Čteme dětem / Kocourek, který měl rád déšť

V knihovně se snažím dětem moc nekecat do výběru knih. Někdy jsou po zaručené klasice, jindy se lehce nechají nalákat krásnou obálkou nebo ilustracemi. Ale když je na titulce kočička s deštníkem, tak je jasné, že tahle knížka s námi domů jít musí. Jenže to jsem netušila, jaká temnota s názvem Kocourek, který měl rád déšť, nám doma propukne.

Když autor detektivek napíše knihu pro děti

První, co mě mělo nakopnout, že tohle nebude to pravé, je jméno autora. Henning Mankell je známý hlavně svými detektivními příběhy. Ale co, detektivky a knížka pro děti, to přece může fungovat. No, očividně ne pokaždé.
Lukas má šesté narozeniny, pubertálního bratra a trochu divné rodiče. Naštěstí na něj v dárkové krabici čeká malý černý kocourek, který se okamžitě stane jeho nejlepším kamarádem. Tráví spolu veškerý čas, Lukas věří, že jeho kocour je kouzelný a rozumí každému jeho slovu. Doteď je všechno zalité sluncem a Lukas až na nekonečné šarvátky se starším bráchou nemusí řešit žádné trable.
Jenže jednoho rána je kocour Uhlík beze stopy  fuč…
A tady začíná velká depka. Lukas se toulá po okolí a hledá kocourka. Když nepátrá a nerozvěšuje plakáty o ztraceném Uhlíkovi, sedí alespoň u okna s marnou nadějí, že se mu kamarád vrátí sám domů. Dokonce má pocit, že by měl stejně jako Uhlík opustit svoji rodinu, tím by se mu myšlenkově přiblížil a mohly by pochopit jeho zvířecí mysl. Svoji frustraci ze ztráty přítele si vybíjí na rodičích a bratrovi, tím dochází k třenicím hlavně se starším bratrem a nesouladu v rodině.

Happyend se nekoná…

Poté, co Lukas opravdu uteče z domova, uchýlí se tatínek k milosrdné lži. Kocourek údajně odešel do tajemného Dešťového království, kde je mu báječně a vlastně se mu nejspíš ani nechce zpátky mezi lidi. Lukas se na jednu stranu lží nechá uchlácholit a okamžitě si jí promítne do svých snů a fantazií, na druhou stranu ji okamžitě prohlédne. Celá situace vyvrcholí absurdní rvačkou mezi oběma bratry, která vyčistí vzduch a Lukas se po mnoha týdnech smíří s tím, že kocoura už nikdy neuvidí.
Ne, žádný happyend nebude. Uhlík se nenajde, nevrátí a vzhledem k věku kotěte lze předpokládat, že to s ním nedopadlo nijak růžově. Popravdě jsem spíš čekala, že ho někdo najde v popelnici nebo přejetého autem. Děti při čtení do poslední stránky doufaly a doufaly, že se malý černý mazlíček někde objeví. Jejich zklamání z konce knihy bylo pochopitelné.

Pro koho je knížka vlastně určená?

Hlavnímu hrdinovi je šest let, kniha by měla být určena dětem v jeho věkové kategorii. Bohužel na děti mladšího školního věku je Kocourek, který měl rád déšť smutnou a zádumčivou knihou. Na druhou stranu starší čtenář se bude těžko ztotožňovat s chlapečkem, který se chystá do první třídy. Na koho autor vlastně cílil? Možná na rodiče?
Na druhou stranu by jí mohly ocenit děti, které nešťastnou náhodou přišly o svého zvířecího kamaráda. Knížka jim pomůže vyrovnat se se ztrátou a ukázat, že s podporou rodiny se dá zvládnout všechno.
Příště už to bude pozitivnější, dočetly jsme O holčičce s kouzelnýma nohama a myší příběhy Lindbergh a Armstrong.
MANKELL, Henning. Kocourek, který měl rád déšť. Přeložil Viola SOMOGYI, ilustroval Martina MATLOVIČOVÁ. Praha: Portál, 2017. ISBN 978-80-262-1199-0.
FOLLOW ME TO INSTAGRAM
——————————————————————————————————————–
Toto není sponzorovaný článek
Líbil se vám článek? Můžete ho poslat dál do světa...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.