Čtu v dubnu

Pravidelné čtecí souhrny přidávám vždy na začátku měsíce, ideálně první den. Kvůli importu na nové stránky se dubnový přehled přečtených knih sice o pár dní opozdil, o to výživnější ale bude 🙂

Jussi Adler Olsen – Žena v kleci

Komisař Carl Morck je po traumatické události, utrpěné během služby, přeložen do nově založeného oddělení Q, kde se má zabývat nevyřešenými případy z minulosti. Případ mladé političky Merete Lynggaardové, jež před pěti lety beze stop zmizela, v něm probudí detektivní instinkty, které považoval za dávno vyhaslé. V pátrání mu účinně pomáhá svérázný arabský přistěhovalec Asad, jehož přítomnost v díle je zdrojem multikulturního napětí i mnoha humorných situací. Čím hlouběji Carl Morck do případu proniká, tím větší nachází nesrovnalosti. Je opravdu možné, že ta žena je stále ještě naživu, že ji někdo vězní a týrá na neznámém místě? Zdroj

Moje pátrání po dobré, originální, uvěřitelné a čtivé krimi je u konce! Jussi Adler Olsen se svým Oddělením Q naplnil moje utkvělé představy o tom, jak by měla vypadat dobrá detektivka. Vlastně nechápu, proč jsem po něm nesáhla dřív, když některé jeho knihy jsem viděla ve filmovém zpracování. Naposledy konkrétně Složku 64, na kterou mě vzal chlap do kina.

Oddělení Q je policejní oddíl o dvou naprosto rozdílných lidech, které má za úkol řešit staré a nechtěné případy. Takové, na které se už zapomnělo a ostatní od nich dávají ruce pryč. Dánský komisař Carl Morck a jeho přistěhovalecký parťák Asad se v první knize o tomto oddělení pouští do politických vod. Zákulisní politické intriky tu slouží pouze jako kulisa k dokreslení charakteru hlavní pohřešované Merete. Carl a Asad pátrají po pět let starých stopách a snaží se zjistit, kdo Merete zabil… Jestli je vlastně vůbec mrtvá.

Inteligentní zápletka, vtipné situace plynoucí z kulturních i morálních odlišností postav, gradující příběh s velkým finále dělají ze Ženy v kleci skvělou krimi, kterou nebudete chtít odložit. A já si píšu další knihu z Oddělení Q na svůj seznam.

Hodnocení: 4/5



ADLER-OLSEN, Jussi. Žena v kleci. 2., brož. vyd. Přeložil Kristina VÁCLAVŮ. Brno: Host, 2012. Krimiromán. ISBN 978-80-7294-662-4.

Delphine de Vigan – Podle skutečného příběhu

Román Podle skutečného příběhu líčí dramaticky gradující vztahu dvou žen, které se postupně mění v opravdový psychologický thriller. Tajemná L., která razantně vstoupí do života spisovatelky, má všechny parametry, aby sklízela obdiv, zároveň však „je typem osoby, kterou by žádný spisovatel neměl nikdy potkat“. A ač se to zprvu nezdá, v tomto případě je to vážně nebezpečné – jde totiž o život. Zdroj

Na tuhle francouzskou autorku se hrne chvála ze všech stran. Především kvůli její poslední knize Pouta (vyšlo taktéž v Odeonu). V jejích knihách převažují vždy netradiční, ale současná témata, která se jí daří vměstnat do menšího počtu stran než je zvykem u klasických románů.

Popravdě to všeobecné nadšení s ostatními milovníky Odeonek příliš nesdílím. A i když jsou její knihy opravdu netradiční (alkoholismus nezletilých v Poutech, manipulace a psychické vydírání v Podle skutečného příběhu), chybí mi v nich jakási drásavost a otevřenost, jako to umí například Ian McEwan.

Kniha Podle skutečného příběhu je velmi originální ve formě vyprávění. Příběh je vyprávěn z pohledu autorky – spisovatelky – jménem Delphine, který cíleně vyvolává dojem, že se jedná o autobiografii. Spisovatelka si od první kapitoly pohrává se čtenářem jako kočka z myší, plíživě s ním manipuluje a psychicky ho týrá, stejně jako tajemná L. hlavní hrdinku v knize.

Bohužel jsem si s autorkou nesedla do noty v příliš dlouhých a opakovaných depresivních pasážích, které byly i na mě příliš monotónní. Stejně jako nepochopitelná lhostejnost okolí hlavní hrdinky.

Hodnocení: 4/5

VIGAN, Delphine de. Podle skutečného příběhu: román. Přeložil Alexandra PFLIMPFLOVÁ. Praha: Odeon, 2016. Světová knihovna (Odeon). ISBN 978-80-207-1695-8.

