Lyžování s dětmi

Přiznám se bez mučení – nesnáším zimu! Ne, fakt ne. Mrznu, i když mám na sobě tři vrstvy vlněného prádla a dvoje rukavice. Nudle mi pernamentně teče z nosu, mráz leze za nehty a nohy mám jak vytažené z mrazáku. Dítě z Vysočiny, co zažilo metr sněhu a mráz nemráz bylo od celé dny venku.  Jo, pražské pohodlíčko bytovky jednoho změní…
Jenže pak si najdete chlapa, který vyrostl na horách, lyžuje jak profík, máte spolu děti a ty milují bruslení, koulování, válení se ve sněhu a takové ty studené zimní radovánky. Tak co teď s tím?

Zima na horách a ve městě
Moje heuréka, haleluja, třikrát sláva a prozření přišlo ve chvíli, kdy se Chlap rozhodl naučit mě lyžovat. Já totiž na sjezdovkách nikdy nestála, když vynechám pokusy o sjezd na kopci kousek za domem, kde jsme to šusem s dětmi ze třídy drtily od rána do večera. Na lyžáku v šesté třídě nenapadl sníh, na střední se výcvik (naštěstí) nekonal a tím se to celé pomyslně uzavřelo.
Láska hory přenáší a mě odvelela v lyžákách rovnou na svah. Chlap dřív lyžoval než se naučil číst a že prý to naučí i mě, hahaha. A hele jo, ono to šlo! Občas víkend v Krkonoších, jeden týden ve Švýcarsku a začalo mě to bavit. No a už jsem v tom jela, dvakrát za zimu do Alp, víkendy v Krkonoších a na Šumavě, lyžování je vlastně dost fajn sport 🙂 Navíc ty zimy na horách jsou úplně jiné. I když mrzne, zima mi není, jakmile vysvitne slunce, bundy jdou dolů a nemluvě o čistém vzduchu. 


 

Obě naše děti lásku k zimním sportům očividně podědily. Bruslit s nimi chodíme od podzimu do jara alespoň jednou týdně, i když nám škola trochu narušuje plány. Další level přišel, když Éčku byly tři – lyže! Vzhledem k tomu, že Chlap i já rádi lyžujeme, vyvstala potřeba naučit obě děti co nejrychleji lyžovat, abychom mohli společně na hory. 


 

Kdy postavit děti poprvé na lyže?
Éčko se poprvé postavila na lyže ve třech a půl, popravdě žádná sláva se nekonala. Chlap s ní trpělivě několik víkendů v zimě trénoval v Jizerkách na mírných kopečkách, ale bez úspěchu. Bylo na ní ještě brzo… Příští zimu se situace rapidně změnila, za společnou dovolenou v Jizerkách, které Téčko strávil na saních a Éčko na lyžích, se naučila plužit, zastavit i zatočit. Stačilo jen počkat, dopřát jí rok navíc a nechat motoriku dozrát. Zkusili jsme i populární lyžařské školy, všehovšudy tam byla dvakrát a žádného velkého prozření se jí nedostalo. Marné to nebylo, získala více sebevědomí a naučila se pár fíglů. Věřím, že kdyby chodila do lyžařské školy pravidelně každý den po celý týden na horách, naučila by se lyžovat rychleji. Jen naše peněženka by zaplakala 😀 Po pátých narozeninách už si sbalila fidlátka a odjela lyžovat do Saalbachu. 


 

První děti jsou pokusní králíci, na kterých se rodiče učí. I my se ponaučili a Téčko obul lyžáky až letos ve svých 4,5 letech. Chlap ho “vozil” vedle sebe na hůlce, vysvětloval, ukazoval a pomáhal. V praxi to vypadalo tak, že jeli oba vedle sebe, Téčko měl před sebou hůlku jako zábradlí, které se držel přidržoval. Chlap ho tak mohl lépe brzdit, aby mu nevzal roha 🙂 Načasování bylo akorát, za jedno odpoledne se naučil základy, na které mohl navázat při samostatném ježdění. A kdo viděl naše videa na Instagramu, ten ví, jak to dopadlo… Po 4 dnech v rakouském středisku si to oba mastí jako blázni 😀  Sjíždí ostřejší modré, krátký i dlouhý oblouk vykrouží s prstem v nose, jezdí na pomě i kotvě, s lyžemi jsou samoobslužní. 


 

 
Obě naše děti jsou důkazem toho, že to jde i bez lyžařské školy. S instruktorem je to možná rychlejší, názor, se kterým jsem se setkala u jedné mamabloggerky s velkým počtem sledovatelů, že bez lyžařské školy se dítě nikdy nenaučí správně lyžovat, mi přijde jako totální sci-fi. U rodičů – nelyžařů – je to jiné, ale pokud jeden z rodičů sjezdovky zvládá a rodina nemá finanční prostředky na drahé instruktory, nevidím jediný důvod, proč by lyžařská školička měla být alfa a omega.
Nejde paušalizovat, každé dítě je originál, má jiné vlohy a motorické dovednosti, ale u obou našich dětí se osvědčilo, že doba mezi 4 a 5 rokem je ideální čas, kdy lyže vyzkoušet. Samozřejmě pokud mají zájem a souhlasí 🙂 Znám děti, pro které v pěti letech bylo “lyže” sprosté slovo a v sedmi jezdily jako Tomba. Stačilo se jen zeptat na jejich názor a nechat je k tomu dojít samotné…

Příště to bude o naší cestě do Rakouska a o tom, jak jsme vybírali středisko.
Líbil se vám článek? Můžete ho poslat dál do světa...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *