Na poslední měsíc v roce 2018 jsem se snažila naplánovat si lehčí četbu. Vánoční stres mě nějak výrazně nebere, spíš jsme měla pocit, že potřebuji trochu psychicky odpočívat. I když jsem si nenaordinovala úplně nenáročnou literaturu, byl to opravdu pohodový měsíc.
Stephanie Storey – Mramor a plátno
Příběh je zasazen do renesanční Itálie a popisuje dnes téměř zapomenutou rivalitu mezi dvěma největšími umělci své doby – Leonardem da Vinci a Michelangelem Buonarroti. Zatímco Leonardo již zažil téměř vše, od uznání davů po válečnou vřavu, a nyní zoufale hledá novou múzu, Michelangelo je naopak mladý, bez úcty ke starým mistrům, zoufale toužící proslavit se vlastními silami. Jejich setkání změní svět. (Zdroj)
Renesanční Itálie… Leonardo da Vinci… Michelangelo Buonarroti… Popravdě trochu jsem se téhle knihy bála. Genialita starých mistrů často vede u autorů k fabulacím a nepřiměřenému patosu. Navíc napsat knihu založenou na vzájemné rivalitě obou tak, aby byla historicky přesná a uvěřitelná, chce už pořádné studium. Autorce se naštěstí povedlo, Mramor a plátno je velmi příjemná kniha, ve které se dozvíte jak (možná) vznikla Mona Lisa i David. Není to žádná velká literatura, nejspíš se v knize nedozvíte mnoho nových informací, čte se ale lehce a i přes svou povrchnost je to příjemná odpočinková kniha.
A já jsem aspoň vyhrabala v pc fotky z Florencie 🙂
Hodnocení: 3/5
STOREY, Stephanie. Mramor a plátno. Vydání třetí. Přeložil Alexandra FRAISOVÁ. Praha: Knižní klub, 2017. ISBN 978-80-242-5806-5.
Nick Cave – Píseň z pytlíku na zvratky
Píseň z pytlíku na zvratky je uměleckou kronikou Nickova turné s kapelou Bad Seeds po dvaadvaceti severoamerických městech během léta 2014. Sestává z deníkových záznamů, dávných vzpomínek, intimních úvah, fantaskních představ, písňových textů a básní. Hlavními tématy této působivé epické skladby jsou inspirace, tvořivost, ztráta, láska a smrt. Nick Cave ve své vášnivé zpovědi rozvíjí svébytnou mytologii, prosycenou motivy z čínských, řeckých a aztéckých mýtů, starozákonních příběhů, lidových balad i kultovních hollywoodských filmů. Kniha se zrodila povětšinou ve vysokých nadmořských výškách, když si během turné v letadle zapisoval poznámky, texty a básně na pytlíky na zvracení. Přes žánrovou rozmanitost je Píseň z pytlíku na zvratky překvapivě sourodá a čtivá – a Caveova osobnost se v ní zračí v mnoha rozdílných a veskrze nečekaných polohách.(Zdroj)
Mezi mazáním neštovic (u jednoho), podáváním kapesníku (u druhého) a odměřování sirupu na kašel (u obou), toho vlastně stíhám přečíst docela dost.
Jestli máte rádi Nicka Cavea, tak vám neutekla jeho literární tvorba. Po A uzřela oslice anděla a Smrt Zajdy Munroa vydalo nakladatelství Argo jeho další knihu – Píseň z pytlíku na zvratky. Kniha vznikla na turné s Bad Seeds, kdy si Cave zapisoval své postřehy, vzpomínky, úvahy, básně i rozpracované texty v letadle na pytlíky na zvratky. Útlá knížka je plná surrealistických úvah, je to čistá Caveovská deprese, smutek, ironie a sarkasmus s rozepnutým knoflíčkem bílé košile. Pusťte si Skeleton Tree a otevřete svůj vlastní pytlík plný zvratků…
Hodnocení: 3/5
CAVE, Nick. Píseň z pytlíku na zvratky. Přeložil Bob HÝSEK. Praha: Argo, 2017. AAA (Argo). ISBN 978-80-257-2060-8.