Marek Šindelka – Únava materiálu

Kniha popisuje cestu dvou bratrů z nejmenované země ohrožené válkou do Evropy. Jejich trasy se záhy rozdělí a každý pokračuje na vlastní pěst: bez mapy, bez spojení, bez kontaktu. Sledujeme složitou a bolestnou „cestu na sever“, zároveň s tím však čteme knihu o Evropě viděné zvenčí. O Evropě, připomínající velký fungující stroj. Jediné, co tu proti němu stojí, je zranitelné lidské tělo. Tělo vykořeněného člověka, redukovaného na problém, na statistický údaj, na materiál. (Zdroj)

Mladá česká próza má několik opravdu výjimečných a pozoruhodných mužských autorů a Marek Šindelka s řadí na špičku tohoto pomyslného žebříčku. Mé první setkání s ním se uskutečnilo díky scénickému čtení Listování v divadle Minor, kde byl jako spoluautor komiksu Svatá Barbora o kuřimské kauze. To druhé už bylo čistě knižní s jeho povídkovou knihou Mapa Anny. A do třetice na mě čekala poslední beletristická kniha Únava materiálu.

Dva mladí muži – bratři, bezejmenní, někde v blíže neurčité zemi neznámého času… Oba touží po svobodném světě bez války, s pomocí zaplacených převaděčů utíkají do Evropy. Nevíme o nich nic, jejich věk, minulost, pravé důvody k útěku, místo pobytu… Vše je jen naznačeno a záleží na každém, co si do neznámých proměnných dosadí.

Cesty obou chlapců se hned na začátku knihy rozdělí. Mladší utíká z neznámého internačního tábora zimní krajinou s policií za zády, starší je už na cestě do Evropy s pašeráky lidí, kteří těží z neštěstí jiných.

Krutost a syrovost příběhu ve spojení s překrásnou češtinou dělají z Únavy materiálu pozoruhodnou knihu o uprchlické krizi, která nehraje na city. Hutná a občas až hororová atmosféra, boj o právo na život a lyrické popisy krajiny sice nejsou pro každého, mě si ale Marek Šindelka omotal kolem prstu.

Hodnocení: 4/5

ŠINDELKA, Marek. Únava materiálu. Praha: Odeon, 2016. Česká řada (Odeon). ISBN 978-80-207-1740-5.

Ondřej Hübl – Hod mrtvou labutí

Operní pěvec a režisér Líbezný se stane aktérem mezinárodního byznysu a politiky. Na Nuselském mostě však spěje k činu, který má ukončit jeho trápení. Jedenáctiletý Afričan Odongo, jehož adoptovali na dálku bezdětní manželé Peter a Nikol, stojí tváří v tvář střelné zbrani v očekávání konce svého života. Všichni se stali kolečky ve špinavé hře, narýsované ve vysokých patrech bruselské byrokracie. Režisér Dejvického divadla Krobot se pod tíhou nedostatku financí uchýlí s celým souborem k pokoutnímu prodeji kuchyňského nádobí ve stylu „šmejdů“. Ne že by si za to on, Odongo, Peter či Nikol, stejně jako pěvec Líbezný nemohli sami… Všechny Hüblovy povídky mají dvojznačné hrdiny, napůl záporné, napůl kladné, a vždy nepříjemně a dotěrně blízké. Je to zneklidňující, drsné i zábavné čtení, protože Hübl disponuje originálním smyslem pro humor i nakažlivou chutí vymýšlet neotřelé situace a spojení. Zdroj

Druhý současný český autor, kterého jsem si v dubnu dopřála, je Ondřej Hübl. Na jeho povídkovou knihu Hod mrtvou labutí mě nalákala kamarádka, která byla nadšená a jeho spoluautorství na seriálu Zkáza dejvického divadla.

Mno, popravdě velké nadšení se nekonalo. Hned první kratičká dvoustránková povídka Heslo mě nalákala na trefné a aktuální povídky, bohužel s těmi dalšími už to bylo horší. Antihipsterská povídka beroucí na paškál celou pražskou kavárnu se těžce vysmívá celému pseudointelektuálnímu životu ve velkoměstě. Ono je to sice vtipné, ale po pár stránkách už to střílení si z minipivovarů a latté artů působí jako tlačení na pivu. Sarkasmus a černý humor autorovi nechybí, jen by chtělo ubrat na intenzitě.

Z povídky Průmysl 4.0 lehce mrazí v zádech a závěrečný příběh Špacírflinta je skvělým završením celé knihy. Po jejím přečtení budete mít chuť nazout pohodlné boty a jít se projít po nočním Petříně.

Hodnocení: 3/5

HÜBL, Ondřej. Hod mrtvou labutí. Brno: Druhé město, 2018. ISBN 978-80-7227-409-3.

Duben je za námi a já vás navnadím na dvě pecky, které budu číst v květnu. Aleně Mornštajnové vyšly velmi očekávané Tiché roky a na Svět knihy si jedu pro Rekonstrukci Viktorie Hanišové.

Jestli vás to tu baví a chodíte sem rádi, můžete mě podpořit v letošním ročníku Mamablog 2019, ve kterém jsem poprvé nominovaná a vy díky hlasování můžete každý den něco vyhrát. Stačí na hlavní stránce prolistovat dolů a hlasovat:

  • kategorie : Lifestyle
  • blog: Malé radosti

Pokud mi věnujete svůj hlas, budu velmi ráda, pokud ne, děkuji za podporu všech aktivních žen, které na mateřské/rodičovské nelení a realizují se i online.

Líbil se vám článek? Můžete ho poslat dál do světa...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *