Čtu v prosinci

Je to až neuvěřitelné, kolik se mi toho povedlo přečíst v prosinci! Dva díly z trilogie Moře střepů i tři knihy současných českých autorek 🙂 Tak teď jen abych podobným tempem stihla dopsat všechny naplánované blogové články 🙂

Joe Abercrombie – Půl světa (Moře střepů #2)

Trnka se narodila, aby bojovala. Jenže když při cvičení zabije svého soupeře, zjistí, že jí všichni nadávají do vrahů. Osud vloží její život do rukou otce Jarviho, který projíždí země Moře střepů a hledá spojence proti čím dál nebezpečnějšímu nejvyššímu králi. U Jarviho se setkává s Brandem, válečníkem, který odmítá zabíjet. Oba jsou zlomení, ale oba čeká možná ve službách Jarviho vykoupení… Jenže konec konců, zbraně mají jediný účel a jejich budoucnost je rudá. Bude Trnka navždy jen nástrojem mocných, nebo je v legendách i místo pro dívku vládnoucí čepelí? (Zdroj)

Další díl trilogie Moře střepů je za mnou a i když se prvnímu dílu nevyrovná, jako pokračování to funguje. Abercrombie je zkrátka vynikají vypravěč, který se moc nemaže s nějakými kudrdllinkami, ale cílí přímo na solar. Půl světa je klasický prostřední vycpávkový díl, nic extrémně výrazného se tu nestane, je potřeba rozestavět šachovnici a vytyčit bojové polo. Celou knihu si autor v podstatě připravuje půdu pro velké finále, představuje nám další a další nové postavy u kterých víme, že jejich čas ještě teprve přijde.

Fokus knihy se tentokrát zaměřuje na úplně jiné postavy, hlavní hrdina z první knihy – Jarvi – výrazně ustupuje do pozadí a přebírá roli vodiče loutek. V první linii tentokrát stojí dívka Trnka, prototyp amazonky – hrdá bojovnice, která vládne mečem i jazykem stejně, divoká a tvrdohlavá. Její protiklad válečník Brand je naopak ctnost a pravidla sama. No asi už od začátku je jasné, jak se tyhle dvě postavy budou vyvíjet. Za to patří rozhodně velký mínus bod, tu bravíčkovou milostnou linku si autor mohl odpustit.

Hodnocení: 4/5

ABERCROMBIE, Joe. Půl světa: 2. díl cyklu Moře střepů. Přeložil Roman TILCER. Praha: Euromedia Group, 2019. ISBN 978-80-7617-985-1.

Joe Abercrombie – Půl války (Moře střepů #3)

Otec Jarvi musí splnit svůj slib a pomstít se vrahům svého otce. Stařena Wexen se ale připravuje na válečné tažení, jaké svět ještě nezažil. Situace vypadá beznadějně, v Jarviho alianci se skrývá zrádce a osud všech závisí na rozhodnutích mladé princezny z vyplněného Throvenska. Epický závěr napínavé trilogie Moře střepů. (Zdroj)

Po posledním dílu trilogie můžu říct jen jediné – bylo to hezké a bylo toho dost! Číst znovu to nepotřebuji, ale svůj účet to celé splnilo.

Poslední díl trilogie Moře střepů pracuje se stejným principem jako předchozí knihy. Do popředí posouvá další nové postavy, staré známé firmy silně upozaďuje, ale nechává je žít. Setkáváme se s novou ústřední dvojicí – naivní princeznou Skarou a lehce přitroublým bojovníkem Raithem. Bohužel tyhle dvě postavy, které by měly tvořit silné jádro, se autorovi moc nevyvedly a jsou největší slabinou posledního dílu. Čitelné, předvídatelné a průhledné od začátku do konce.

