Jupinky! V listopadu se teprve prokousávám srpnem! Kdy se mi povede dohnat skluz a věnovat se také něčemu jinému? Těžko říct!

Margaret Atwood – Penelopiáda

Nejvýznamnější současná kanadská spisovatelka převypráví svoji verzi Homérova mýtu o příslovečně věrné manželce Odyssea Penelopě, která na svého muže čekala dvacet let. Čerpala i z ústní a místní tradice a soustředila se na vyprávění o Penelopiných rodičích, jejím životě před svatbou a svatbu, jakožto i na skandální zvěsti, které o ní kolovaly. Po tisíciletí bývá dávána za vzor věrné manželky, která i přes četné nabídky mnoha ctitelů počkala na svého muže. Ten po návratu nejen že zabije všechny nápadníky, ale kupodivu i dvanáct Penelopiných služebných. Atwoodová se rozhodla vtipně a napínavě tuto starověkou epizodu podat a zcela po svém objasnit, co mohla mít Penelopa ve skutečnosti za lubem. (Zdroj)

Není nad to občas sáhnout po prověřené autorce a knize staršího data…

Penelopiáda, jak je z názvu jasné, odkazuje na slavný Homéruv epos Ilias a Odyssea, tetokrát ale z pohledu Penelopy, která 20 let věrně čekala doma na svého manžela. Vtipně ironický příběh Penelopy je vyprávěn z podsvětí, odkud glosuje nejen svůj život věčné čekatelky na svého manžela, ale i současnost. Moderní struktura celému příběhu nesmírně svědčí, samotné Odysseovo putování odsouvá do pozadí a naopak upřednostňuje role žen. Ať je to zájemný vztah s Helenou Trojskou, jejichž vzájemné špičkování až urážení je natolik nadčasové, že by se mohl odehrávat v kterékoliv době. Nebo prokládání úvah chórem dvanácti zavražděných služebnic, které padly Odysseovou rukou v domění zrady.

Ač je pro mno´hého čtenáře epos literaturou těžko stravitelnou, Penelopiádě současné zpracování sluší a v mezinárodním projektu Mýty, ve kterém u nás v Argu vyšla, patří k tomu nejlepšímu.

Hodnocení: 4/5

ATWOOD, Margaret. Penelopiáda. Praha: Argo, 2007. ISBN 978-80-7203-861-9.

Lisa Taddeo – Tři ženy

Sexuální touha nás vzrušuje i znepokojuje. Ovládá naše myšlenky, vítězí nad rozumem, občas někomu z nás zničí život. A přece o ní skoro nikdy nemluvíme. Tahle skrytá pohonná síla našeho konání zůstávala málo prozkoumaná – než se objevila autorka knihy Tři ženy, nejniternějšího zobrazení touhy, jaké bylo v moderní době napsáno. Domácká Lina, žijící na venkově v Indianě v neuspokojivém manželství naváže milostný vztah, který se záhy stane středobodem jejího života. Krasavice Sloane, úspěšná majitelka restaurace, je šťastně vdaná za muže, který ji ovšem povzbuzuje do sexu s jinými muži i ženami. Středoškolačka Maggie touží po lepší budoucnosti, než je bezútěšný život jejích rodičů. Hledá pochopení u svého učitele angličtiny, zaplete se s ním – a následky jsou krutě devastující. Objevitelská kniha Tři ženy zobrazuje s hlubokým pochopením a velkou emocionální silou křehkost a složitost ženské touhy i její přetrvávající nerovnoprávnost. Životy tří nezapomenutelných hrdinek nám důrazně připomenou, že s našimi obtížemi nejsme sami! (Zdroj)

Feministická témata, knihy zaměřující se na ženy, genderová témata i skleněné stropy, ty já hodně můžu! A i když jsem od Třech žen nečekala příliš mnoho, dostalo se mi intenzivního zážitku. Nikoliv po straně stylistické, ale především obsahové.

Tři ženy, tři dějové linie, které se dotýkají aktuálních společenských témat. Mladičká Maggie, která napíná všechny síly k cestě z chudých sociálních poměrů, naváže patologický vztah se svým učitelem. Ten tvrdě těží ze své pozice síly a postavení oblíbeného dominantního učitele. Když se ale po letech dostane před soud, bude platit nepsané pravidlo, že se má věřit oběti? Příběh jako vystřižený z českých reálií, který silně působí svým intenzivním vhledem do myšlení mladé ženy, po kterém si už nikdy neřeknete, že „vám by se tohle nikdy nestalo.“

Další dva příběhy se zaměřují na zralé ženy a jejich postavení v manželství. Nespokojená Lina, která má poměr se svoji láskou z mládí a úspěšná a emancipovaná Sloane, žijící ve zdánlivě idylickém svazku a nebojí se otevřeně akcentovat svoje sexuální touhy.

Tři ženy není kniha o sexu nebo intimitě mezi partnery, ale především o komunikaci, důvěře a přiznání si, co vlastně od vztahu čekáme. Není to žádná sexuální převratná revoluce, ale otevřená zpověď skutečných reálných postav.

Hodnocení: 4/5

TADDEO, Lisa. Tři ženy. Přeložil Věra KLÁSKOVÁ. Voznice: LEDA, 2019. ISBN 978-80-7335-620-0.

Lenka Horňáková-Civade – Symfonie o novém světě

Píše se rok 1953 a Vladimír Vochoč, bývalý československý konzul v Marseille, je ponižujícím způsobem vyslýchán vyšetřovatelem komunistické policie. Tak začíná nová kniha Lenky Horňákové-Civade. Jejím hlavním tématem je opět cesta za svobodou. Tentokrát se ale za ní nevydává jen ženská hrdinka. Knihou se vinou příběhy dvou lidí, jejichž osudy se poprvé protnou v roce 1938: Božena, s dítětem v náručí, přichází do Marseille, aby se odtud dostala do Ameriky, do země zaslíbené. Vladimír je v Marseille nový konzul ještě mladé československé republiky. Československo ale záhy zaniká a Vladimír stojí před nesnadnou volbou mezi loajalitou a vzdorem. Lenka Horňáková-Civade ve svém románu vzdává hold nejen silným ženám, ale také muži, jenž dokázal využít chaos na počátku 2. světové války a zachránit stovky lidských životů. (Zdroj)

Knihy české autorky žijící ve Francii Lenky Horňákové-Civade mají velké kouzlo, spojení francouzského šarmu a českých reálií tvoří neobvyklý mix.

Marie a Magdaleny i Grófka do popředí staví ženské postavy, v poslední autorčině knize Symfonie o novém světě je to tentokrát trochu jinak. Na válečnou situaci čechů ve Francii pohlíží z několika vypravěčských rovin – konzula, který se snaží v časovém i finančním presu pomoct co největšímu množství lidí z okupovaného území pryč, malé dívenky a její matky a především panenky, která nezaujatě popisuje dětí kolem sebe.

Postava diplomata nese prvky biografie – Vladimír Vochoč, po kterém je postava pojmenovaná, pracoval jako konzul v letech 1938 – 1941 ve Francii a pomáhal nejen Čechům do zámoří. Ačkoliv by se to mohlo zdát, příběh není primárně vystavěn na jeho postavě i zásluhách, o době poválečné a jeho střety s komunitickou garniturou už se dozvídáme náznaky. Je to především příběh o svobodě, o nezištné pomoci v nebezpečné době a poctou muži, který ctil své ideály bez mrknutí oka po celý život.

Hodnocení: 4/5

HORŇÁKOVÁ-CIVADE, Lenka. Symfonie o novém světě. Praha: Argo, 2020. ISBN 978-80-257-3316-5.

Domenico Starnone – Důvěrnosti

„Být panem Hydem je snadné, stát se doktorem Jekyllem ne.“ K tomuto poznání dospěje Pietro Vella, středoškolský profesor a později celkem úspěšný literát, který je celý život vázán důvěrným poutem ke své bývalé studentce Terese, s níž v mládí prožil tři roky vášnivého a výbušného vztahu. Jejich pouto je založeno na kompromitující informaci, kterou si vzájemně svěřili. Vzniklá důvěrnost je jejich tmelem, ale i zbraní, kterou jeden druhého drží v šachu. Co tak strašného provedli? Je lepší lásku živit milosrdnou lží, nebo nelítostnou pravdou? Podobá se láska lávě z vybuchlé sopky, nebo spíš stojaté vodě v bezpečném přístavu? Zná nás lépe ten, s kým jsme prožili celý život, nebo ten, s kým nás pojí intenzivní pocit důvěrnosti? Jsme tím, za koho se považujeme, nebo tím, koho v nás vidí druzí? To jsou jen některé z otázek, které klade Domenico Starnone ve svém posledním románu Důvěrnosti, jež je spolu s Tkaničkami, vydanými Knihou Zlín v roce 2019, součástí jeho přesvědčivé „Citové trilogie“. Čtenáři se opět můžou nechat vést sugestivním vyprávěním o složitém propletenci životů blízkých osob, které k sobě někdy mají nepředstavitelně daleko, a zejména o tom, že pokud se nedopustíme přestupku jen proto, že k tomu nemáme odvahu, neznamená to, že jsme dobří. (Zdroj)

O italském spisovateli Domenico Starnone se jednu dobu spekulovalo jako o tom, kdo se skrývá za pseoudonymem Elena Ferrante. Údajně pro to svědčil jeho narativ, který je i v českém překladu Ferrante opravdu velmi podobný.