Delphine de Vigan – Pouta
Nový román u nás již dobře známé spisovatelky nenechá nikoho v klidu: každý z nás si v něm najde strunu, kterou už slyšel znít nebo která v něm stále zvučí temnou ozvěnou. Silná, intenzivní, temná kniha se světýlkem naděje, jejímiž hrdiny jsou naši současníci, je svědectvím o tom, že příčinou zla a tragických osudů nebývají jen války, přírodní katastrofy, nemoci a jiné, většinou těžko ovlivnitelné zásahy „shora“, ale působí si je lidé sami navzájem svou lhostejností, leností, sobectvím, slabostí či nepochopením…(Zdroj)
Světová knihovna Odeon se v průběhu let pro mě stala zárukou kvality. I Pouta Delphine de Vigan byla trefou fo černého. Kniha o dvou dospívajících chlapcích, kteří testují, kolik alkoholu jejich těla ještě snesou a dvou dospělých ženách, které v sobě tlumí staré křivdy i negativní emoce. Pouta jsou depresivní a neveselé čtení o volání o pomoc, o přenášení svých bolestí na děti, o poutech, která svazují naše těla i duše. Jen mám pocit, že do téhle útlé knížky by se toho vešlo ještě trochu víc.
Hodnocení: 4/5
VIGAN, Delphine de. Pouta. Přeložil Alexandra PFLIMPFLOVÁ. Praha: Odeon, 2018. Světová knihovna (Odeon). ISBN 978-80-207-1847-1.
Ruta Sepetys – Potrhaná křídla
New Orleans padesátých let – zábava, saxofony, intriky i černá ruka mafie. Josie Moraineová přišla do města velké pohody s matkou. S matkou, která jí slibovala panenku, když bude hodná, ale nikdy si na to pak nevzpomněla, s matkou, která byla prostitutkou a milovala drahé šperky, s matkou, která se o ni neuměla a možná ani nechtěla postarat. Josie se ale dokázala postavit na vlastní nohy a má hlavu plnou snů. Dokáže si je však splnit? Dokáže se vymanit z bahna Čtvrti, které se ji snaží stáhnout dolů? (Zdroj)
Poté, co jsem do autorky přečetla Sůl moře, nemohla jsem se její další knihy dočkat. Na prosinec my vyšla Potrhaná křídla, na leden si schovávám V šedých tónech.
Potrhaná křídla jsou odpočinkovým a zábavným románem o mladé dívce, která byla díky své matce – prostitutce – až příliš brzy donucena postavit se na vlastní nohy. Trochu přidrzlá a velmi nezávislá Josie se snaží dostat z chudinské čtvrti New Orleans a začít lepší život na prestižní dívčí univerzitě na druhém konci Států. Hlavní hrdinka je velmi sympatická osoba, kterou si zamilujete na první dobrou a budete jí fandit do poslední stránky. Bohužel příběh byl na mě až příliš předvídatelný a jednoduchý, především postava bordelmamá, která za Josie vyřešila všechny trable, byla jak vystřižená z dívčího románku. Hold mi tu chybělo trochu víc toho bahna, mafie a jazzu, kterým bylo New Orleans pověstné. Potrhaná křídla by skvěle fungovala jako filmový scénář – mladá dívka, láska, trochu té špatnosti, prostitutky a velký sen o lepší budoucnosti.
Poté, co jsem do autorky přečetla Sůl moře, nemohla jsem se její další knihy dočkat. Na prosinec my vyšla Potrhaná křídla, na leden si schovávám V šedých tónech.