Dočkáme se závěrečné bitvy, která by měla být epickým zakončením celé trilogie, ale kvůli dost netradičnímu dějovému zvratu po ní zbyde divná pachuť. Nechci spoilerovat, ale nejsem si jistá, jestli se v nějaké současné fantasy objevil prvek mýtických „elfských zbraní“, které mohou ukončit každý konflikt během okamžiku. Kdo máte trilogii přečtenou, dejte mi vědět, jak na vás tenhle kontrast působil.

Co nelze autorovi odepřít je obratnost v posunech charakterů. Málokdo je utra klaďas, většina z hlavních postav celé trilogie balancuje na hraně mezi dobrem a zlem. Z naivky se stává regulérní pavouk, který si vodí svoje loutky, ze statečných válečníků hrdlořezové, kterým jde jen o počet zabitých.

Sečteno a potvrzeno, jestli máte ve svém okolí někoho, kdo má rád YA fantasy nebo spadá to téhle věkové kategorie, doporučte mu Moře střepů, bude velmi spokojen.

Hodnocení: 3/5

ABERCROMBIE, Joe. Půl války: závěrečný díl cyklu Moře střepů. Přeložil Roman TILCER. Praha: Euromedia Group, 2021. ISBN 978-80-242-7230-6.

Margot Vanderstraeten – Minjan: má nová ortodoxně židovská setkání

Margot Vanderstraeten v knize Minjan vypráví o nesčetných nových setkáních, která navázala v ortodoxní židovské komunitě po vydání svého mezinárodního bestselleru Mazl tov. Poznáme tak šéfkuchaře Mosjeho z proslulé antverpské restaurace Hoffy’s, který každému, kdo se zeptá, ochotně vysvětlí židovské kulinářské tradice a principy chasidského života; svérázného Dana, který má jako jediný fotograf přístup do nitra chasidské komunity, již dokáže zachytit svým bystrým a vtipným pohledem. (Zdroj)

Prvotina nizozemské autorky Mazl Tov si ode mě vysloužila hodnocení nejvyšší. Dnes se do ortodoxní židovské komunity vracím znovu, o několik let později a se stejným autobiografickým formátem.

Margot Vanderstraeten měla to štěstí, že pronikla do úzce sevřené náboženské komunity, kterou svazují pro nás často velmi přísná pravidla. Ve své druhé knize se autorka už tolik nesoustředí na tradice, zvyky nebo život v ortodoxní rodině, ale především na svůj vztah s svými přáteli, na život „po vydání knihy“. Závěrečné kulisy covidových lockdownů jen dokreslují atmosféru a význam komunity pro autorku.

V knize Minjan už opouštíme první rodinu, která byla v knize Mazl tov pro autorku iniciační a seznamuje se s dalšími chasidskými Židy – šéfkuchařem známé restaurace, silně nábožensky založenou Esther, se kterou navazuje velmi neobvyklý vztah i dvěmi liberálními ženami, které si našly kompromis mezi vírou a emancipací. Velkou část knihy věnovala autorka fotografovi Danovi Zollmanovi, který svým hledáčkem mapuje život židovské obce v Antverpách. Jeho dílo je i na titulní straně knihy a v loňském roce bylo možné vidět jeho fotografie i v Čechách.

I v této knize autorka nemoralizuje, nehodnotí, ale s velkou pokorou představuje nám neznámý svět. Od první stránky z knihy můžeme cítit úctu, obdiv a velký respekt k dějinám jednoho národa.

Hodnocení: 4/5

VANDERSTRAETEN, Margot. Minjan: má nová ortodoxně židovská setkání. Přeložil Radka SMEJKALOVÁ. Praha: Garamond, 2022. ISBN 978-80-7407-507-0.

