Čtu v únoru

Od února na mě padly kompletní školní a školkové povinnosti dětí, do toho práce a zajištění běžného chodu domácnosti. Kolotoč “stokrát nic umořilo osla” se rozjel na plné obrátky a ač mám rozepsané 3 příspěvky a už dva týdny rozečtenou Ferrante, do finále jsem nedotáhla nic. Vezmu to tedy letem světem…


Jo Nesbø – Království

Do zapadlé vsi v norských horách se z ciziny vrací zdejší rodák Carl Opgard se svou barbadoskou manželkou Shannon a přiváží s sebou návrh na výstavbu luxusního wellness hotelu. Jeho bratr Roy, který ve vsi provozuje benzínovou pumpu, se těší, že v malém hospodářství, kde po smrti rodičů oba vyrůstali, bude konečně živěji. Jenže Carl s sebou přináší také velké problémy a jako vždy spoléhá na to, že starší sourozenec je za něj vyřeší. Udělá však Roy to, co po něm bratr žádá, zvlášť když se začíná ukazovat, co všechno mu Carl zatajil? (Zdroj)

Autora budete znát hlavně díky jeho sérii krvavých a napínavých thrillerů s vyšetřovatelem Harry Holem. Popravdě mě už tenhle druh literatury moc nebere, ale mužská část naší rodiny stále tvrdí, že v rámci žánru tu pořád nic lepšího k dostání není. Jo Nesbø občas opustí své reálie severských detektivek a pustí se na pole společenských románů.

V Království nás opět vezme do tvrdé a chladné Skandinávie, kde přežije jen ten nejsilnější. Vztah dvou bratrů – sirotků – sledujeme od doby, kde se mladší z nich jako úspěšný ženatý muž vrací do svého rodného maloměsta. Kromě exotické barbadoské manželky – architektky, s sebou přiváží investorský záměr na výstavbu luxusního horského hotelu. Zatímco Carl působí jako uhlazený a moderní mladý muž, jeho starší bratr Roy je pravým synem svého kraje – rváč s tvrdou pěstí, který pro ostré slovo nejde daleko.

Retrospektivní prostřihy do minulosti nám ukazují trýznivé dětství i osudový den, kdy zemřeli oba jejich rodiče. Silný bratrský vztah, stojící ve středu dění, je postaven nejen na vzájemné lásce a nenávisti, ale i na výčitkách svědomí a prožitých traumatech.I v Království se autor nebojí vršit jednu mrtvolu na druhou, inteligentně maskovat staré i nové zločiny a nechat svoje ústřední postavy zabředávat do propracované síti lží.

Nesbø nás nechává nahlížet na lidskou morálku z různých úhlů pohledu, nemoralizuje, ale poukazuje na to, že co se může na první pohled jevit jako čisté zlo, je možná jen jeden z odstínů šedé. Ani v Království se autor zcela nevykročil ze svých zajetých krimi kolejí, ale dokázal je odsunout do pozadí a upřednostnit atmosféru Norského venkova, propracovaný kolorit místního obyvatelstva i tíživou minulost obou hlavních hrdinů, kterou za sebou táhnou jako kouli na noze a ovlivňuje každé jejich rozhodnutí.

Hodnocení: 4/5

NESBØ, Jo. Království. Přeložil Kateřina KRIŠTŮFKOVÁ. Praha: Kniha Zlin, 2020. Fleet. ISBN 978-80-7662-068-1.

Ian McEwan – Na Chesilské pláži

McEwanův příběh jedné svatební noci z počátku šedesátých let, zasazený do krásného prostředí na pobřeží jižní Anglie, nabízí hluboké zamyšlení nad dobovou podmíněností lidského chování, citů i vztahů. Děj se odehrává v časech, kdy v ovzduší rezonují naděje nadcházejícího svobodomyslného desetiletí i první písně Beatles, proslýchá se cosi o americkém vynálezu v podobě antikoncepční pilulky, společnost však žije zcela v zajetí tradiční morálky. Oba protagonisté novely jsou „mladí, vzdělaní“ a bez předsudků, jak nás autor neopomene upozornit hned v úvodní větě, a přesto je jejich vztah dobově podmíněný mnohem víc, než si jsou ochotni připustit. Hořkosladká rekapitulace z perspektivy mnohaletého odstupu v závěru knihy o tom podává výmluvné svědectví. (Zdroj)

Já a McEwan se spolu kamarádíme už mnoho let a mnoho knih 🙂 Jeho Betonová zahrada, kterou jsem si před lety ještě na VŠ koupila v edici Lidových novin, je pro mě stále jednou ze stěžejních knih, které mě potkaly. Pak tu máme Myslete na děti, Pokání nebo nejnovější Stroje jako já, které se tu snad již brzy také objeví.

Kniha Na Chesilské pláži se v druhém vydání dočkala filmové obálky, kterým osobně moc nefandím, ale chápu, že Saoirse Ronan táhne 🙂

Ona je vzdělaná, talentovaná houslistka pocházející z dobře situované rodiny, on je nepříliš sebevědomý student ze skrovných poměrů, který se zamiluje na první pohled. Seznamování, první rande, první polibek, svatba… Mohla by to být klišoidní romance, ještě to by nesměl být začátek 60. let, kdy slovo sex bylo opředené puritánskými předsudky. Jediný správný život je manželství, dvě děti a bílý laťkový plot. Nic jiného neexistuje, natož nějaký předmanželský sex, konsent nebo otevřená komunikace o vzájemných potřebách a tužbách.

Jedna zpackaná svatební noc a životy Florence a Edwarda se začnou odvíjet úplně opačným směrem. Rozdílné rodinné i finanční zázemí, britská prudérnost, předsudky a nedostatek pochopení probublají v jednu noc na povrch a zničí vzájemnou lásku na padrť.

Ian McEwan nezklame nikdy. Dlouhá souvětí, popisné části, časové odbočky i zdánlivě banální téma McEwan přetaví do bravurní novely. Stejně jako v jiných knihách autor nesoudí, nepodsouvá vlastní názor, pouze předloží fakta a ty čtenáři, poraď si sám.

Hodnocení: 4/5

MCEWAN, Ian. Na Chesilské pláži. Vydání druhé. Praha: Odeon, 2018. Světová knihovna (Odeon). ISBN 978-80-207-1845-7.

Balli Kaur Jaswalová – Nečekaná dobrodružství sester Šergilových

Rádžní, Džesmín, Širín, tři sestry paňdžábského původu narozené v Británii, sice vyrůstaly spolu, ale nikdy si nebyly zvlášť blízké. Jak by taky mohly, když jedna je puntičkářská učitelka, druhá se touží stát herečkou a třetí se provdala za velice bohatého muže, s nímž žije život jako z obrázkového katalogu? Na smrtelné posteli ale vysloví jejich matka poslední přání: všechny tři mají společně vykonat pouť na posvátné místo v Indii a rozprášit tam její popel. Na cestu, kterou žádná ze sester nechce podniknout, si vezou i bolestná tajemství, jež budou muset být předtím, než dospějí k cíli, odhalena. Kniha je příběhem o síle rodiny a lásky a o odvaze, která se v nás rodí, když nakonec staneme tváří v tvář rozhodnutí, před nímž jsme dlouho utíkali. (Zdroj)

Občas je potřeba opustit ta mnohá smutná témata, která čtu a odpočinout si u knihy, která nebude nikterak náročná, ale na druhou stranu pitomá. Moje instagramová sociální bublina mi doporučila Nečekaná dobrodružství sester Šergilových a za to jsem jim velmi vděčná.

