Jak covid zamával se všemi kulturními a společenskými akcemi i knižním trhem, netřeba vysvětlovat. Proto zimní edice tradičního knižního setkání Knihex s podtitulkem „Jedenáct a půl“ měl potenciál efektu živé vody na pražskou čtenářskou obec a malé nakladatele.

Z Alty do tržnice…

Tento ročník byl nejen ve znamení pandemických opatření, kdy na akci byl vstup povolen pouze pro očkované nebo jedince po prodělání onemocnění (děkuji zodpovědným slečnám u vstupu za trpělivost při kontrole, kdy se mi nechtěl zaktualizovat certifikát), ale i stěhování z tradiční štace ve Studiu Alta do haly v Holešovické tržnici.

Hala nabídla vzdušný a benevolentní prostor s vysokými stropy, nicméně co do kvality zázemí pro návštěvníky, vystavovatele i aktéry doprovodného programu, se s Altou rovnat nemůže.

Opatření se podepsala i na návštěvnosti. Jindy knihumilné davy, kde se tvořily frotny u oblíbených prodejců, se proměnily v solitérní hloučky. Nicméně na množství svíraných knih v podpaží a naditých papírových tašek se naštěstí nezměnilo 🙂

Pestrá produkce malých nakladatelů vybízela k otevírání peněženek a mávání platebními kartami. Ve srovnání s velkými subjekty nebo nakladatelskými domy je na knihách prezetovaných na Knihexu znát nejenom láska k řemeslu jako takovému, ale pečlivost, trpělivost a velmi osobní přístup. Jak uvádějí samy milé ženy organizátorky, není to jen o prodeji či prezentaci, ale především o setkávání, objevování nových nakladatelství a navazování kontaktů.

Knihex nejen pod stromečkem

Primárně jsem do Holešovic jela pro několik vybraných kousků, které dostanou děti pod stromeček a jednu knihu z malého vyšehradského nakladatelství Take Take Take, který mi byl nabídnut v rámci spolupráce.

Novinka Jak jsme se vznášeli se zaměřuje na atol Bikini (ano, tento druh plavek je po něm pojmenován). V letech 1946–1958 zde byly pořádány zkoušky amerických jaderných zbraní.

U stejného nakladatelství jsem vybrala K večeru spustil se déšť, deník Štěpána Zadražila z první světové války, zajetí, legií a jeho cesty domů.

Běžíliška, má tradiční zastávka, má vlastní edici pro malé školáčky s názvem UžČtu. Letos v této edici vyšla novinka Kláry Pondělíčkové Co musejí morčata s ilustracemi Andrey Tachezy. V příštím roce by Běžíliška chtěla vydat pokračování veleúšpěšné Hravouky s názvem Hravocesta, nevím, jestli se na ní těším já nebo náš mladší, který je velký milovník Hravouky.

Aby nepřišla zkrátka ani naše aktivní čtenářka, pod stromečkem najde dvě knihy z Paseky se svou oblíbenou modrovlasou hrdinkou Hildou. Paseka totiž v rychlém sledu vydala nejen další beletrii Hilda a časočerv, ale i „encyklopedii“ Hilda uvádí: Tvorové a netvorové. Společně tvoří ideální vánoční komplet.

Abych potěšila i sebe, u Cesta domů, dobročiného obchodu, který podporuje hospicovou péči, jsem si koupila diář na následující rok a autorské vánoční pohlednice. Nejen, že letos pošleme blízkým ty nejkrásnější pohledy, ale ještě podpoříme domácí hospic.

Kupujeme, kupujte, kupuješ?

Šalamounská otázka na konec? Podporujete nemainstreamové tvůrce a nakladatele? Nebo raději sáhnete v knižním řetězci po velkém známém jméně? Nevadí vám zajít si do vzdálenějšího malého knihkupectví nebo preferujete nákupní centra, kde máte všechno na jednom místě? A co Knihex, je to akce vašeho srdce?