První podzimní měsíc za námi. Myslela jsem, kolik toho budu stíhat v době, kdy je jedno dítě ve škole a druhé ve školce, ale popravdě stihnu kulový 😀 Než zařídím všechny povinnosti, nákupy, úřady, tak se sotva stihnu otočit doma a v poledne už stepuje před školní jídelnou 🙂
Nakonec jsem po večerech a v MHD stihla 5 knih, obě publikace Anny Bolavé, nepovedenou detektivku, příjemnou romantickou oddychovku z Irska/Ameriky a skvělou Dědinu, kterou jsem bohužel nestihla vyfotit na hromadou fotku.
Anna Bolavá – Do tmy
Příběh osamělé, nemocné ženy, která většinu života zasvětila sběru, sušení a odevzdávání léčivých rostlin, má od počátku nádech apokalypsy. Děj se posouvá kupředu pomocí detailně propracovaného „plánu sběru“. Konstantou je pak úterý, výkupní den, kdy hrdinka nedočkavě navštěvuje výkupnu. I přes pomalé, zdánlivě nevzrušené tempo probublává pod hladinou podivný neklid. Rafinovaný styl nás kapitolu po kapitole vtahuje hlouběji: hlouběji do staré půdy, hlouběji do prokletí sběru bylin. (Zdroj)
Kvalitních českých autorek, které pronikají do srdcí, duší i těl svých hrdinek máme v současné době několik a Anna Bolavá se řadí k nim. S minimem postav, na malé vesnici a v krátkém časovém horizontu dokáže kouzlit takovým stylem, že nelze přestat.
Do tmy je kniha, u které od první kapitoly víte, že tohle zatraceně špatně dopadne a bude to depka. Jo, to je a hodně velká. Je to černočerná deprese, ve které voní bylinky a vrže staré kolo.
Osamělá Anna žije sama na malé vesnici, o její minulosti se dozvídáme minimum, její přítomnost i budoucnost vyplňuje sběr léčivých bylin a pravidelné týdenní návštěvy ve výkupně. Sběr bylin je Anninou posedlostí, láskou i zkázou. Anna je bolavá na duši i na těle, bojuje s vlastními démony i nemocí, ale fyzická přítomnost je pro ni jen jakousi nutností. Kupředu jí žene jen pravidelný rozvrh, kdy je čas sklizně které byliny. O Annině minulosti se dozvídáme jen náznakem mezi řádky, otázky, které vyvstávají, často nejsou zodpovězeny. Celou knihu provází až hmatatelné napětí, tíseň a neklid.
Do tmy je skvělá kniha, těžko popsatelná a s velmi silnou atmosférou. S Do tmy si takřka fyzicky prožijete žahání kopřiv, chlad táhnoucí se od vody, poškrábané nohy od trní i šustění suchých bylin na půdě.
Do tmy je kniha, u které od první kapitoly víte, že tohle zatraceně špatně dopadne a bude to depka. Jo, to je a hodně velká. Je to černočerná deprese, ve které voní bylinky a vrže staré kolo.
Osamělá Anna žije sama na malé vesnici, o její minulosti se dozvídáme minimum, její přítomnost i budoucnost vyplňuje sběr léčivých bylin a pravidelné týdenní návštěvy ve výkupně. Sběr bylin je Anninou posedlostí, láskou i zkázou. Anna je bolavá na duši i na těle, bojuje s vlastními démony i nemocí, ale fyzická přítomnost je pro ni jen jakousi nutností. Kupředu jí žene jen pravidelný rozvrh, kdy je čas sklizně které byliny. O Annině minulosti se dozvídáme jen náznakem mezi řádky, otázky, které vyvstávají, často nejsou zodpovězeny. Celou knihu provází až hmatatelné napětí, tíseň a neklid.
