Čtu v srpnu

Bude to dlouhé, hodně dlouhé. Ani nevím, jak se mi to povedlo, ale za srpen jsem přečetla 8 knih. Z toho je jeden komiks, což byla jednohubka na večerní odpočinek. A ten zbytek? Až na dvě zklamání to byla silná jízda. Válka, dějiny, láska nejen ke knihám, ale i k přírodě a houbám…

Jiří Padevět – Ostny a oprátky

Kdo byl chlapec, kterému mladý Ludwig Wittgenstein namaloval krémem na boty pod nos knírek? Proč si pomocník pražského kata Robert Týfa vzal do práce rezervní košili? Co dělal Edvard Beneš ve chvíli, kdy si Klement Gottwald všiml, že má každou ponožku jinou, a jakou roli se učila Jiřina Švorcová, když jí došel lak na vlasy?
Velké a malé dějiny. Protínají se, nebo míjejí? Vědí o sobě, nebo mají každé svůj vlastní rytmus? Spisovatel a nakladatel Jiří Padevět v úsporně načrtnutých situacích a mikropříbězích ukazuje, že ani ve chvílích, kdy se tvoří dějiny, nepřestávají být jejich aktéři, strůjci nebo oběti obyčejnými lidmi, kteří se potýkají se svými slabostmi, životními stereotypy a představami o budoucnosti. Tragická monumentalita dějin procházející dírou na ponožce. Krém na boty, který rozhodne o osudech národu.(Zdroj)
 
Povídky já nerada, fakt ne. A mikropovídky? Tak to je pro mě učiněné peklo na zemi. Jedna stránka textu a konec, aha, jedeme dál, rychle se přeorientuj na něco jiného…
Popravdě naladit se na Ostny a oprátky byl ze začátku docela oříšek. Prvních dvacet stránek bylo o nucení. Všechny mikropovídky provázel stejný scénář – náčrt situace, nálady, scény, lehký posun děje, WOW efekt s odhalením pointy a konec. Jenže pak se to zlomilo, Ostny a oprátky si mě omotaly kolem prstu a já při mnoha povídkách otevírala Google.
Ostny a oprátky se věnují českým dějinám minulého století. Povídky jsou řazené chronologicky, začíná se obdobím protektorátu, kdo zná autorovy minulé knihy ví, že tohle je jeho výsostné území. Jiří Padevět nás vezme na Hagibor, do Lidic i Ležáků, za Hitlerem, kolaboranty i méně známými hrdiny a antihrdiny. Zbytek knihy plynule navazuje na poválečné období, nastává éra komunismu a normalizace se svými kreaturami jako byl Josef Urválek či Ladislav Mácha. Dotkneme se i Josefa Toufara či Jana Palacha v jejich posledních chvílích.
Myslím, že moje znalosti současných dějin jsou poměrně slušné, i přes úpornou snahu českého školství končit v dějepise rokem 1948. Ale i tak Ostny a oprátky velkým zdrojem nových informací. Například poválečný masakr na Švédských šancích u Přerova se mi nesmazatelně vryl do paměti.
Ostny a oprátky jsou formátem velmi neobvyklá kniha, obsahem zatraceně důležitá, otevírá hlavy, nutí přemýšlet a podívat se na dějiny v širších souvislostech. Abychom se nemuseli stydět, že dnešní maturanti neví, kdo byl Jan Palach…

Jiří Padevět je obdivuhovný člověk, opravdu velmi doporučuji jeho pořad Krvavá léta ZDE. Pro každého, komu není jedno, v čem žije a v čem budou vyrůstat jeho děti.

Hodnocení: 4/5

PADEVĚT, Jiří. Ostny a oprátky. Brno: Host, 2018. ISBN 978-80-7577-475-0.


