání na začátek – ačkoliv je Ken Follett opravdu literární pojem, Kavky jsou první knihou, kterou jsem od něj četla… A na dlouhou dobu i poslední.

Chápu autorovu popularitu, historická témata dokáže uchopit a představit čtenáři tak, jako by se mu před očima odvíjel napínavý film. Lineární vyprávění, málo dějových odboček, líbivé a od začátku polarizované postavy dělají z Kena Folletta mistra žánru.

Pod krycím jménem “Kavky” se ukrývá partička žen různého věku, schopností i postavení, které mají jediný úkol – provést sabotáž na okupovanou telefonní ústřednu ve Francii. Na jejich úspěchu závisí celý Den D a tím pádem i průběh pozemní invaze Spojenců v Evropě. Příběh je vystavěn na klasickém schématu. Na začátku máme jednu nepovedenou sabotážní akci, ve které se objeví ústřední záporák. Pak je nutné v časové tísni vyhledat ženy potřebných dovedností a znalostí a vycvičit z nich bojovou jednotku. Během výsadku a proniknutí na nepřátelské území dát po psychické stránce celou skupinu dohromady a úspěšně splnit bojový plán. Do toho se vypořádat s padouchem, který je ženám stále v patách a nezapomenout na trochu lásky!

Klasické, líbivé a čtivé. Pro milovníky historických románů ideální, nicméně víc od toho nečekejte. Žádný hlubší přesah ani význam nehledejte, ale jako “filmový” román Kavky fungují výborně.

Hodnocení: 3/5

FOLLETT, Ken. Kavky. Přeložil Luboš Trávníček. Praha: Knižní klub, 2015. 3. vydání. ISBN 978-80-242-4736-6

Christine Leunens – Nebe v kleci

Desetiletý Johannes, nadšený člen Hitlerjugend, žije ve velkém domě ve Vídni. Jednoho dne zjistí, že jeho rodiče ukrývají za falešnou zdí židovskou dívku jménem Elsa. Johannes je upřímně otřesen. Postupně se ale jeho počáteční hrůza mění v zájem, následně v lásku a nakonec v posedlost. Jeho rodiče ale jednoho dne zmizí a Johannes si uvědomí, že je jediný, kdo o Elsině přítomnosti v domě ví, a je tudíž zodpovědný za její přežití. Mezi mladými lidmi vzniká zvláštní vztah, jsou si navzájem manipulátory i manipulovanými. Johannes se obává konce války, protože s ním by přišel o Elsu i jejich vztah. O vztah, jenž se zmítá mezi vášní a posedlostí, závislostí a lhostejností, láskou a nenávistí. (Zdroj)

Po shlédnutí skvělého filmu Jojo Rabbit jsem se nechala nalákat na jeho knižní předlohu Nebe v kleci. Chtěla jsem víc toho laskavého humoru, tragikomických scén i dětského naivního pohledu na válečné zločiny. No a dostala jsem podivný mix obojího okořeněný o patologický vztah věznitele a jeho oběti.

Pokud jste film stejně jako já už viděli, tak vězte, že scénář si z knihy vyzobal to nejlepší z cca první poloviny. Přesně zde se nachází ten naivně chlapecký světonázor na Hitlerovskou myšlenku a válku, ze které vyplynou mnohé nejen humorné, ale i mrazivé situace. Rodiče, kteří žijí v permanentním strachu ze svého fanatického syna a zároveň se snaží pomáhat ostrakizované části společnosti tvoří silný kontrast k dospívajícími Jojovi, kterého propaganda jednoduše zneužila, vymyla mu mozek a vytvořila z něj nástroj na udávání i drobné “služby říši”.

Zhruba v polovině knihy přichází očekávaný zvrat, který změní parodii na válku na text popisující velmi toxický vztah dvou lidí z opačného spektra společnosti. Citové narušení a patologie kam se podíváš v kulisách válečné Vídně vyznívá do prázdna, kniha pozbývá počáteční černý humor a spěje do očekávatelného útrpného konce.

Hodnocení: 2/5

LEUNENS, Christine. Nebe v kleci. Přeložila Ina Leckie. Praha: Jota, 2020. ISBN 978-80-7565-625-4.