De facto jde o klasickou vztahovku – pedagog a jeho velmi nadějná studentka, jejich intelektuální i intimní vztah, sdílená tajemství i minulost. Jak může ukončený vztah nepřímo ovlivňovat ten nový i celé člověkovo bytí, když nad sebou v myšlenkách stále vidí toho druhého?

Pietro i Tereza si v mládí navzájem svěří to nejtajnější a nejděsivnější tajemství, kterým se k sobě neoddělitelně svážou, i když se jejich cesty začnou ubírat jiným směrem. Ona buduje věděcnou kariéru v zámoří, on se stane uznávaným a respektovaným kritikem školského systému v Římě. Nepřestává pochybovat o sobě, své práci i manželství, vztahy obrací naruby, pozoruje a snaží se analyzovat. Úvaha se vrší na úvahu, jedno téma otevírá dveře dalšímu a čtenář se začne v Pietrově hloubavé povaze lehce ztrácet.

Ač má Pietro největší prostor, nechybí ani pohled dalších dvou ženských postav, které přinesou svoji verzi příběhu i nezbytnou další perspektivu.

Jakkoliv mi knihy postavené na myšlenkovém proudu jedné postavy, tady na 150 stranách už toho bylo poněkud dost. Mnohem zajímavější bylo občasné zaměření na roli italských žen ve společnosti, ladění akademické kariéry a primární pečovatelské úlohy i možnosti, jak vystoupit ze začarovaného kruhu povinností ven.

Hodnocení: 3/5

STARNONE, Domenico. Důvěrnosti. Přeložil Alice FLEMROVÁ. Praha: Kniha Zlin, 2020. Fleet. ISBN 978-80-7662-080-3.

Jiří Holub – Prostě na mě zapomněli

Je léto roku 1945. Klára s rodiči a malým bráškou míří do Sudet. Opustili Prahu. Na tátu čeká pěkné místo v kaolínce, na mámu život hospodyňky. Pro tu bude všechno těžší, než si cestou dovede představit. Osmiletá Klárka objevuje nový svět, hory si zamiluje okamžitě, v chalupě je rázem jako doma a brzy potká tu, co jí Starý Wolfgang, vyrabovanou vesnici po Němcích, představí se vším všudy – s tím dobrým i s tím zlým. (Zdroj)

V jednoduchosti je krása a dost často i síla! Jiří Holub na malém prostoru sudetské vesnice a s několika postavami vypráví příběh poválečného pohraničí.

V různých obdobách se autoři k tomuto tématu vracejí stále dokola – poválečné dny roku 1945, „napravování“ starých křivd stylem padni komu padni a mnoho nevinných obětí na obou stranách barikády. Následná kolektivní ztráta paměti, zahodíme klíč a jde se dál. Velké příběhy malých postav, které se třeba stále připomínat a vytahovat na světlo.

Vypravěčské role se v knize Prostě na mě zapomněli zhostí malá Klárka, která se s rodiči stěhuje do malé sudetské vesnice. Krásný a válkou nedotčený dům, sad, les, který láká k prozkoumávání i přátelství s místní paní hraběnkou… Na první pohled idylka, ale na ten druhý spousta zlé krve mezi místními a hrůzné události během odsunu Němců.

Stylistika přesně odpovídá osmiletému děvčeti – krátké a jednoduché věty, naivní a předvídatelná zápletka, až příliš černobílé vykreslení postav. Pro dospělého čtenáře příliš nekomplikované, pro YA kategorii trefné a poutavé.

Národ, který nezná svoji minulost, je odsouzen k tomu, prožít si ji znovu.

Hodnocení: 3/5

HOLUB, Jiří. Prostě na mě zapomněli. Praha: JaS, 2015. ISBN 978-80-87654-17-0.

Četli jste některou z výše uvedených knih? Podělte se do komentářů se svým úhlem pohledu 🙂