Vánoční prázdniny v čudu, vítej další roku! Načnu tě s kvalitní knihou v ruce?
Petra Soukupová – Nikdo není sám
Veronika má práci, která ji baví, manžela, který jí rozumí, dvě náctileté děti, s nimiž není žádný větší problém. Sice nemá příliš dobrý vztah s rodiči, ale udržuje si od nich bezpečný odstup. Jenže někdy tohle všechno nestačí. Křehkou rovnováhu náhle naruší smrt matky a Veroničina představa spokojeného života se začne rozpadat jako domeček z karet. Jestliže někdo dokáže popsat nedělní oběd, výlet na rozhlednu nebo babiččin pohřeb jako bezohlednou poziční válku, pak je to Petra Soukupová. Její nový román čtenáře okamžitě vtáhne do světa, ve kterém se spolehlivě poznává, aby vzápětí krok za krokem odhaloval absurditu a trapnost rodinných bitev, v nichž nemůže nikdo vyhrát. (Zdroj)
Petru Soukupovou mám hodně ráda, umí naprosto skvěle cílit na svoje publikum, bez okolků popisovat realitu všedních dní naprosto průměrných a obyčejných lidí a s jejími hrdinkami se čtenář/ka lehce ztotožní.
No a v tom je vlastně řečeno vše, od minulé knihy Věci, na které nastal čas k Nikdo není sám uplynuly sice dva roky, ale literárně nic nového. Autorka si drží svoji standardní laťku, o Nikdo není sám se mluvilo jako o „knize Petry Soukupové tak, jak ji máte rádi/y“). Nic nového nebo převratného netřeba vyhlížet.
Tématicky se autorka opět věnuje mikrokosmu jedné rodiny – dvě pubertální děti, urvaná hlavní hrdinka Veronika a její supermanžel. Do toho absolutně patologické vztahy s Veroničinými seniorními rodiči a máme tady naprosto běžnou sendvičovou rodinu. Z toho nemůže nikdo vyjít jako vítěz a tíha povinností většinou padá na ženu – pečovatelku. Hlavní hrdinka si to moc neulehčuje, pendlování mezi rodinami prokládá alkoholem a sebemrskačsky ničí nejdřív sebe a tím zprostředkovaně všechny okolo. Vnitřní dialogy s vlastní matkou, která byla zvyklá celý život řídit všechny a všechno kolem, velmi realisticky zvědomuje „interního nácka“, kterého si všichni v sobě hýčkáme.
Čte se to samo, stejně jako ostatní autorčiny knihy. I tentorkát nás ochuzuje o dospělý mužský pohled na rodinnou dynamiku, naopak neopomíjí sondu do myšlení obou dospívajících dětí, které s neporozuměním poletují mezi svými problémy a hroutící se mámou. Téma mezigeneračních vztahů je tak vrstevnaté, že by se na něm dalo vytřískat mnohem víc. Třeba i to, kde je hranice upřednostňování ostatních před sebou samým, za kterou už nelze jít.
Hodnocení: 3/5
SOUKUPOVÁ, Petra. Nikdo není sám. Brno: Host, 2022. ISBN 978-80-275-1397-0.
Vanessa Springora – Svolení
Pohledná mladá dívka a starší zkušený muž. Jenže toto není Lolita. Toto je skutečný život, v němž není radno si podobné vztahy romantizovat. Osmdesátá léta minulého století v Paříži. Třináctiletou V. vychovává rozvedená matka, kterou více než dcera zajímají vlastní problémy. V. vyplňuje prázdnotu svého života četbou. Jednoho dne potká na večírku charismatického staršího spisovatele G. M., jenž ji uhrane zamilovanými pohledy, vřelou pozorností a brzy také vyznáním lásky. V. se mu oddá tělem i duší a nenechá se odradit ani hrozbou policejního vyšetřování. Vše se zhroutí ve chvíli, kdy se V. dozvídá, že G. M. je vztahy s nezletilými proslulý. Za přívětivou maskou se skrývá pedofilní predátor, chráněný příslušníky pařížských literárních kruhů. (Zdroj)
Jestli se chcete nasrat, přečtěte si Svolení! Po svém vydání ve Francii vzbudila zaslouženou pozornost. Tématizování vztahu dospělých mužů a nezletilých dívek už se dávno přesunulo ze stran Lolity do reálného života. Přijde vám něco patologického na tom, když čtnáctiletá dívka udržuje intimní vztah s mužem o třicet let starším? Pedofilie nebo grooming? Normalizace společností, ve které staří bílí heterosexuální muži z intelektuálních kruhů sepisují petice ze dekriminalizaci sexuálních vztahů s nezletilými? Bohuš Matuš vibe? Máte to? Tak tohle je Vanessa Springora a Svolení.
