Nedávno mi psala známá na jedné ze sociálních sítí, jak je možné, že i s dětmi doma přečtu za měsíc několik knih. No nebývalo to tak 🙂 Četla jsem vždycky hodně, už od školních let, ale s narozením Éčka přišel velký útlum. Nebyla jsem schopna udržet pozornost na dýl než půl stránky a moje maximum bylo přečtení Respektu. Zpátky do čtecí formy jsem se dostala až o cca dva roky později.
Po dlouhém sepisování se mi povedlo dát dohromady několik tipů, jak si i s dětmi najít čas na pár stránek za den.
Na hřišti
Varianta čtení na hřišti, koupališti, v herně, dětském koutku… se nabízí sama. Hlavně pokud máte děti, které nepotřebují absolutní asistenci a stačí jim lehký dohled jedním očkem. Popravdě je to moje hlavní čtecí destinace, pokud se děti zrovna nehádají nebo neperou, věnují se svým vlastním hrám a já sobě.
Někdy mě až děsí, kolik matek vysype dítě na hřiště, plácne s sebou na lavičku a vezme do ruky mobil. A přitom by jim ta kniha v ruce taak slušela 🙂 Takže až příště vyrazíte s dětmi ven, knihu s sebou.
V MHD
Cestování bez dětí pražskou MHD v sobě ukrývá spoustu času na čtení. Stačí se naučit ignorovat okolí běžící za okýnkem a opět všudypřítomný mobil. Nestává se mi často, že bych někam jela bez dětí, ale pokud se mi poštěstí, knihu nesmím zapomenout doma.
Když jsem jela pro Éčko do školky, měla jsem vždycky 20 minut času v autobuse. Téčko byl někdy doma s Chlapem, někdy mi dělal společnost, občas usnul. Ale i jedna cesta do nebo ze školky stačila na pár stránek. Sama jsem zvědavá, co přinese letošní podzim až se oba rozletí do vzdělávacích institucí. Vzhledem k tomu, že jsem ve fázi hledání nové práce, doufám, že po cestě do nového zaměstnání čas na čtení bude také.
U vaření
Možná se to zdá divné, číst u vaření, ale jde to. Sice u knih, které vyžadují naprosté soustředění, hrozí připečení nebo připálení obědu, ale u více odpočinkové literatury se to dá zvládnout. U míchání omáčky nebo dozoru nad hrncem s těstovinami není problém si pár stránek přečíst.
A hlavně nezapomenout knihu do obalu, skvrny od jídla nesluší nikomu…
Poslech audioknih
Poslech audioknih jsou kapitola sama pro sebe. Osobně jsem jim nijak zvlášť nepropadla a nevyhledávám je, pro ženy s malými miminky, které ještě nemluví, jsou skvělou alternativou k papírové knize. Nezabere žádné místo a dá se vzít kamkoliv s sebou.
U kojení
Ruku na srdce, kdo nestrávil šestinedělí v pyžamu a s miminkem v náručí 🙂 U prvního dítěte jsem měla pocit, že vlastně jen 24 hodin denně kojím, kojím a kojím. Mozek a psychika byla v takovém rozpoložení, že to poslední, na co jsem myslela, bylo čtení. Díky „kamarádce“ laktační psychoze jsem zvládala jen základní úkony a udržet pozornost déle než pár minut, bylo z říše snů. Postupem času si všechno sedlo a u kojení jsem hltala jeden časopis za druhým. Nová i starší čísla Respektu se natrvalo zabydlely v konferečním stolku a byly hned po ruce, když na Éčko přišel hlad.
S narozením Téčka se situace změnila a moje knihy a časopisy vystřídala dětská literatura. Aby se starší necítila odstrčená příchodem nového člena rodiny, čas u kojení jsme spolu četly knížky podle jejího výběru.
Televizi? Raději knihu!
A poslední rada? Naučit se vynechávat všechny svůdce k prokrastinaci. Mobil odložit někam, kde na něj není vidět, nezapínat televizi ani počítač. A když se ratolesti vydají do říše snů, věnovat se sobě, svým zálibám a trávit volný čas čímkoliv, co se netýká dětí.
S tím souvisí i malá douška na závěr ohledně domácích prací. Naučila jsem se uklízet výhradně s dětmi. Jo, trvá to dvakrát tak dlouho s nižším efektem čistoty. Jenže chci, aby si děti uvědomily, že domov není žádná samospádná záležitost, která se lusknutím prstů vycídí, zatímco oni spí. Chci, aby věděly, že prádlo se samo nepověsí a koberec se neumí vysát sám. Když byly oba miminka, uklízela jsem s nimi v šátku, ve starším věku se z nich staly pomocníci. Naskládat nádobí do myčky, zalít kytky, vytřídit vyprané ponožky nebo vyleštit sklo na stole ještě nikoho nezabilo 🙂
Jděme dětem příkladem… A až budete mít pocit, že to opravdu nejde a ten čas si najít nedokážete, stačí si na instagramu zadat hashtag #vicecasunacteni a inspirací, za jakých situací se dá číst, se najde hromady.A abych šla já příkladem ostatním, najdete tu rubriku „Knižní tipy“, kde najdete jednou za měsíc přehled toho, co jsem četla.
Když byly děti malé, milovala jsem svoje kontroly u lékaře (rozuměj bez dětí). Takový klid na čtení, jako v čekárně, jsem v tu dobu nemívala nikde. Skoro mi až bylo líto, když jsem po hodině přišla na řadu. 🙂
To "uklízecí" pravidlo je přesné!
Kl.
Jediné, co mi chybí na dojíždění za prací, je to dojíždění. Resp. čas strávený ve vlaku. Skoro dvě hodiny denně!
Óóó ano, čekání na natočení nekonečného monitoru bylo skvělou příležitostí, na dalších 100 stránek 😀
To je přesné! Na dojíždění do práce se dá najít pozitivum 🙂