Helle Helle – Ženy bez mužů

Protagonistky jejího třetího románu, sestry Jane a Tine, pracují jako prodavačky v obchodě s parfumerií na trajektu mezi Německem a Dánskem a nevybočují ze stereotypu životního stylu dánského venkova, obě však selhávají ve schopnosti soužití se svými partnery a zůstávají uzavřeny v „tiché existenci“ ženského světa, který dokáže své obyvatelky jedinečně obohacovat, ale i stále silněji tížit… (Zdroj)

Mé první setkání s Helle Helle! Novelka z Paseky z úděsnou obálkou (oukej, vydáno v roce 2008, tím se to omlouvá) o nudě dánského maloměsta, síle sesterského přátelství i práci na trajektu byla výbornou volbou.

Dvě čerstvě osiřelé a čerstvě dospělé sestry, které vyrůstají bez otce a samy žijí život bez vážných vztahů s opačným pohlavím, je nejen o hledání “dospělé” cesty, ale i o nastavení spokojenosti a vlastních hranic v životě. V minimalistické novele plné zdánlivě prázdných dialogů dokázala Helle Helle načrtnout neukotvenost mladé generace. Strohý a syrový styl jednoduchých vět vystihuje línou a šedou atmosféru práce na trajektu, stejně jako stále se opakující plky mezi přáteli na cestě z Dánska do Německa a zpět. Pod slupkou všednodennosti – najíst se, jít do práce, nakoupit, posedět s přáteli – se skrývá vše, co každý z nás důvěrně zná, komplikovanost vlastních vztahů, sebeláska i věčná touha “něco” změnit.

Hodnocení: 4/5

HELLE, Helle. Ženy bez mužů. Přeložila Helena Březinová. Praha: Paseka, 2008. ISBN 978-80-7185-894-2.

Kazuo Ishiguro – Neopouštěj mě

„Za hranice areálu nikdy nechoďte. O své budoucnosti příliš nemluvte ani nepřemýšlejte. Pečlivě pečujte o své zdraví. Jste jiní než ostatní lidé – jste budoucí dárci,“ hlásají pravidla na odříznuté venkovské internátní škole Hailsham. Kathy, Ruth a Tommy jako dospívající děti příkazy nejdřív bezmyšlenkovitě plní, ale postupem času v nich začíná hlodat podezření, že jim jejich vychovatelé neříkají celou pravdu. Proč musí všechny děti neustále umělecky tvořit? Proč si musí tak ostražitě hlídat svůj zdravotní stav? Co znamenají všechny ty zámlky a nedořečenosti – co se vlastně skrývá pod tajemným slovem „dárcovství“? (Zdroj)

Uf, tak tohle byl opravdu silný zážitek! Já a Kazuo Ishiguro si velmi rozumíme, i když mi jeho hutné texty občas dávají pěkně zabrat – viz. Pohřbený obr, Soumrak dne a Malíř pomíjivého světa.

V případě Neopouštěj mě jde o trochu jinou love story z jedné výběrové internátní školy. Její žáci jsou od mládí bráni jako velmi výjimečné osoby, je u nich kladen důraz na rozvoj kreativity a tělesné schránky. Žijí ve vlastním universu složeném výhradně ze školy, svých spolužáků, pedagogů a školních pozemků. V této “chovné stanici” vyrůstají bez jakýchkoliv vazeb na svět venku, neznají své rodiče, sourozence ani vzdálenější okolí. Jejich “vyšší poslání” pro ně znamená velmi krutý život, zabalený do zdánlivé bezstarostné bubliny plné lží. Hutný text klade na čtenáře mnohé nároky nejen po stránce jazykové, ale především etické.

Sci-fi dějová linka zasazená do dystopických kulis udržuje stálé depresivní napětí, temnota se zaryje pod kůži a pocit prázdnoty se nevytratí ještě mnoho okamžiků po zavření knihy.

Ishigurova těžko zachytitelná kniha je plná jemných náznaků, nevyřčených vět mezi řádky i děsivé lhostejnosti k tomu, co má nevyhnutelně přijít. Kdo se na ní bude dívat z pohledu milostného trojúhelníku, bude nejspíš velmi zklamán. Kdo se ale nebude bát proniknout víc pod povrch, dostane se mu děsivé odměny.

Mimochodem, podle téhle knihy byl natočen stejnojmenný film, viděl ho někdo z vás?

Hodnocení: 4/5

ISHIGURO, Kazuo. Neopouštěj mě. Přeložil Gisela KUBRICHTOVÁ. Praha: Argo, 2018. AAA (Argo). ISBN 978-80-257-2407-1.