Potrhaná křídla jsou odpočinkovým a zábavným románem o mladé dívce, která byla díky své matce – prostitutce – až příliš brzy donucena postavit se na vlastní nohy. Trochu přidrzlá a velmi nezávislá Josie se snaží dostat z chudinské čtvrti New Orleans a začít lepší život na prestižní dívčí univerzitě na druhém konci Států. Hlavní hrdinka je velmi sympatická osoba, kterou si zamilujete na první dobrou a budete jí fandit do poslední stránky. Bohužel příběh byl na mě až příliš předvídatelný a jednoduchý, především postava bordelmamá, která za Josie vyřešila všechny trable, byla jak vystřižená z dívčího románku. Hold mi tu chybělo trochu víc toho bahna, mafie a jazzu, kterým bylo New Orleans pověstné. Potrhaná křídla by skvěle fungovala jako filmový scénář – mladá dívka, láska, trochu té špatnosti, prostitutky a velký sen o lepší budoucnosti.
Hodnocení: 4/5
SEPETYS, Ruta. Potrhaná křídla. Praha: CooBoo, 2014. ISBN 978-80-7447-459-0.
Tom Rob Smith – Farma
Daniel je přesvědčen, že jeho rodiče si po odchodu z Londýna užívají klidný důchod na odlehlé farmě v matčině rodném Švédsku.
A pak mu jednoho dne zatelefonuje otec. „Volám kvůli matce… Není v pořádku… Fantazíruje – vidí hrozné, hrozné věci.“ Daniel si okamžitě zarezervuje letenku do Švédska, když vtom má další hovor. „Tvůj otec s tebou už určitě mluvil,“ ozve se matčin hlas. „Všechno, co ti ten člověk řekl, je lež… Počkej na mě na Heathrow…“
Daniel je zničehonic nucen rozhodnout se, komu věřit. Matčinu tvrzení o děsivém zločinu, o spiknutí, na němž se podílí i jeho otec? Otcovu přesvědčení o matčině duševní nemoci? Klíčem je příběh plný znepokojivých detailů a hlubokých tajemství z minulosti – navíc Daniel skrývá jedno čerstvé, současné… (Zdroj)
Pomalu ale jistě se vracím k thrillerům, je to pro mě skvělé odpočinkové čtení, hlavně pokud má kniha spád a skvělou zápletku. Tom Rob Smith je známý hlavně jako autor knihy Dítě číslo 44, kterou jsem četla v listopadu, v prosinci jsem si v knihovně půjčila další jeho knihu – Farmu. První jí přečetl Chlap, který je na detektivky a thrillery mnohem náročnější než já a s Farmou byl hrubě nespokojen. Sice jsem jí zhltla za pár dní, žádné nadšení se ani v mém případě nedostavilo.
Podle anotace měla být kniha plná paranoie, tu jsem tedy nepostřehla ani náznakem. Pokaždé, když kniha nabrala trochu na obrátkách a začalo se něco dít, autor celou akci stopnul a odvedl děj úplně někam jinam. V celé knize nedošlo de facto k žádnému střetu, k ničemu, co by vyvolávalo to známé nutkání číst si až do rána.
Nutno říct, že velmi povedená byla závěrečná pointa celého příběhu, která byla opravdu originální a netradiční. Stejně jako styl vyprávění, kdy místo přímého děje je téměř celá kniha psána formou rozhovoru mezi matkou a synem.
Podle anotace měla být kniha plná paranoie, tu jsem tedy nepostřehla ani náznakem. Pokaždé, když kniha nabrala trochu na obrátkách a začalo se něco dít, autor celou akci stopnul a odvedl děj úplně někam jinam. V celé knize nedošlo de facto k žádnému střetu, k ničemu, co by vyvolávalo to známé nutkání číst si až do rána.
Nutno říct, že velmi povedená byla závěrečná pointa celého příběhu, která byla opravdu originální a netradiční. Stejně jako styl vyprávění, kdy místo přímého děje je téměř celá kniha psána formou rozhovoru mezi matkou a synem.
Hodnocení: 3/5
SMITH, Tom Rob. Farma. Přeložil Drahomíra Michnová. Praha: Knižní klub, 2016. ISBN 978-80-242-5223-0
Anthony Doerr – Jsou světla, která nevidíme
Marie-Laure prožívá s milujícím otcem spokojené dětství v Paříži. Život ji však postaví před první těžkou zkoušku, když v raném věku oslepne. Tehdy ještě netuší, že má před sebou další, mnohem obtížnější zkoušky. Němci obsazují Paříž a Marie s otcem jsou nuceni uprchnout, musejí opustit své dosavadní jistoty a vydat se za nejasnou vidinou bezpečného útočiště. Je ale možné najít takové místo v rozbouřené Evropě? Zvláště když s sebou Mariin otec nese nebezpečné tajemství?V německé hornické kolonii vyrůstá sirotek Werner, toužící po jiném osudu, než jaký mu byl předurčen. Chce přijít na kloub všem záhadám, které jej obklopují, fascinuje jej věda, technika. Jeho přirozený talent a samozřejmost, s níž je schopen opravit každé rádio, nezůstanou nepovšimnuty. Zajistí mu místo na elitní vojenské akademii pro Hitlerjugend – stane se z něj specialista na odhalování odbojových aktivit. Werner, který si je stále více vědom nelidských důsledků své inteligence, se nakonec při pátrání po odbojářích dostává i do Saint-Malo. Blíží se chvíle osudového setkání… (Zdroj)
To nejlepší na konec 🙂 Anthony Doerr se mi uvedl jako autor nepříliš zajímavé, ale velmi poeticky napsané knihy O dívce Grace. Do další knihy Jsou světla, která nevidíme, se mi příliš nechtělo, ale nechala jsem se nalákat odezvou několika kamarádek na sociálních sítích.
V knize se po kapitolách střídají dva nosné příběhy. Z Paříže před válkou utíká slepá Marie-Laure, která je ztělesněním čistoty a lásky k životu, i když střeží nejedno nebezpečné tajemství. Druhou linkou je německý sirotek Werner, kterému byla do vínku dána velká technická zručnost a lásku ke všem radiovysílačům a přijímačům. Díky tomu se z něj stal specialista na nacistický odboj a v armádě se živí vyhledáváním nepřátelských vysílaček. Před hrůzami války zavírá oči a dokud není konfrontován s válečnou krutostí, s relativním klidem si funguje ve své bublině. Marie-Laure a Werner se setkají jedné osudové noci, která jejich životy navždy změní.
Ne, žádnou lovestory opravdu nečekejte 🙂 Jsou světla, která nevidíme jsou knihou o naději, lásce a statečnosti, která se někdy najde v těch nejobyčejnějších lidech.
Hodnocení: 5/5
V knize se po kapitolách střídají dva nosné příběhy. Z Paříže před válkou utíká slepá Marie-Laure, která je ztělesněním čistoty a lásky k životu, i když střeží nejedno nebezpečné tajemství. Druhou linkou je německý sirotek Werner, kterému byla do vínku dána velká technická zručnost a lásku ke všem radiovysílačům a přijímačům. Díky tomu se z něj stal specialista na nacistický odboj a v armádě se živí vyhledáváním nepřátelských vysílaček. Před hrůzami války zavírá oči a dokud není konfrontován s válečnou krutostí, s relativním klidem si funguje ve své bublině. Marie-Laure a Werner se setkají jedné osudové noci, která jejich životy navždy změní.
Ne, žádnou lovestory opravdu nečekejte 🙂 Jsou světla, která nevidíme jsou knihou o naději, lásce a statečnosti, která se někdy najde v těch nejobyčejnějších lidech.
Hodnocení: 5/5
DOERR, Anthony. Jsou světla, která nevidíme. Přeložil Jakub KALINA. Brno: MOBA, 2015. ISBN 978-80-243-6760-6.
Nový rok je tu, pod stromečkem knihy samozřejmě byly, to už je tradice. Leden začnu mým oblíbeným českým autorem Jaroslavem Rudišem a jeho saunovou novinkou Český ráj. Na poličce už čeká i zmiňovaná Ruta Sepetys a její V šedých tónech, kterou doplní některé podstromečkové novinky 🙂