Jedno dítě školkové, jedno školní, jeden rodič s částečným úvazkem a jeden v práci „odnevidimdonevidim“. A do toho první prázdniny v tomhle složení. Nemít velmi vstřícné rodiče, moc nevím, jak bychom to zvládali. Teda vím, jak by to asi vypadalo – příměstské tábory, prázdninová školka, žádná společná dovolená… Jsem ráda, že tohle nemusíme absolvovat, prázdniny jsou pro mě synonymem společně stráveného času. Takže když se mi ve čtvrtek odpoledne děti vrátily domů od babičky, měla jsem na odpoledne připravený plán – Stromovku, Výstaviště a poslední den festivalu pouličního divadla Za dveřmi.
Být „Za dveřmi“ není žádná ostuda
V tomhle případě se nejedná o žádné prehistorické výchovné opatření s pochybným výsledkem, ale pražský mezinárodní festival pouličního divadla s mnohaletou tradicí. Já ho zaregistrovala až ve chvíli, kdy Téčko začal chodit do Cirqueonu, někteří členové jeho lektorského sboru zde vystupovali či vystupují (např. Běžkařská odysea v podání nepřekonatelných Bratrů v tricku). Letos se na Výstavišti konal již 11. ročník a my byli konečně u toho! Sice jen na dvou představeních posledního dne, ale i to se počítá 🙂
Křičící kuchyňský princ
První, co nás na Výstavišti přivítalo, byl trochu rozpačitý dav diváků představení souboru G.N.A.T – Smetáček a syn. Absurdní vystoupení odkazující na klasickou grotesku se u dětí ani u mě s žádnou velkou odezvou nesetkalo. A popravdě ani u ostatních diváků. To lepší mělo přijít později 🙂
Holandský performer Braam Graafland alias The Yelling Kitchen Prince si během své půlhodinové strhující kuchyňské show získal děti malé i velké, jejich rodiče a především přítomné dámy 🙂 Při představení se žongluje, zpívá, sampluje, chrlí plameny, vzduchem létá vajíčka i mléko. A výsledkem je… jedna palačinka! Tahle one man show je divoká, fyzická, zábavná a ostrá jako princův nůž.
Škoda jen, že nám předchozí dny festivalu Za dveřmi utekly. Plány shlédnout ještě nějaké představení byly, ale dostalo přednost dámská jízda v kině (Maradona) a odpolední vyjížďka s O. na kolech za Prahu. Ale ten následující ročník, dvanáctý, tak na ten už se pořádně připravím 🙂
A protože mě čeká ještě pár dní s dětmi, plány mám veliké – kola, trhy na Náplavce, skrýšovka divadla Minor, společné čtení, hraní si a válení. Musím naplnit svůj syndrom kvočny, než mi zase na pár dní zmizí z dosahu.