Jillian Tamaki, Mariko Tamaki – Jedno obyčejný léto

Dívky Rose a Windy se potkávají vždy jednou za rok, když jejich rodiny tráví prázdniny u oceánu. Tohle léto vypadá jako každé jiné, ale něco důležitého se během něj změní. V melancholickém komiksu se přirozeně jako příliv a odliv mění perspektivy několika generací: Sledujeme společný bezstarostný čas Rose a Windy, manželskou krizi rodičů jedné z nich a příhody party náctiletých, která se schází kolem místní sámošky, kde si dívky půjčují nepřístupné filmy jako Texaský masakr motorovou pilou. Hrdinky poznávají, že součástí světa dospělých jsou složitější problémy než skákání do vln, že puberťáci mají milostné vztahy a že rodiče spolu nemusí žít šťastně až navěky. Rose a Windy začínají přemýšlet o budoucnosti a uvědomují si, že bezčasí mezi dětstvím a dospělostí jednou skončí. (Zdroj)

Kdo si chce “nahnat čísla” v počtu přečtených knih, může sáhnout po komiksu. Za hodinku máte hotovo, hurá, jedeme dál. To ale není případ Jednoho obyčejného léta, tenhle komiks ve vás bude rezonovat ještě hodně dlouho. Obzvlášť, pokud po něm sáhnete v létě.

Pamatujete si ještě na to období na prahu puberty, kdy jedna část vaší hlavy už řešila jak vypadá vlastní tělo, co si vzít na sebe a jak upoutat pozornost kluků ze sousedství, zatímco ta druhá polovina mysli by nejradši zůstala v bezstarostném dětství, řešila maximálně jestli jít plavat, jezdit na kole nebo se válet s kamarádkou na dece? Ústřední dvojice komiksu Jedno obyčejný léto se nachází přesně v tomhle přelomovém okamžiku. Pomalu si ohmatávají svět dospělých, pozorují ho z perspektivy hloubavější a starší Rose i hravé a bezprostřední Windy.

Obě dívky se vídají pouze o prázdninách, jejich křehké přátelství narušují konflikty mezi Rose a její mámou, hádky mezi rodiči, stejně jako nečekané těhotenství dívky z kempu. Melancholická atmosféra pomalu odcházejícího dětství s jemným pelem nenávratně ztracené bezstarostnosti je umocněna ilustrací Jillian Tamaki. Jedno obyčejný léto se řadí mezi ty knihy, ve kterých se na první pohled děje málo, ale zároveň pro každou z postav až zlomově mnoho.

Hodnocení: 5/5

Hodnocení: 5/5

TAMAKI, Mariko. Jedno obyčejný léto. Ilustroval Jillian TAMAKI, přeložil Lenka BUKOVSKÁ. V Praze: Paseka, 2020. ISBN 978-80-7637-078-4.

Joan Lindsay – Piknik na Hanging Rock

Na výjimečně teplý den svatého Valentýna 1900 vyrazí dívky z internátní školy a jejich učitelky na výlet ke zvláštnímu skalnímu útvaru Hanging Rock. Za nejasných okolností se ztratí tři studentky a jedna z pedagožek. Rozbíhá se velké pátrání, které by mohlo dívky zachránit… Bestseller spisovatelky Joan Lindsay, popisující údajnou skutečnou událost, jež se stala roku na přelomu 19. a 20. století v australské přírodě, patří ke klasice světové literatury. V češtině vychází poprvé. (Zdroj)

Poslední knihu vezmu už jen letem světem. V tomhle případě vlastně nevím, jestli to byla taková nuda nebo mi uniklo něco hlubšího.

Reálný příběh skupiny děvčat, která se v roce 1900 ztratí za tajemných okolností ve skalním útvaru zní na první dobrou velmi lákavě. Detektivní pátrání na prahu 20. století, viktoriánské mystično, konvence svázané v těsném korzetu a špína ukrytá pod krajkovou rukavičkou… To jsem čekala a dostala jsem nudu a šeď okořeněnou výbornými popisky australské krajiny. Atmosféru autorka navozuje dobovým jazykem, ale to “kudrnaté” písmo by si již nakladatel mohl odpustit. Otevřený konec nechává čtenáři dostatek prostoru pro vlastní interpretaci, ale absence napětí nebo budování atmosféry nezachrání.

Hodnocení: 2/5

LINDSAY, Joan Weigall. Piknik na Hanging Rock. Přeložil Kateřina IVÁKOVÁ. V Praze: XYZ, 2020. ISBN 978-80-7597-787-8.

Už teď můžu slíbit, že červen bude do počtu knih velmi hubenější, ale do kvality se to vyšplhá do jiné dimenze!

Líbil se vám článek? Můžete ho poslat dál do světa...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *