Když si děti oblíbí nějakou sportovní aktivitu, věnují se jí s láskou a radostí, je to výhra. A pokud je to aktivita, kterou mají rádi všichni členové rodiny a mohou jí provozovat společně, je to terno. U nás jsou to kolo a lyžování, jedno v létě a druhé v zimě. Jedno méně finančně nákladné, druhé více. Rovnováha musí být.

Hurá do Alp!

Loni jsem psala o cestě našich dětí k lyžování, správném načasování a ne/nutnosti lyžařské školy. Letos se od prvních zimních mrazíků často mluvilo o tom, kdy už se teda pojede na ty hory a kdo bude mít jaké lyže. Ve chvíli, kdy jsem začala kupit zimní výbavu, objednala nové lyžařské brýle i rukavice, Ježíšek přinesl nové helmy i kukly a pro Éčko vysněné nové lyžáky, očekávání dětí dosáhlo vrcholu.

Je leden, jedeme! Ač hory nejsou žádná levná záležitost, obzvlášť když platíte dvě dospělé a jednu dětskou permanentku (Téčko ještě letos naposledy zadarmo), zvolili jsme 4 dny lyžování v Rakousku na začátku roku a 4 dny v březnu. Vyhneme se jarním prázdninám, sníh bude a děti ve škole a školce tolik nezameškají.

Zell am See byla jasná volba! Ledovec, výborné sněhové podmínky, víc než 400 km sjezdovek a 120 vleků, to chceš. Pro děti široké a dlouhé modré sjezdovky, mírnější červené, snowpark s mnoha atrakcemi a výhled na krásné slunečné dny. V plánu byly dva dny na ledovci Schmittenhöhe, dva dny v Saalbachu, obě střediska jsou propojená a platí pro ně stejná permanentka.

Jenže všechno je jinak!

Konec srandy s ledovou plotnou

Děti se tvářily první den lyžování velmi obezřetně, přeci jen roční pauza je dost znát. Opatrné začátky vystřídaly radostně sjeté dlouhé modré sjezdovky, vysmáté nahazování se sněhem a svačinky na vleku. To si pak hrdí rodiče říkají, jak je to fajn, mít dvě děti, co rády lyžují, užívají si to, nereptají na zimu/teplo/utažené lyžáky a kupodivu i poslouchají, kudy mají jet a kdy vykroužit jaký oblouk.

Druhý den jako zkušení matadoři zacvakly vázání, nasadily nové brýle a jelo se dolů až sněhové krupky lítaly od patek. Jenže pak přišla Éčku do cesty ledová plotna, nohy neposlechly a finální jízda skončila v místní nemocnici. Nutno říct, že v Zell am See jsou na úrazy z lyží dost zvyklí, v čekárně jsem napočítala dvě zlomené nohy, jedno vyhozené rameno, jednu sešitou bradu a jednu sádrovanou ruku. Všude se povalovaly helmy i kusy zimního oblečení.

Lyžování skončilo dřív než začalo

A co my? Po dvou hodinách sádra až ke kyčli, naordinovaných 5 týdnů v klidu a jedny berle jako bonus k tomu. Naše slzavé údolí vyměnilo zimní radovánky za domácí péči. A až bude za měsíc bez sádry, čeká jí ještě dlouhá cesta rekonvalescence. Ochablé svalstvo, zkrácené vazy… V tuhle chvíli jsem opravdu ráda, za naše kurzy dětské jógy, lepší rehabilitační cvičení v kombinaci s plaváním a cyklistikou si nedovedu představit.

8 dní letošního lyžování se smrsklo na pouhé 2. Příští rok si to ale vynahradíme. Díky zkušenostem z předchozí zlomeniny ruky, kterou Éčko měla ve 4 letech už víme, jak jí ulevit, kdy a jak ledovat a věřím, že i rekonvalescenci zvládneme se stejnými výsledky…