Klára Wang Tylová – Ostrov duchů

Mladý Tchajwanec Wej našel tu pravou holku. Britská učitelka angličtiny Lucy zase našla byt s nečekaným spolubydlícím. Studentka práv Su­wej hledá sílu, jak obstát nejen na vysoké škole. Realitní makléř William se žene za úspěchem a bohatstvím. Indonéská pečovatelka Siti se probírá vzpomínkami na domov na východní Jávě. Youtuber Shade hledá duchy, a to doslova. Šest velmi odlišných hrdinů, šest příběhů o hledání. Spojují se na Tchaj­wanu, kde duchové jsou často živější než lidé a kde se posmrtný život nebere na lehkou váhu. Kláře Wang Tylové se brilantně podařilo zachytit nejen atmosféru tohoto místa, ale umně pracuje i s napětím a nadpřirozenou tematikou. (Zdroj)

Autorka Klára Wang Tylová pracovala jako zahraniční dopisovatelka z Tchaiwanu, studovala v Tchajpeji a později tam i nastoupila do místních novin. Její znalost místního prostředí, zvyklostí a tradic je velkou devizou a je cítít z každého příběhu.

Šest propletených a vzájemně se ovlivňujících „duchařských“ příběhů jsou pospojované do kompaktní a logické mozaiky. Setkáme se s youtuberem, který se natáčí při hledání duchů i mladíkem, který má pocit, že konečně našel tu pravou dívku pro život. Realitní makléř toužící po bohatství je staven do kontrastu s chudou pečovatelkou. Každý z nich se v nějaké formě potkává s nadpřirozenem a pověrami o smrti i posmrtném životě. Jednotlivé příběhy postupně odhalují pozadí těch ostatních, což z knihy dělá velmi příjemnou jednohubku.

Hodnocení: 3/5

WANG TYLOVÁ, Klára. Ostrov duchů. V Praze: Paseka, 2022. ISBN 978-80-7637-278-8.

Alice Horáčková – Rozpůlený dům

Román o svobodomyslných ženách a pytlácích, kšeftmanech s textilem a spiritistech se odehrává v sudetské vesnici první poloviny 20. století. Češi a Němci tu žijí ve smíšených manželstvích, ale taky se handrkují o to, k jaké národnosti se kdo přihlásí při sčítání lidu, kdo dřív vystaví novou školu a kdo komu zamordoval psa jménem Masaryk. Je to příběh o tajných láskách, útěcích, křivdách, změnách jmen i příjmení a žabomyších válkách, které nakonec stály životy. Autorka splétá velký „famílienromán“ z rodinných příběhů, vzpomínek i archivních záznamů, střídá mužské a ženské hlasy a fantazii s citacemi. K románu ji inspirovala vlastní rozpůlená rodina: po roce 1945 byla část jejích příbuzných odsunuta a část zůstala. Jeden z jejích předků se dokonce stal arizátorem židovské fabriky a přítelem Reinharda Heydricha. (Zdroj)

Románová kronika ze Sudet? Hrňte to sem pod tlakem!

Alice Horáčková si ale ukousla trochu velké sousto, zmapovat Sudety od první poloviny 20. století až do poválečného období je lákavé téma se spoustou malých lidských dramat zasazených do velkých dějin. Komplikovaná demografie česko-německých rodin, úvodní reálie připomínající Krakonoše a lyžníky a probublávající německé nacionalistické tenze tvoří lákavý rámec pro typ knih, které se v českém rybníčku dost čtou.

Klasický lineárně vyprávěný román, ve kterém se proplétají dějové linky několika rodin – českých, smíšených česko-německých i židovských, za začátku nepostrádá spád a čtivost. Nicméně mu chybí větší vhled do postav, jakkoliv je jejich jednání logické a odpovídá době i místu, stále působí ploše. Přitom o pestrosti povah nelze pochybovat – mladá zamilovaná děvčata, židovská rodina, vychytralý pan továrník, který si během války přišel k hezkému jmění i pomstichtiví Češi, kteří si na nevinných Němcích potřebují ventilovat svoji frustraci během odsunu.

