Je jeden tip knih, který jsem si velmi oblíbila, jsou to „knížky o knížkách“. Je na tom něco lákavého a trochu schizofrenního, číst si o čtení, autorech, vydávání literatury nebo o knihovnách 🙂 V beletrii pro dospělé se občas nějaký zajímavý příběh objeví, jeden příklad za vše je např. Stín větru od famózního autora C. R. Zafóna. V dětské literatuře je to trochu horší, ale i světlé výjimky se najdou.
Příběh pro „nerdské“ holčičky
Tou výjimkou je opravdu půvabná a velmi citlivě pojatá kniha Dívka, která chtěla zachránit knížky. Spojuje v sobě několik stěžejních témat, která mají potenciál zaujmou především dívčí čtenáře. Brýlatá holčička, postarší knihovnice, tajemná kniha i otevřený konec. Číst tuhle knížku v době, kdy mi bude 10 let, nejspíš bych se vydala na kariérní dráhu knihovnice.
Anna vypadá na první pohled jako prototyp knihomola – brýle, stále s nosem v knížkách a hlavou v oblacích, za nejlepší kamarádku má postarší knihovnici paní Monsenovou. Má ale jedno velké trápení, nechce zestárnout, vyrůst a už vůbec ne dospět. Možná proto tak ráda utíká do tištěných příběhů, může své příběhy prožívat znovu stále dokola. Vracet se se svými oblíbenými postavami pořád na začátek a nemyslet na definitivnost života.
Co se děje s knihami, které nikdo nechce číst?
Na jedné z obvyklých návštěv knihovny jí paní Monsenová prozradí smutné tajemství. Knihy, které nikdo nelistuje, nečte a nepůjčuje si je, upadají do zapomnění a mizí… Stejný osud stihne i knižní postavy, rozplynou se… Anně nezbude nic jiného než se pokusit všechny knihy přečíst a postavám v nich vdechnout opět trochu života.
Paní Monsenová má pro Annu připravenou ještě jednu knihu, velmi zvláštní a tajemný příběh s otevřeným koncem – Zakletý les. Anna je úplně pohlcena, nikdy nic podobného nečetla, Zakletý les se okamžitě stane knihou, kterou nemůže odložit, nutkavě hltá stránku za stránkou, po nocích nespí a čte a čte a čte… Kdo by tuhle situaci neznal, že 🙂 Jenže přijde poslední stránka a na ní není nic. Žádný konec, žádné rozuzlení. Anně nezbývá nic jiného než se pokusit na vlastní pěst vypátrat autora a zjistit, jak celý příběh dopadl.
Do Norska za skvělou dětskou knihou
Norský spisovatel Klaus Hagerup spojil své síly s ilustrátorkou Lisou Aisato a společně se jim povedlo stvořit velice půvabnou, ale přitom moudrou až filosofickou knihu pro děti. Knížku o lásce ke čtení, o síle fantazie a víry ve vlastní schopnosti i v druhé.
Samostatný příběh je sám o sobě netradiční a poetický, barevné a poutavé ilustrace ho staví ještě o úroveň víš. Text vhodně doprovází, co není dopovězeno v textu, vypoví ilustrace. U dětí i u mě na plné čáře zvítězily strany, které i beze slov vypoví, čím naše životy obohacuje čtení, jak to vypadá uvnitř naší hlavy, když nás pohltí nějaký knižní příběh.
Dívka, která chtěla zachránit knihy se bude líbit spíš děvčatům než klukům, vlastně proč ne. Hrdinek jako je Anna v dětských knihách zase tolik není. Brýlatých, přemýšlivých, zamlklých a samotářských. Tak proč nevěnovat příběhy i jim, ne každá sní o tom být superhrdinkou.
Anna milovala knihy.
Četla celé dny.
Četla ráno, než vstala z postele.
Četla večer, než šla spát.
Četla v noci, kdy měla spát.
Když do pokoje přišla maminka nebo tatínek, dělala, že spí.
Ale nespala.
Čest si pod peřinou.
V knihách se skamarádila se stovkami nových přátel.
Získala i nějaké nepřátele.
Ale takový je život.
HAGERUP, Klaus. Dívka, která chtěla zachránit knížky. Ilustroval Lisa AISATO, přeložil Šárka STEJSKALOVÁ. Praha: Dobrovský, 2018. Knihy Omega. ISBN 978-80-7390-936-9.