Čtu v dubnu

Začíná to vypadat, že čtecí forma je zpět, i když co se týče kvality výběru přečteného, zas taková sláva to nebyla. Trocha romantiky, trocha Sudet, trocha Brna i Bradavic.

Stanislav Beran – Kocovina

Sudety jsou v novele Kocovina vykresleny jako místo, kde lidi zůstávají jen proto, že nemají jinou možnost. Místo plné marasmu, jehož obyvatelé ztratili zájem o zbytek světa a začínají se tak trochu podobat zvířatům. Nedávná historie je ve vesnici v blízkosti rakouských hranic stále přítomná: postava místního blázna Honzíka, syna Češky a odsunutého Němce Hanse, je středobodem vyprávění. Kolem něj se rozvíjejí příběhy ostatních, nejčastěji místních, ale i Rakušanů, co sem přijeli za levným nákupem a levným sexem, nebo turistů, kteří chtějí na chvíli vyměnit kancelář za přírodu. Od konce války po současnost se před námi otvírají jednotlivé šuplíky osudů – svět malých, obyčejných lidí žijících či živořících na místě, na které se zapomnělo. (Zdroj)

Příběhy ze Sudet, to je moje! Silný genius loci, dějiny, které se nemilosrdně převalily přes místní obyvatele i krajinu a jejich stopy budou patrné ještě po mnoho let… Zdejší lidé jsou prostě jiní – tvrdé povahy, dívající se s posměchem na malichernosti měšťáků, cynikové a pesimisté, u kterých lítost není na místě. Žít a nechat žít… Sudety Stanislava Berana jsou smutné místo bez naděje, odkud není úniku. Kde každému záleží jen na sobě a ignoruje to, co se děje za sousedovým plotem.

Kocovina v sobě spojuje několik lidských příběhů, kteří se občas protnou v čase i místě. Ve středu dění stojí místní blázen Honzík, syn odsunutého německého chlapce, který o jeho existenci nemá ani ponětí a místní Češky, žijící s despotickým otcem. Ve 160 stránkách nechybí nic z místního koloritu – pendleři, prostitutky, zarostlé hospodářské usedlosti a zplanělé sady. Chybí tomu lepidlo, které mi jednotlivé příběhy udrželo v kompaktním celku a postava Honzíka je na to příliš slabá.

Hodnocení: 3/5

BERAN, Stanislav. Kocovina. Praha: Odeon, 2019. Česká řada (Odeon). ISBN 978-80-207-1922-5.

Charlie Lovett – První dojmy

“Ukradla Jane Austenová nápad na Pýchu a předsudek?” Přesně taková otázka pronásleduje milovnici knih Sophii Collingwoodovou. Čerstvá absolventka Oxfordu si najde práci v jednom londýnském antikvariátu a brzy ji zaskočí zvláštní poptávka, když v jediný den do obchodu zavolají dva různí zákazníci a chtějí vzácný svazek alegorií z 18. století. Jejich autorem je Richard Mansfield, spisovatel a kněz, který se před více než dvěma stoletími spřátelil v jihoanglickém Hampshire s mladou Jane Austenovou a stal se prvním čtenářem jejích literárních pokusů. Neobvyklá žádost přivede Sophii na stopu tajemství, jak to vlastně bylo s původem slavné Pýchy a předsudku – a současně před ní otevře otázku milostné volby mezi dvěma nápadníky. (Zdroj)

Poté, co mé romantické srdéčko zaplesalo nad Kronikami prachu z Fragmentu, nutně jsem chtěla něco podobného – ideálně viktoriánská Anglie ve stylu knih Jane Austen. Doporučení na První dojmy znělo tak lákavě – dvě časové linie, mladá Jane Austen píšící Pýchu a předsudek a mladá absolventka a knihovnice Sophie potácející se mezi dvěma muži…

Střídání obou dějových linek po kapitolách příběhu svědčí, ale kvalitativně jsou ve velkém rozporu. Zatímco u mladičké začínající autorky Jane Austen sledujeme její vztah ke starému knězi, který se stane jejím nejdůvěrnějším přítelem, atmosféru staré Anglie a lásky k řemeslu můžeme nasávat z každé věty. Naopak současnost představovaná Sophií a jejími dvěma nápadníky – tajemným američanem a okouzlujícím knižním vydavatelem, skřípe a nefunguje. Sama Sophie jen díky svým znalostem během několika hodin vyřeší detektivní záhadu přetrvávající několik staletí a pseudodramatický krimi závěr už je jen jako poslední hřebíček do rakve.

Hodnocení: 3/5

LOVETT, Charles C. První dojmy: román o starých knihách, nečekané lásce a Jane Austenové. Přeložil Věra KLÁSKOVÁ. Praha: Paseka, 2015. ISBN 978-80-7432-593-9.

Jan Balabán – Možná že odcházíme

Krátké prózy Jana Balabána se odehrávají v současnosti, ale nestrádají publicisticky sezónní aktuálností; lokalizovány jsou více či méně čitelně do moravsko-slezských končin, nesvazují je však regionalistická připoutání. Po přečtení povídek Uršula, Kolotoč, U komunistů, Kluk nebo Hořící dítě zůstáváme v ustrnutí: obyčejní lidé, obyčejné děje, ale zcela neobyčejné vystižení toho, co se odehrává v myslích postav, co může být autentickým životním pocitem našich současníků. (Zdroj)

Nebýt Možností milostného románu, k povídkovému souboru Jana Balabána bych se ke své vlastní škodě nejspíš nikdy nedostala. Syrové a melancholické každodennosti běžných lidí z Moravy jsou bravurními zastaveními v jejich životech. Tyto okamžiky působí jako zmrazení v čase a místě. Jan Balabán je v Možná že odcházíme tichým pozorovatelem “malých” životů, nehodnotí, nepolarizuje, ale uvádí nás do šedivé atmosféry kraje.

Možná že odcházíme je nutné si dávkovat pomalu a s rozmyslem, těšit se z každého slova, precizní a vyšperkované češtiny, listovat, užívat si literární obraty i atmosféru. Není to kniha pro každého, ve dvaceti by mě nezaujala, ve třiceti přišla nudná a po třicítce mi povídky jako Pyrhula nebo Do chodníčka přišly natolik geniální, že se mi je nechtělo opouštět.

Hodnocení: 4/5

BALABÁN, Jan. Možná že odcházíme. Praha: Host, 2004. Česká próza (Host). ISBN 80-7294-118-6.

Hana Marie Körnerová – Hlas kukačky

Tajemství, o němž se i v nejužším rodinném kruhu jen šeptá. Začalo to už v dětství jako pouhá zvědavost, ale tehdy Kristýně na otázky nikdo neodpověděl. Až na prahu dospělosti nedopatřením vyslechne rozhovor, jehož obsah si nedovede představit snad ani v nejhorším snu. Zná vůbec své nejbližší? (Zdroj)

Autorka Hana Marie Körnerová je občas přirovnávána k Aleně Mornštajnové. Ono není divu, jejich témata se často proplétají – silné ženy v válečných a poválečných dobách, rodinné vztahy, tajemství a vzájemné propletence. Na rozdíl od Aleny Mornštajnové je HMK čtenářsky přístupnější, lehčí, méně sofistikovaná a nejde tolik na dřeň.

Moje první setkání s autorkou bylo v Heřmánkovém údolí. I v Hlasu kukačky tu máme silné ženské postavy inspirované skutečnými lidmi a historickými událostmi. Hlas kukačky okupují tři ženy z jedné rodové linie, až na tu nejmladší si každá nese životem své vlastní břímě v podobě rodinného tajemství, které se nechtěně jako kletba přenáší po přeslici z generace na generaci. Žena po ženě se snaží vymanit s menšími či většími úspěchy i následky ze zajetých kolejí – od prvorepublikového blahobytu vinohradského bytu po dělnickou maringotku v Sudetech. Ze tří časových linií – první republika, okupace a druhá světová válka a socialismus se právě ta poslední jmenovaná, na kterou láká anotace, jeví jako jednoznačně nejslabší. A jakkoliv jsou všechny tři ženy v průběhu jejich života vykreslené velmi živě a bez patosu, bohužel se některé situace jeví velmi povrchně a neuvěřitelně. Co ale nelze autorce odepřít, je skvělé vykreslení postavení žen v posledních 70 letech.