Han Kang – Kde kvete tráva

V noci na 27. května 1980 proběhl v jihokorejském Kwangdžu nejhorší masakr civilistů nařízený vlastní vládou, jaký moderní dějiny země pamatují. Pod záminkou potírání komunistické diverze schválili čelní představitelé státu vojenský zásah k potlačení lidových nepokojů, které byly ve skutečnosti projevem nesouhlasu s panujícím autoritářským režimem. Román sleduje osudy několika mladých hrdinů, které se oné osudné noci protnou. Ti, kteří přežili, musí čelit pronásledování ze strany státních orgánů i vlastním vzpomínkám na prožité trauma. (Zdroj)
V srpnu jsem si naložila těžké čtení. Po válečných a totalitních hrůzách jsem přeskočila do Jižní Korei. Taky jste si mysleli, že její severní sestra je učiněné peklo na zemi? Já rozhodně ano, dokud mi Han Kang nenaservírovala masakr v Kwangdžu.
Po Vegetariánce, která byla velký bizár, přichází Han Kang s tématem, které je i v dnešní době v Jižní Korei tabu a nemluví se o něm. Vláda pod záminkou potírání komunismu nařídila v roce 1980 největší masakr civilních obyvatel ve světových dějinách. Počet obětí není dodnes znám, oficiálně se mluví o zhruba stopadesáti duších, neoficiálně je to mnohem více, přičemž několik stovek lidí je stále pohřešovaných…
V knize se protíná několik osudů mladých lidí, kteří se ocitli ve špatné době na špatném místě. Ať to bylo při zrodu povstání, kdy vojáci zastřelili dva mladé nevinné chlapce, nebo na samém konci, kdy armáda obklíčila budovu provinční správy a kdo nebyl na místě zabit, byl uvězněn a brutálně mučen, bez ohledu na věk. Každá kapitola je vyprávěna z pohledu jiné postavy, ti přeživší se marně snaží vrátit do reálného života, ti mrtví ukážou, jaké je to hnít v hromadném hrobě.
Stejně jako u Vegetariánky je doslov povinností. Han Kang pochází z provincie Kwangdžu a v závěru knihy objasňuje, jak se k tomuto tématu dostala. Celý masakr byl od roku 1980 vládou aktivně promlčován, tutlán a oficiálně defacto neexistoval. Je až k neuvěření, že je něco takového v demokratické zemi možné. Přitom to není ani čtyřicet let stará historie…
Han Kang vládne neobvyklým lyrickým jazykem, její knihy jsou velmi neobvyklé, ale neuvěřitelně čtivé a zároveň smutné. Kde kvete tráva je jednou z nejlepších knih, se kterou jsem se měla letos tu čest potkat. I když to není čtení pro slabší žaludky a citlivé povahy.

Hodnocení: 5/5

HAN, Kang. Kde kvete tráva. Přeložil Petra BEN-ARI. Praha: Odeon, 2018. Světová knihovna (Odeon). ISBN 978-80-207-1825-9.

Laetitia Colombani – Cop

Tři ženy žijící ve třech různých světadílech, tři osudy: Indka, která patří k nejnižší společenské vrstvě – Italka, jež zdědí rodinnou firmu – Kanaďanka, která má skvělou kariéru v právnické firmě. Všechny tři spojuje touha po důstojném životě. Nikdy se spolu nesetkají, nevědí o sobě; a přesto se mezi nimi vytvoří intimní pouto – symbolické pouto vzpoury proti nepřízni osudu. (Zdroj)
Cop se stal hitem sociálních sítí. Fotky knihy s nůžkami a vlastními vlasy zaplavil Instagram jako povodeň. Pro Odeonky mám slabost, takže jsem se nechala pro tentokrát strhnout také.
Kniha splétá osudy tří žen v jejich klasickém klišé. Top právnička, která kašle na svoji rodinu, hlavně aby nahnala zářivou kariéru, ale zastavit by jí mohla rakovina. Kolikrát ještě bude tohle téma omíláno na stránkách knih nebo filmových plátnech? Mladinká Italka, která se rozhodne zachránit rodinnou firmu a současně se zamiluje do nesprávného? Ach jo… Chudá Indka, která se živí vybíráním latrín, ale pro svou dceru chce něco jiného, než dno společenského žebříčku?
Tři ženy, tři rozdílné sociální vrstvy, které se na konci knihy protnou. Jak? To je jasné po prvních pár kapitolách. Silná a aktuální ženská témata naservírovaná na zlatém podnose.
Autorka je francouzská herečka a scénáristka, což se na struktuře Copu výrazně podepsalo. Není to ale na škodu, spíš naopak. Cop není žádná feministická bláhová prvotina, ale manifest o ženské síle a odvaze prosadit se sama za sebe. Není divu, že se plánuje i filmové zpracování.