Komplikovanost vztahů místních, kteří si nárokují české či německé občanství, dělení na „my“ a „oni“ (velmi povědomé, že!), je velmi vděčný prostředník k vyprávění dějin a možnosti, jak dát hlas oběma stranám. Jakkoliv je kniha zřejmě faktograficky i dějině velmi přesná, dilema a hlasy obou stran nám zůstavájí ukryty a nedostávají tolik prostoru. Bonus v podobě dobových fotografií skutečných obyvatel Benecka a Krkonoš knihu velmi polidšťuje, potenciál velké románové kroniky ve stylu Šikmého kostela zůstává ale nevytěžen. Což z Rozpůleného domu nečiní špatnou knihu, jen ti, kteří chtějí jít víc do hloubky, se budou muset ještě porozhlédnout někde jinde.

Hodnocení: 3/5

HORÁČKOVÁ, Alice. Rozpůlený dům. Praha: Argo, 2022. ISBN 978-80-257-3812-2.

Kamila Hladká – Hornické vdovy

Víte, jaký je to pocit, když vám ze dne na den nepřijde domů manžel? Představte si, že vám odejde do práce zdravý člověk, že už nikdy nepřijde, že vás nikdy nepohladí, že se nikdy nepomilujete, že vás nechytne za ruku… Nejde říct: chlapů je milion. Ten váš je jeden. Kniha Hornické vdovy přináší autentické autorizované příběhy hornických vdov od nejstarších až po nejmladší na pozadí historických proměn Československa a České republiky, kdy bylo hornictví vnímáno jednou jako výkladní skříň socialismu, jindy jako jev zatracovaný a zesměšňovaný. Kniha se tak snaží poodkrýt fenomén hornictví v jiném světle a relativizovat mnohaletá klišé, jež se k němu vážou. Publikace vychází s předmluvou Martina Jemelky, historika českého dělnictva, a množstvím doprovodných dobových materiálů. (Zdroj)

Víte, jak se říká, že ta dnešní generace nepracuje na svých vztazích, rozvádí se jak na běžícím páse, dlouhodobé vztahy jsou chiméra a druhá či třetí rodina je nový standard. No tak si přečtěte Hornické vdovy Kamily Hladké a zjistíte, že to žádná aktuální norma není 😀

Autorka ve velmi čtivé rozhovorové knize dala prostor manželkám horník, kterým se stala práce na šachtě osudnou. Snaha o rehabilitaci některých dogmat (každý horník prochlastá výplatu, jakmile vyleze ze šachty) se sice úplně nepovedla, místy kniha spíš připomíná lampárnu nad osudem „privilegované vrstvy“. Hornické rodiny se v době své zlaté éry měly u nás opravdu nejlépe, daní za to byly ale často poškozené rodinné vztahy (nevěry, domácí násilí…).

První příběhy žen – skutečných pamětnic, nabízejí zajímavý pohled na dobu ovlivněné silnou nostalgií i tehdejší propagandou. Postupně odráží úpadek prestižního statutu hornictví, náznakem se dotkne změn postavení žen/vdov, ale slabá moderace rozhovorů čtenáře nevyvaruje vzdycháním nad dnešní zkaženou mládeží… Ono by přitom stačilo zamést si před vlastním prahem (nevěry na všech stranách, rychlé nucené svatby na prahu dospělosti…). Autorka se snažila nechat respondentkám dostatek prostoru a tím zachovat autentičnost výpovědi, bohužel v tomto případě je to spíš na škodu. Neukočírovaný myšlenkový pelmel některých žen by zasloužilo trochu usměrnění.

Nezapomeňte si přečíst předmluvu historika Martina Jemelky, v případě Hornických vdov je to až nutnost!

Hodnocení: 3/5

HLADKÁ, Kamila. Hornické vdovy. Želešice: Dcera sestry, 2019. ISBN 978-80-906559-3-5.

Líbil se vám článek? Můžete ho poslat dál do světa...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *