Je potřeba dohnat resty… Knížky, které bych sem ráda přidala, se nebezpečně množí. Některé máme půjčené z knihovny, spoustu jsem jich dětem koupila a další přibyly o Vánocích pod stromečkem. První z mnoha, kterou bych v novém roce ráda začala, je dětská beletristická kniha Strašidýlko Stráša.

Je v Čechách vůbec někdo, kdo by neslyšel o spisovatelce Aleně Mornštajnové? Její kniha Hana po právu mnoho měsíců okupuje přední příčky žebříčku prodejnosti knih, bez velkého marketingu a propagace válcuje mnohem větší zahraniční jména. Četla jsem všechny autorčiny knihy – Slepou mapu, Hotýlek i milovanou Hanu, velmi mě tedy potěšilo, že Alena Mornštajová myslí i na děti a napsala knihu i pro ně. Bohužel její literární um se s dětským příběhem potkal někde na půli cesty. Možná to bude mým očekáváním? Špatným načasováním?

Knížka s názvem Strašidýlko Stráša vypráví příběh o malém hradním duchovi jménem Bubu,  alias Stráša. Spolu se svojí maminkou Bílou paní a tatínkem Bezhlavým rytířem by měl teoreticky děsit návštěvníky a kolemjdoucí. Jenže v praxi to dost pokulhává, Stráša je totiž velký strašpytel, takže ho na nějaké lekání školních výprav vůbec neužije. A on by se s dětmi stejně raději kamarádil… Naštěstí mu na hradě dělá společnost kastelánovic synek Matěj a kočka Luisa. A právě ta se jednoho dne ztratí…

Matěj a Stráša přiberou do party ještě malou školačku Helenku a ukecaného papouška Slávka, opustí bezpečí hradu a vydají se kočku Luisu hledat do města. Strášu tak čeká hlavně velký boj s vlastním strachem, ale i zasvěcení do světa lidí i s jeho komplikacemi a specifiky.

Kočku sice najdou, přátelství mezi dětmi a duchem se potvrdí, ale to je asi tak všechno. Z celé knihy jsem měla pocit, že autorka vlastně neví, jaký příběh chce vyprávět. Bude to o tajuplném světu strašidel a o tom, jak žijí v současných podmínkách? Nebo o hledání kočky? Nebo o strachu jako takovém? Celý dej je velmi zkratkovitý a jednoduchý, několik dní po dočtení knihy vlastně ani nevíte, o čem to bylo. I svá kouzlení se slovy Alena Mornštajnová jako kdyby si šetřila do jiné knihy. Ano, jsou tu slovní hříčky s lidovými pořekadly a pověrami, i sem tam nějaký vtip pro rodiče zazní, ale celé knize chybí trochu víc „omáčky“.

Stejný osud jako text potkal i ilustrace. Galina Miklínová není žádný amatér, co ilustruje první knížku. Ale u Strašidýlka Stráši její obrazový doprovod působí příliš jednoduše. Půlku stránky zabírá obrázek hradní zdi, na které se střídají primitivní malůvky. Sám Stráša má jednou nohy, jednou typický „ocásek“. Proč, to bohužel netuším. Ilustrace vypadají jako spíchnuté horkou jehlou, jako kdyby je Galina Miklínová chtěla už mít za sebou a víc se jimi nezabývat. Když si vzpomenu na vymazlené Lichožrouty, Kanafáska nebo Františka z kaštanu, Anežku ze slunečnic, tak rozdíl v detailech a propracovanosti je viditelný na první pohled.

Alena Mornštajnová je vynikající autorka a skvělá vypravěčka, její knihy se dají číst pořád dokola a neomrzí se. Bohužel na poli dětské literatury se v současné době dají najít kvalitnější příběhy. A já se budu těšit na další knihu, která vyjde z autorčina pera, dětskou i dospělou…

MORNŠTAJNOVÁ, Alena. Strašidýlko Stráša. Ilustroval Galina MIKLÍNOVÁ. V Praze: Albatros, 2018. ISBN 978-80-00-05048-5.

——————————————————————————————————————–

Toto není sponzorovaný článek