Na googlovské platformě blogger funguji od ledna 2017, krásné dva roky… Na Instagramu vlastně ještě déle, od roku 2016, kde se můj soukromý profil postupem času víc specifikoval a propojil s blogem. Ale co dál?
Moje cesta k sociálním sítím
Popravdě Facebooku jsem se bránila zuby nehty. Přišel mi už zbytečný a kdo chce, cestu k blogu si najde vždycky. Nicméně od osob povolanějších – zavedených bloggerek, markeťaček i lidí, se kterými spolupracuji – mi byl FB stále víc a víc doporučován. Fajn doplněk k blogu, rychlé sdílení, komunikace i propagace… No, pořád to pro mě nebyly dostačující argumenty. Nebaví mě nahánění followerů, je mi to proti srsti a čas, který bych strávila spravováním dalšího sociálního kanálu, můžu využít i jinak.
První zlom přišel po mém nástupu do práce, kdy se mi dostalo té cti občas vložit nějaký příspěvek na náš firemní profil – ZDE. Zjistila jsem, že to vlastně není žádná sranda, vystavět příspěvek tak, aby zaujal a byl čtený. A co teprve propagace, bussines manager, plánování, publikační plán, 40:40:20… Abych se v tom zbytečně neplácala, šla jsem cestou nejmenšího odporu a přihlásila se na kurz Czechitas.
Kurz ano či ne?
Kurz samotný by měl být pro úplné začátečníky, což sice úplně nejsem, ale občas není od věci vrátit se zpátky ke kořenům. Sama jsem zvědavá, co se v průběhu 8 hodin dozvím, naše lektorka Andrea je totiž sympaťanda non plus ultra s hromadou zkušeností. Jop, vnitřní motivace při vzdělávání zafungovala na jedničku. Jo a mimochodem, strávit 8 hodin bez dětí děláním něčeho, co baví, je využitelné a ještě se hodí do práce, to zní jako fajn plán 🙂
Takže jo, já to s tím fejsbůkem zkusím a uvidím, co z toho vyleze…
Vize budoucnosti
Stránky k blogu jsem si založila, nicméně čekám od velkého bratra na přejmenování, které mi z neznámého důvodu zamítnul. Odkaz na profil je ZDE. A na boku stránek najdete i banner s proklikem.
Budu ráda za každou odezvu, každý komentář a zpětnou vazbu, abych viděla, jestli to má vůbec smysl nebo se do těchto vod radši nepouštět.
Ráda bych na Facebook ráda nasypala odkazy na nové i starší články, občas tam postla něco z Instagramu a hlavně sdílela zajímavé akce pro děti, články s rodičovskou tématikou nebo zajímavosti, co mě cvrnknou ve virtuálním světě do nosu.
A poslední úkol, který mám na svém „to do“ listě, je převod blogu na vlastní doménu a ovládnutí WordPressu. Ve škole mě informatika moc nebrala, jenže už mi není patnáct, že jo 🙂