Hodnocení: 4/5

KÖRNEROVÁ, Hana Marie. Hlas kukačky. Brno: MOBA, 2019. ISBN 978-80-243-8076-6.

Gabriel Tallent – Absolutní miláček

Čtrnáctiletá Turtle žije s otcem ve zchátralém domě na kalifornském pobřeží. Toulá se po lesích, leze po skalách, dokáže ujít i desítky kilometrů… Ale tenhle vnější prostor kontrastuje s uzavřeností jejího vnitřního světa: od matčiny smrti vyrůstá izolovaně v područí svého tyranského otce, který ji deptá jak psychicky, tak fyzicky. (Zdroj)

Kdo mě zná nebo sleduje déle, tak ví, že u mě nic není tabu a můj kachní žaludek leccos snese. Násilí, týraní, krev, úchylnosti psychické a fyzické… Když je to dobře napsané, žádný problém. A proto tu máme Absolutního miláčka! Knihu, která není pro soucitné a vílí duše a citlivé osoby.

Varuji předem, od začátku do konce je to drsné! Julie alias Turtle žije na americkém pobřeží v polorozpadlém domku se svým naprosto šíleným otcem, který jí týrá fyzicky a psychicky. Zbraně, incest a násilí je proloženo překrásnými popisy místní krásy i úvahami nad stavem planety nebo sociálním systémem v USA. Turtle se sice může jevit jako klasická oběť domácího násilí, jenže nic není jednostranné. Podmínky, ve kterých žije, se odráží nejen na jejím zevnějšku, ale i na sociálních dovednostech vůči svým vrstevníkům. Poté, co jedno léto Turtle zažije iluzi “normálního” života ostatních teenagerů, zdá se, že by byla schopná zpřetrhat pouta, která jí váží k násilnickému otci.

Rodičovská láska má mnoho podob, včetně této ryze patologické. Gabriel Tallent namíchal koktejl krásy a hnusu ve velmi kontroverzní a silné knize. Tuhle knihu buď shltnete jedním dechem nebo odložíte po první kapitole. Doporučuji milovníkům Malého života!

Hodnocení: 4/5

TALLENT, Gabriel. Absolutní miláček. Přeložil Martin POKORNÝ. Praha: Odeon, 2019. Světová knihovna (Odeon). ISBN 978-80-207-1878-5.

J. K. Rowling – Harry Potter a Ohnivý pohár

Čtvrtý školní rok v Bradavicích není o nic méně napínavější a divočejší než ty předchozí. Ještě před jeho začátkem se zapálený fanoušek Harry zúčastní spolu s Weasleyovými mistrovství světa ve famfrpálu, v jehož závěru se mu na obloze objeví znamení zla. Harrymu navíc ještě vstoupí do života krásná Cho Changová a on se poprvé zamiluje. (Zdroj)

Na závěr dubna jsem si nechala další díl Harryho Pottera. V Ohnivém poháru se začíná celý příběh velmi přitvrzovat, autorka se pomalu přesouvá z dětské literatury do YA. Ohnivý pohár je pomyslná hranice, kdy nechat Harryho ještě číst dětem a kdy počkat, než dorostou do témat první lásky, intrik, lží, pokrytectví nebo nenávisti.

Hodnocení: 5/5

ROWLING, J. K. Harry Potter a Ohnivý pohár. 9. vydání. Přeložil Vladimír MEDEK. V Praze: Albatros, 2017. ISBN 978-80-00-04828-4.

Líbil se vám článek? Můžete ho poslat dál do světa...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *