Začíná další podzim a s ním nová sezóna tradičních výtvarných heren ve Veletržním paláci. Letos jsou trochu jiné – v novém ateliéru a i malinko nostalgické. Pro Éčko je to už poslední rok, od příštího podzimu ji čeká postup do ateliéru pro školáky a tam už je přístup rodičům zapovězen. 

První týden byl zaměřen na sklo a jemu podobné materiály. Celá herna se nesla v duchu transparentnosti, optických jevů a iluzí, zrcadlení a barevného spektra. Inspirací dětem byla díla Františka Skály, Václava Cíglera nebo Vladimíra Kopeckého.

První zastaveníčko bylo u stolu s výrobou miniaturních skleniček plných písku, korálků, pružinek, drátků, alobalových proužků, třpytek, peříček a dalších pokladů. Zadání bylo jednoduché a tak vděčné. Pinzetou nacpat do malých nádobek co nejvíc drobnůstek, obsah zalít vodou z kapátka a tavnou pistolí uzavřít. Zakonzervovat si tak svůj vlastní malý svět. Kromě toho, že to báječně vypadá, perfektně se tím trénuje špetkový úchop, koordinaci oko – ruka a práce s pinzetou. Tříleťák potřeboval decentní výpomoc, Éčko tohle zvládla bez pomoci a ve dvojím provedení. 

Další stanoviště se proměnilo v malou chemickou laboratoř. Do kelímku stačilo nabrat vodu, do té  nakapat bezbarvý lak na nehty a pak už jen ponořit proužek černé čtvrtky. Lak po zaschnutí nechal na papíře průhledné duhové spektrum. Pokus primitivní, ale nám se bohužel z neznámého důvodu moc nepovedl. Doma ho zkusím s dětmi zopakovat, snad budeme mít větší úspěch. 

Na řadu přišel oblíbený prosvětlovací stůl, hrátky se světlem a stíny. Do laminovací fólie děti našoupaly kousky dalších průhledných fólií a celé se to prohnalo laminovačkou. Pak už stačila jen baterka, trochu tmy a hrátky se stíny mohly začít. 

A když už jsme byli u těch stínů a světel, přesunuli jsme se k diskokouli a meotaru. Oboje nebyla pro děti žádná novinka, na hernách se využívají poměrně často. Pod meotar Éčko naskládala vlastní koláž z fólií a CD a na zeď se promítnul abstraktní obraz. Prinicip zrcadlení využil zase Téčko, pomocí reflektoru, diskokoule a zrcadla házel prasátka po zdech. Pár jednoduchých optických jevů a bylo z toho tolik zábavy.

A nakonec přechod na klasickou ruční práci. Společnými silami všechny děti z herny vytvořily velkou instalaci z průhledných hadiček, vlasců a izolačních trubek. Stačilo je jen pospojovat dohromady a provlékat vzájemně mezi sebou. 

Protože články o herně jsou jedny z nejčtenějších, na cestě je velké shrnutí o tom, jak to na výtvarce chodí, jaká jsou témata, kolik za to a který termín je nejlepší.