Tři sestry paňdžábského původu (Paňdžáb je území zasahující částí do Indie a částí do Pákistánu) jedou do Indie rozprášit popel jejich matky. Ta jim celou jejich cestu naplánuje do nejmenšího detailu, návštěvy místních chrámů i tržišť, obřadní koupele, chrámové služby, které se tu poskytují potřebným lidem. Pro každou z nich má cesta jiný duchovní význam. Nejstarší Rádžní, upjatá a lehce puritánská učitelka, se ve vzpomínkách vrací nejen ke své první návštěvě indické části rodiny, ale především se snaží srovnat s novou situací svého syna. Svobodomyslná a nezávislá Džesmín utíká před nepříliš vydařenou hereckou kariérou a bilancuje své dosavadní ne/úspěchy. Nejmladší Širín žije zdánlivě idylický život v Austrálii po boku svého velmi tradičního manžela. Jenže v tomto svazku je víc shnilého než dobrého.

Všechny tři hledají cestu k sobě navzájem i ke svému životu, naráží na pro ně nepochopitelně svazující náboženská pravidla i silně dominantní patriarchát. Happy end se samozřejmě koná, ono je od samého začátku jasné, jakým směrem se kniha bude ubírat. Nečekaná dobrodružství sester Šergilových nabízí inteligentní odpočinkovou zábavu, která vám osvětlí mnoho kulturních zvyklostí nejen Indie, ale i indických komunit žijících v Evropě.

Hodnocení: 4/5

JASWAL, Balli Kaur. Nečekaná dobrodružství sester Šergilových. Přeložil Jitka JENÍKOVÁ. Praha: Argo, 2020. ISBN 978-80-257-3241-0.

Lucie Faulerová – Smrtholka

Hlavní hrdinka druhého románu Lucie Faulerové se vyrovnává s několika tragickými rodinnými událostmi, které se mohou zdát nepochopitelné, a snaží se najít jejich příčinu. Cestu vpřed však nelze zvládnout bez ohlédnutí. V důsledně rytmizované próze vycizelované do mimořádné stylové čistoty nás mladá dívka, zasažená rodinnou tragédií i vlastním svědomím, uvádí do prostředí tří sourozenců, které nevysvětlitelně opustila matka, zasáhla nemoc, a přesto v uzavřené buňce rodiny zůstalo díky otci i sourozeneckému poutu prostředí nabízející východisko pro toho, kdo je ochoten je přijmout. Zdá se, že nejtěžší boj je třeba vybojovat ve vlastní hlavě, nabízenou lásku akceptovat, a spolu s ní i vyrovnání s vnitřními démony odmítání a viny. Přestože nastíněný děj nevzbuzuje příliš optimismu, i na takto dramaticky vykolíkovaném poli dala autorka vyrůst humoru, který charakterizuje postavy, jejich vztahy či nepřeberné množství sebepoznávacích metod a návodů na ideální život. (Zdroj)

Po experimentální prvotině Lapači prachu mě Lucie Faulerová doslova posadila na zadek svojí druhou knihou Smrtholka. Její čtení je drásavé, smutné, jde doslova na dřeň, ale zároveň si uchovává lehkost i optimistické jiskřivé momenty.

Nejedná se o klasické lineární vyprávění, ale střípkovitou mozaiku vzpomínek a myšlenkových pochodů. Rytmizované pasáže jsou plné bolesti, prožitých traumat, které si mladičká Máry už od dětství nese sebou a nedokáže se s nimi srovnat. Fascinace bolestí, úspěšnými i neúspěšnými pokusy o sebevraždu, bolest fyzická i psychická doprovází Máry od jedné z mnoha tragických událostí, které ji v životě potkaly. I tak si dokáže zachovat velmi cynický smysl pro humor a zároveň trefně glosovat své nejbližší okolí.

I ve Smrtholce si autorka hraje se slovy, nebojí se do textu začleňovat citoslovce, dětské říkanky, repetitivní části nebo zdánlivě nahodile rozdělovat odstavce. Nic z toho nepůsobí účelně a “rádoby” umělecky, naopak je důležitou součástí vyprávění, kdy máte pocit, že jste přímo v hlavě hlavní hrdinky a slyšíte její nepřetržitý tok myšlenek.

Lucii Faulerové rozhodně budu držet palce na letošním udílení cen Magnesia Litera, kde je nominovaná v hlavní kategorii o nejlepší prózu roku 2020.

Hodnocení: 5/5

FAULEROVÁ, Lucie. Smrtholka. Praha: Torst, 2020. ISBN 978-80-7215-593-4.

Karin Lednická – Šikmý kostel (Románová kronika ztraceného města, léta 1894–⁠1921)

Kniha začíná obrovským důlním neštěstím roku 1894, které drsně zasáhlo do života obyvatel celého kraje. Patří mezi ně i hrdinové této knihy, jejichž pohnuté osudy můžeme po následující čtvrtstoletí sledovat. Barbora, Julka a Ludwik jsou představiteli tří naprosto odlišných dějových linií, které se však na mnoha místech proplétají a vytvářejí plastický obraz polozapomenutých časů, jejichž drsnost je pro dnešního čtenáře v mnoha ohledech téměř nepředstavitelná. Každý z hrdinů čelí životním výzvám po svém: někdo se jim trpně poddává, jiný se snaží uchopit šance, které mu kvasící doba nabízí. Do všech osudů však opakovaně a nemilosrdně zasahují velké dějiny, které úsilí obyčejného člověka mohou snadno proměnit na prach. Anebo ne. Příběh je vystavěn na skutečných událostech, z nichž mnohé doposud nebyly v české románové tvorbě zpracovány. Vyprávění ubíhá v dramatickém tempu a natolik autenticky, že se děj před očima čtenáře mnohdy mění na film zaznamenávající i to, co donedávna zůstávalo skryto ve třinácté komnatě české historie. (Zdroj)

Nevím, jestli má smysl k Šikmému kostelu vlastně vůbec něco psát 🙂 Karin Lednické se povedl majstštyk – z původně zamýšlené publikace, která podle jejího názoru skončí ve slezských infocentrech, se stala několika generační kronika. Svojí trilogií v lidech probudila zájem o velmi komplikovanou historii celého Slezska, oživila cestovní ruch v místech, kam se na dovolenou nejezdí (kdo z vás byl na výletě v Karviné!) a zároveň si udržela v dosud vydaných dvou dílech literární standard.

O tom, že historie i války vždy nejtvrději dopadají na běžný lid, jsme si mohli přečíst už mnohokrát. Šikmý kostel je vystavěný jako klasická románová kronika, lineární vyprávění se soustředí na několik ústředních hornických rodin v oblasti Karvinska. Jejich běžný život v Karwiné v hornické kolonii, těžký úděl žen, nízká vzdělanost i silný vliv církve je umocněn geopolitickými vlivy. Na jednom místě spolu v lidské i jazykovém babylonu žije několik národností – Češi, Poláci, Slezané i Němci. Pod nadvládou šlechtických pánů řeší běžné lidské problémy, nám již dnes tak vzdálené. Aby se chlapi vrátili z šachty živí a zdraví, děti měly co na sebe i do žaludku, byla nanošená voda na mytí i praní, všechny polní práce byly hotové včas a v neděli se poklábosilo se sousedy u kostela.

Tématicky není Šikmý kostel vlastně žádný průlomový objev, ale jeho obsah je strhující. Osudy jednotlivých rodin, polských i českých, vás nenechají vydechnout. Hlavně když víte, že vyprávěné příběhy vycházejí ze vzpomínek skutečných pamětníků. Po strhujícím závěru, kdy se autorka dostatečně věnuje školním dějepisem opomíjené Sedmidenní válce na začátku roku 1919, vám nezbude nic jiného, než vzít do ruky druhý díl.

Hodnocení: 5/5

LEDNICKÁ, Karin. Šikmý kostel: románová kronika ztraceného města. Ostrava: Bílá vrána, 2020-. ISBN 978-80-88362-00-5.

S velkým zpozděním je hotový únor, snad se mi povede březen dopsat v rychlejším tempu, i v tomto měsíci se máte na co těšit 🙂


Líbil se vám článek? Můžete ho poslat dál do světa...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *