Kdo na začátku ledna nebilancuje jako by nebyl. Popravdě se raději dívám kupředu než ohlížím zpět, ale je fajn si na konci roku projít fotky, příběhy a vzpomínky na události z roku minulého.

Rok velkých změn

Čím začít? Určitě tím nejvýznamnějším, co se u nás letos událo – nástup do první třídy a do školky. Obě ratolesti v září roztáhly křídla a opustily rodičovské hnízdo. Éčko s velkými obavami hodila na záda školní batoh a zasedla do škamen. Po prvním týdnu byly všechny obavy pryč, díky skvělé péči třídní učitelky udělala ohromný pokrok se svou stydlivostí, školu zbožňuje a do malého školního kolektivu zapadla.

Téčko a školka je jiná kapitola 🙂 Ten do školky vlítnul jako uragán, po prvním dni se otrkal a vesele se druží s dětmi i učitelkami. Jeho nevymáchaná hubička mi sice občas zatopí, ale je to dobrák od kosti, tak mu leccos projde. Se svojí upovídanou, veselou a bezprostřední povahou proplouvá spokojeně školkovými dny.

Podzim byl zlomový i pro mě, po více než šesti letech jsem se opět zapojila do pracovního procesu. Návrat do korporátní kanceláře a každodenní dojíždění za Prahu není pro mě to pravé ořechové, naštěstí mi náhoda postavila do cestu krásnou práci, která spojuje všechno, co mám ráda a co potřebuji 🙂 Knížky, děti, lidi, jógu a volný čas. Od listopadu mě najdete v malém nakladatelství Lali jóga, na jejich facebooku i Instagramu.

Za rok 2018 jsme s dětmi přečetli a prostudovali spoustu krásných, skvělých i průměrných až podprůměrných knížek. Těch dospělých bylo podle Goodreads 67, tu poslední – Český ráj Jaroslava Rudiše – jsem symbolicky dočetla na Silvestra.

Pokračovali jsme na výtvarných hernách ve Veletržním paláci, Éčko se od září přesunula už do samostatného ateliéru, kde je spokojená a malý kolektiv dětí 6 – 8 let jí náramně vyhovuje. Téčko si dopřával každý pátek svoji dávku pohybu v Cirqueonu, zvládnul svoje první závěrečné defilé a v únoru už si střihne druhé.

I kulturu v podobě výstav a divadla jsme si dopřáli. Daisy Mrázková, Imaginárium bratří Formanů, Národní muzeum i nová galerie Osmička v Humpolci. Přiznávám, že toho bylo méně než v jiných letech, od září toho už tolik nestíháme. Podobné to bylo i s divadlem, zůstáváme věrni Minoru, Vyšehrádkám a Damúze. V novém roce se snad trochu polepším a navážu na tradici nedělních odpolední na některé z pražských scén.

Po krásách Českých i zahraničních

O výlety nebyla nouze, ty malé víkendové okolopražské si sem ani nedávám. Vyzkoušela jsem s dětmi ale skvělou detektivní cestu po krásách Prahy, kterou bych letos moc ráda zopakovala, užili jsme si týden v Jeseníkách i Orlických horách, víkend v Jizerkách a spoustu dní na Vysočině. S Chlapem se nám povedlo strávit společně tři dni bez dětí v Budapešti a já odpočívala na bezdětných dámských jízdách na wellnessu i na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech.

Co bude dál v roce 2019?

Teď již minulý rok byl celkově vzato velmi poklidný a úspěšný. Všechny výzvy se nám společně povedlo překonat, ponaučili jsme se z několika chyb a užili si společný čas. Nepopsaný rok 2019 je před námi a já se těším, co nového přinese naší rodině i mě samotné. Ráda bych si pro blog a vás – sledující – pokusila domluvit další spolupráce s (ideálně) knížkami do soutěží, stále koketuji s myšlenkou založení facebookového profilu, protože na Instagramu nám to docela frčí 🙂

V nejbližších dnech navážu na svoje pravidelné knižní příspěvky a ráda bych tu ukázala jednu skvělou výukovou pomůcku pro předškoláky, školáky i děti s poruchami učení, o které se podle mého moc málo mluví. A jestli všechno půjde podle plánu, čeká nás v zimě nejen bruslení a lyžování v Čechách, ale i jeden výlet do teplejších oblastí.

Děkuji všem tady i na IG za váš čas a emaily, kterých se mi od vás dostává. Budu doufat, že mi zachováte přízeň i v dalším roce a já se posnažím publikovat články alespoň dvakrát v týdnu. Na Instagramu je to rychlejší, takže kdo chce vědět víc, může mě sledovat i tam.