Hodnocení: 4/5

COLOMBANI, Laetitia. Cop. Přeložil Alexandra PFLIMPFLOVÁ. Praha: Odeon, 2018. Světová knihovna (Odeon). ISBN 978-80-207-1820-4.

Tomáš Prokůpek (ed.) – Rychlé šípy a jejich úžasná nová dobrodružství

O čem snil Rychlonožka před tím, než se stal členem Rychlých šípů?
Vypátrá Jindra Hojer, čím Jarka Metelka urazil Černé jezdce?
Kdo všechno se skrývá pod maskou Široka?
Odkud znal Červenáček bratry Mašíny?
Dokáže Jeremiáška zachránit Řehoře Samsu?
Uspěje Bratrstvo kočičí pracky v soutěži swingových orchestrů?
Co zažili Mirek Dušín a jeho přátelé v New Yorku?
Všechny odpovědi naleznete v tomto albu, na němž se novými krátkými komiksy ze života Rychlých šípů podílela padesátka nejlepších současných tvůrců z Česka a Slovenska. Mezi žánrově i výtvarně pestrými pracemi tak nechybí příběhy Lucie Lomové, Pavla Čecha, Jozefa Gertliho Danglára, Jiřího Gruse, Karla Jerieho, Tomáše Kučerovského, Karla Osohy, Jiřího Petráčka nebo Martina Šútovce. Vedle komiksové části pak kniha obsahuje také několik textů předních znalců tuzemského komiksu, kteří příběhy Mirka Dušína a jeho přátel zasazují do širších souvislostí. (Zdroj)
Má k Rychlým šípům smysl něco psát? Kdo na nich vyrostl, ten si je musí přečíst a prožít si s nimi nová dobrodružství. Vypustit Štětiňáčovi krysy a podrbat Bublinu pod bradou…
Všichni autoři se zhostili svého velmi těžkého úkolu se ctí. Některé příběhy jsou temné a dospělé, jiné uctívají duo Foglar – Fischer/ Čermák do morku kostí a staví je na pomyslný komiksový piedestal.
Najdou se tu slabší a nedotažené kusy, ale já jim to protentokrát odpustím. Protože když natočíme nejdelší osten ježka tak, aby vyčníval z klece nejširším jeho otvorem…

Hodnocení: 4/5

PROKŮPEK, Tomáš, ed. Rychlé šípy a jejich úžasná nová dobrodružství. Praha: Akropolis, 2018. ISBN 978-80-7470-203-7.

Sabine Durrant – Pod kůží

Gaby Mortimerové na první pohled nic nechybí – je hvězdou populárního televizního pořadu, matkou osmileté dcerky, s manželem Philipem, úspěšným finančníkem, žijí v luxusním domě na londýnském předměstí. Když však jednoho rána narazí při běhu v místním parku na mrtvolu neznámé ženy a uvědomí o nálezu policii, uvede do pohybu sled událostí, které její život nenávratně změní. Může za to skutečnost, že se těla dotkla a pak policistům tvrdila opak? Nebo souhlas s tím, že bude vyslechnuta bez přítomnosti právníka? A kde se berou další a další stopy, jež naznačují spojitost zavražděné s Gaby a její rodinou? Zatímco šokovaná žena zjišťuje, že se v případu stala hlavní podezřelou, její svět a kariéra se začínají hroutit. Zachrání Gaby její pokus pustit se do vyšetřování na vlastní pěst? Psychologický thriller, ve kterém nelze nikomu věřit a vše je jinak, než se na první pohled zdá, čtenáře nepustí až do poslední stránky a svého zcela nečekaného vyústění. (Zdroj)Největší provar tohohle měsíce. Těšila jsem se na skvělou detektivku/thriller/napínák, ale bohužel. Kvůli odkazu na obale knihy na jinou detektivku, kterou znám, jsem po prvních stránkách věděla, která bije. Nezachránila to ani ich forma ani sympatická hlavní hrdinka…
Místo napínavého příběhu se strhujícím finále a překvapivým nečekaným koncem jsem četla melodrama jedné televizní hvězdy, která čelí obvinění z vraždy a snaží se zachránit svoji rodinu i kariéru. Jestli jste nečetli nebo neviděli Zmizelou, Pod kůží Vás bude bavit a užijete si jí. Jinak se jí vyhněte obloukem.