Do tmy je skvělá kniha, těžko popsatelná a s velmi silnou atmosférou. S Do tmy si takřka fyzicky prožijete žahání kopřiv, chlad táhnoucí se od vody, poškrábané nohy od trní i šustění suchých bylin na půdě.
Hodnocení: 5/5
BOLAVÁ, Anna. Do tmy. Praha: Odeon, 2015. Česká řada (Odeon). ISBN 978-80-207-1622-4.
Anna Bolavá – Ke dnu
V době prvních mrazů na konci listopadu je v močálech na kraji města nalezeno mrtvé tělo manželky lékaře Marka Diviše. Mezi obyvateli se začíná roztáčet kolotoč úvah, spekulací a pomluv. Osudy postav se kříží a praskají jako dráty elektrického vedení stožárů v polích za městem. (Zdroj)
Znovu se mi potvrdilo, že se nemají číst dvě knihy stejného autora hned po sobě. Člověk se pak nevyhne srovnávání a to bylo v případě Anny Bolavé ke škodě.
Ke dnu lehce navazuje na Do tmy, ale znalost první knihy není nezbytně nutná. O hrdince Anně z knihy Do tmy zde není ani zmínka. Ve středu dění je mnohem více postav, více vedlejších dějových linek, které se proplétají, více či méně ovlivňují, milují i nenávidí.
Milada a její malá dcera se snaží protloukat jak se dá. Milada pracuje na směny v drůbežárně, její jedenáctiletá Anička je samotářská, přemýšlivá a podvědomě trpící ztrátou otce. Do polorozpadlé vily u řeky se vrací po letech ve městě Hana Strnadová se svou nenávistnou a věčně mlčící matkou s nadějí, že odhalí staré rodinné tajemství. Aničky sousedka Miluška zatím úpí v nemocnici s rozbíhajícím porodem, její partner a zároveň místní lékař Marek mezitím ohledává mrtvé tělo své manželky, které bylo po několika měsících nalezeno v místních močálech. Celý děj je zahalený listopadovými mlhami a dusivou podzimní náladou.
Atmosféra už není tak temná a tíživá jako v předchozí knize, přesto je Ke dnu plné rezignace a neschopnosti cokoliv změnit ve svém životě k lepšímu.
Znovu se mi potvrdilo, že se nemají číst dvě knihy stejného autora hned po sobě. Člověk se pak nevyhne srovnávání a to bylo v případě Anny Bolavé ke škodě.
Ke dnu lehce navazuje na Do tmy, ale znalost první knihy není nezbytně nutná. O hrdince Anně z knihy Do tmy zde není ani zmínka. Ve středu dění je mnohem více postav, více vedlejších dějových linek, které se proplétají, více či méně ovlivňují, milují i nenávidí.
Milada a její malá dcera se snaží protloukat jak se dá. Milada pracuje na směny v drůbežárně, její jedenáctiletá Anička je samotářská, přemýšlivá a podvědomě trpící ztrátou otce. Do polorozpadlé vily u řeky se vrací po letech ve městě Hana Strnadová se svou nenávistnou a věčně mlčící matkou s nadějí, že odhalí staré rodinné tajemství. Aničky sousedka Miluška zatím úpí v nemocnici s rozbíhajícím porodem, její partner a zároveň místní lékař Marek mezitím ohledává mrtvé tělo své manželky, které bylo po několika měsících nalezeno v místních močálech. Celý děj je zahalený listopadovými mlhami a dusivou podzimní náladou.
Atmosféra už není tak temná a tíživá jako v předchozí knize, přesto je Ke dnu plné rezignace a neschopnosti cokoliv změnit ve svém životě k lepšímu.
Hodnocení: 4/5
BOLAVÁ, Anna. Ke dnu. Praha: Odeon, 2017. Česká řada (Odeon). ISBN 978-80-207-1758-0.