Svolení není životopisná kniha, ale obžalobou společnosti, ve které mají sex staří muži a mladinké dívky, vyprávěním souběhu situací, které přivedly V. do náruče známého spisovatele G. M. Ten byl v době 70. a 80. let už dávno znám svou zálibou v nezletilých dívkách i chlapcích a výletech do Asie za pedofilními hrátkami s chlapci. To vše společností tolerováno, zatracováno i obdivováno.
Autorka si je vědoma toho, že vše probíhalo s jejím souhlasem, zároveň klade důraz na otázky morálky, viny i nerovných vztahů, kdy ve společenské hierarchii stojí jeden z partnerů výrazně výš. Stačí se podívat na vztahy např. vysokoškolských pedagogů a studentek. Zároveň se Springoře daří držet děj pevně v konturách kontextu doby, nebrečí nad vlastním osudem, nedělá ze sebe chudinku, kterou si G. M. přetváří k obrazu svému, ale věcně řetězí události na sebe.
Hodnocení: 4/5
SPRINGORA, Vanessa. Svolení. Přeložil Tomáš HAVEL. Brno: Host, 2021. ISBN 978-80-275-0518-0.
Akwaeke Emezi – Zřídlo
Ada se narodila uvězněná mezi dvěma světy — duchové odjinud bojují s Adinou duší o nadvládu nad jejím tělem. Malou Adu si rodiče doslova vymodlili, brzy však zjistí, že s jejich dítětem něco není v pořádku. Postupně se ukazuje, že duše mladé dívky není v těle sama. Když Ada odjede studovat do Spojených států, duchové postupně sílí. Každá z osobností se chová i cítí jinak, přesto musejí koexistovat v jednom těle, i s Adou samotnou. Jejich pokusy o ovládnutí Adina těla se změní v boj o její život. Příběh mladé ženy, vyprávěný střídavě všemi duchy uhnízděnými v jejím těle, vychází z mytologie nigerijského kmene Igbo i z autorčiných vlastních zkušeností. Zřídlo vyvěrá z nezvyklého vidění světa a rozkrývá způsoby budování vlastní identity. (Zdroj)
Po lehkém zklamání z Mazla sahám po Zřídlu a hlasitě volám, prosím ano, víc a houšť!
Ada je vymodlené dítě, jenže se narodí jako ogbanje, v nigerijské mytologii je to člověk, kterého osídluje božstvo, které se „živí krví“. V Adě se tak míchá lidské já, které ale v ději zpočátku zaujímá minimální prostor a spirituální bytosti, které dívku nutí k sebepoškozování, navazování zcela toxických vztahů a cynické manipulaci s ostatními lidmi.
Ve Zřídle se stírají hranice mezi spiritualitou a reálným světem, nutí čtenáře přemýšlet „out of box“, nabízí různé pohledy na sexualitu, gender, duševní zdraví i normalitu. A to právě podle toho, které z božstev jsou v Adině hlavě zrovna u kormidla.
Hodnocení: 5/5
EMEZI, Akwaeke. Zřídlo. Přeložil Tereza MARKOVÁ VLÁŠKOVÁ. Brno: Host, 2020. ISBN 978-80-275-0294-3.