Hodnocení: 3/5

DURRANT, Sabine. Pod kůží. Přeložil Veronika VOLHEJNOVÁ. Praha: Paseka, 2015. ISBN 978-80-7432-654-7.

Viktorie Hanišová – Houbařka

Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si nazuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a za pár stovek je prodává. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu. Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Avšak co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním. (Zdroj)
Autorka Viktorie Hanišová si svou prvotinou Anežka nasadila laťku pěkně vysoko. Její nová kniha Houbařka naštěstí veškerá očekávání předčila. A tak se po rasové tématice v Anežce můžeme vrhnout na houbaření a špinavé rodinné “prádlo”. 
S hlavní hrdinkou Sárou se potkáme u smrtelné posteli její matky. Společně s jejími staršími bratry, kteří jí nenávidí a několik let s ní neudržují žádný kontakt. Zdá se, že vztah matka – dcera byl z nějakého důvodu velmi napjatý a komplikovaný. Proč? To na první pohled není znát.
Sára se z nemocnice vrací na chátrající chalupu na Šumavě, kde má své útočiště. Každé ráno vyráží na svůj pravidelný okruh a sbírá houby. Ty jsou její jedinou obživou, prodává je do místní restaurace. Den co den, od jara do podzimu žije jen houbami. S nikým se nevídá, komunikaci s lidmi omezila na nejnutnější minimum. Velmi intenzivně připomíná poustevnici jako z knihy Aleše Palána – Raději zešílet v divočině. 
Mladá dívka má celý život před sebou, proč se ale odtrhla od rodiny a kde pramení její vlastní nenávist k rodině i mrtvému otci, se dozvídáme velmi postupně. Sára trpí depresemi a v jejích vzpomínkách a potlačovaných psychických bolestech se odráží celý její osud. Střípkovitými útržky se pomalu sestavuje celá rodinná historie i “nehoda”, která determinovala celý Sářin život.
Hodnocení: 5/5
 
HANIŠOVÁ, Viktorie. Houbařka. Brno: Host, 2018. ISBN 978-80-7577-456-9.

Rachel Khong – Nazdar, vitamíne

Humorný i dojemný příběh o lásce, ztrátě a vzpomínkách v těch nejrůznějších podobách.
Život třicetileté Ruth se neubírá nejšťastnějším směrem. Těsně před Vánoci se rozejde se svým snoubencem a do toho ji překvapí zpráva z domova – její otec Howard Young, uznávaný profesor, ztrácí paměť. Ruth dává výpověď v práci, opouští velkoměsto a vrací se k rodičům, aby jim pomohla poprat se s novou situací. Pro zdraví otce udělá cokoliv, klidně i medúzovou polévku… Tragikomický román psaný formou deníku je dojemnou sondou do rodinných vztahů. (Zdroj)A druhé zklamání je tu. Kniha, která nenadchne, ale ani neurazí. Propluje a nezanechá výraznou stopu.
Ruth se po nevydařeném vztahu vrací domů k rodičům. Její otec, univerzitní profesor, trpí Alzheimerem, škola mu vypoví smlouvu a Ruth se stane jeho pečovatelkou. Kniha deníkovou formou popisuje jejich vzájemný vztah včetně vzpomínek na dětství. Ruth se snaží otce zaměstnávat, plánuje mu fiktivní přednášky a vaří jídla, která podporují činnost mozku. Matka, která by měla být největší oporou, je upozaděna a místo, aby trávila dny s manželem, než ho paměť definitivně opustí, raději prchá do práce.
Celá kniha je poměrně chaotická, i přesto, že plyne chronologicky. Některé situace jsou nedovysvětlené, osoby z děje mizí bez jakékoliv zmínky. Konec je uspěchaný, autorka z denních zápisků najednou skáče do měsíčních banalit a nedozvíme se vlastně nic. Na můj vkus je Nazdar, vitamíne, příliš povrchní a nedotažené.

Hodnocení: 3/5

KHONG, Rachel. Nazdar, vitamíne. Přeložil Jitka JENÍKOVÁ. V Praze: Plus, 2018. ISBN 978-80-259-0788-7.

Carlos Ruis Zafón – Stín větru

Stín větru, literární thriller s prvky historického, gotického i detektivního románu, se stal kultovním knižním fenoménem a celosvětovým bestsellerem vydaným ve 45 zemích. Carlos Ruiz Zafón v něm poprvé uvedl čtenáře do magického světa Pohřebiště zapomenutých knih – a k jejich radosti tak učinil ještě třikrát, v prózách Andělská hra, Nebeský vězeň a Labyrint duchů.
Ukryté hluboko v srdci starobylé Barcelony leží pohřebiště tisíců ztracených či odložených svazků. Sem je jednoho chladného rána roku 1945 přiveden desetiletý Daniel Sempere, aby si vybral jeden titul. Daniel zvolí román Stín větru záhadného autora Juliána Caraxe – a nastoupí spletitou a nebezpečnou cestu iniciace do světa literatury i dospívání. Životní osudy Daniela a Juliána se začnou protínat, až nakonec vytvoří složitý mnohavrstevný propletenec… (Zdroj)
Stín větru je čistá krása a pocta literární tvorbě. Kniha, kterou budu všude a všem doporučovat. Má vše – napětí, lásku, intriky, tajemné špinavé barcelonské uličky, odvahu i nenávist – namíchané do strhujícího koktejlu.
Na více než pěti stech stranách se odvíjí mnohovrstevnatý příběh se spoustou vedlejších postav. Malý Daniel si z mystického Pohřebiště ztracených knih odnese román neznámého autora Juliána Caraxe. Knihou je natolik pohlcen, že začne pátrat po dalších knihách tohoto autora. Ty ale po celém světě tajemně mizí – jsou skupovány, kradeny či páleny. Daniel spolu se svým přítelem Fermínem pátrá, kdo je vůbec Julián Carax, jaký byl jeho osud a proč jsou jeho knihy ničeny. Rozpoutají tak smršť událostí, které ovlivní celý jejich život. Jedna odhalená záhada na sebe nabaluje další, osudy jednotlivých postav se vzájemně proplétají a jejich vztahy vyplouvají na povrch v průběhu celé knihy. Na konci do sebe všechno krásně zapadne a i ten klišoidní happy end k tomu vlastně patří 🙂 Když si k tomu připočtu pořádnou dávku atmosféry mystické špinavé Barcelony minulého století, Stín větru je kniha, kterou nelze odložit.
Hodnocení: 5/5
 
RUIZ ZAFÓN, Carlos. Pohřebiště zapomenutých knih. Vydání páté, v EMG druhé. Přeložil Athena ALCHAZIDU. Praha: Knižní klub, 2018. ISBN 978-80-242-5994-9.
Co mám připravené na září? Pokud první školní povinnosti dovolí, přečtu obě knihy Anny Bolavé – Do tmy a Ke dnu. 
 
 
 
——————————————————————————————————————–
Toto není sponzorovaný článek
Líbil se vám článek? Můžete ho poslat dál do světa...

2 thoughts on “Čtu v srpnu

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *