Letošní říjen je náročný logisticky, organizačně i psychicky.
Máme za sebou první teplotky, rýmičky a kašlíčky, tentokrát nás to naštěstí vzalo všechno najednou a nepředáváme si to mezi sebou měsíc.
Hurá do školy
Éčko je ve škole stále spokojená, každé ráno se těší, co se bude ve škole dělat. A já pokaždé oslavuji její osvícenou mladou učitelku, která to s dětmi skvěle umí. Úkoly ani vyplněné sešity nejsou prioritou, tou jsou pro ní děti, které ve škole s radostí pracují a zapojují se.
Téčko se pomalu aklimatizuje ve školce, našel si nové kamarády a i když už máme za sebou první krizi „dneskasemidoskolkynechce“, povedlo se nám to spolu zvládnout. Společně s novým kamarádem, který má vývojovou dysfázii a mluví jen minimálně, utvořili nesourodou dvojici, kdy si rozumí i beze slov. Respektive Téčko pusu nezavře a mluví a mluví a mluví, nový kamarád mlčí a společně kují pikle.
Nekončící proces hledání práce
A já mám pocit, že pendluju mezi školou, školkou, pračkou a sporákem. Do toho trávím spoustu času hledáním práce, už přišel ten pravý okamžik kdy vím, že se musím realizovat i jinde než doma. Denní rozesílání CV a emailů, na které nechodí odezvy, je poněkud demotivující. A tak se jdu odreagovat na své první! Listování do divadla Minor. Komiks Svatá Barbora patří v českých vodách k nejlepším komiksům vůbec, na jeho scénické převedení jsou moc zvědavá. Doufám, že by Listování mohlo odstartovat pravidelnější chození do divadla. Moje frekvence „jednou za rok do Řevnic na Dejvické divadlo“ je dost tristní.