Ruth Ware – Žena z kajuty č. 10
Novinářka Lo Blacklocková, která píše do cestovatelských časopisů, právě dostala životní šanci: má se spolu s hrstkou cestujících z vyšší společnosti účastnit luxusní okružní plavby po norských fjordech. Soukromá jachta Polární záře se právě vydává na svou panenskou plavbu – obloha je modrá, moře klidné a hosté dobře naladěni. Noblesní kajuty, večeře ve velkém stylu, elegantní konverzace… Pohádka se však zvrhne v noční můru: Lo v polotmě zahlédne, jak někdo srazil s paluby do moře jakousi ženu. Novinářka je jediná, kdo incident viděl, a nikdo jí nevěří – vždyť nikdo z hostů nechybí! Lo se zoufale snaží zjistit, co se stalo, ale loď pluje dál, jako by o nic nešlo. Jenže něco je tu špatně, skrznaskrz špatně… (Zdroj)
Občas na mě přijde touha dát si nějakou fajnovou detektivku nebo thriller. S napínavým dějem, sympatickým anti/hrdinou a tempem, které mi nedovolí knihu jen tak odložit. Před delší dobou jsem na IG dostala doporučení na Ženu z kajuty č. 10, která by měla splňovat všechny moje požadavky.
No, takže tohle ne. Hlavní hrdinka – pseudonovinářka Lo – je doma přepadena a od té doby trpí stihomamem. Vydá se pracovně na plavbu na luxusní jachtě po norských fjordech. Spolu s ní jen několik pasažérů a posádka. Luxus, nadupaný wellness program, vybrané jídlo a vidina polární záře, tohle všechno je narušeno vraždou, kterou Lo náhodou zahlédne v noci, když se v podnapilém stavu vrací do kajuty. Jenže z posádky ani pasažérů nikdo nechybí, nikdo není pohřešován.
Neokoukané téma, které může zavánět pěkně schizofrenickou a hlavně klaustrofobní atmosférou. Bohužel tenhle potenciál zůstal nevyužit. Hlavní hrdinka je nesympatická kravka, která jedná naprosto nelogicky. Závěr knihy je uspěchaný, absolutně neuvěřitelný a přitažený za vlasy. Pořád jsem čekala, že se „něco“ stane a ono se nestalo vůbec nic.
Hodnocení: 2/5
WARE, Ruth. Žena z kajuty č. 10. Přeložil Věra KLÁSKOVÁ. Voznice: Leda, 2017. ISBN 978-80-7335-471-8.
Petra Dvořáková – Dědina
Hranice rozorané mezi poli i lidmi. Hospoda, malá prodejna, zabíjačky. Nevěra a jeden nezdařený pohřeb. Babka s dědkem srostlí jak dva stromy. Život spjatý s půdou, zvířaty a hospodařením. To všechno je Dědina, příběh jedné současné vesnice vyprávěný očima jejích obyvatel.
Josef se marně trápí, proč jeho syn Zbyňa odmítá převzít hospodářství, když je potřeba toho tolik napravit na polích zničených v družstvu. Vavirci počítají, kde by mohla ukápnout další koruna, dobrosrdečná prodavačka Maruna se snaží být s každým zadobře a řezník Láďa se dobývá pod cizí sukni. A malá Petruna? Ta chvilku neposedí.
Přirozená fyzická blízkost hrdinů, jejich společná práce, jejich touha po lepším živobytí až vypočítavost jsou zdrojem věčných svárů i svázanosti a také marné snahy vyléčit minulé rány. (Zdroj)
Ještě že jsem po negativním zážitku s detektivkou měla doma záruku kvality v podání Petry Dvořákové. Tahle ženská je hotový literární chameleon, ať píše o pocitech méněcennosti a nízkém sebevědomí v knize Sítě nebo o životě na vesnici, všechno je do posledního písmenka uvěřitelné.
Hned ze začátku musím ocenit jazyk, kterým je kniha psána. Celá od první kapitoly je v místním hovorovém nářečí, díky tomu máte pocit, že místo knihy posloucháte vyprávění tetky z Moravy. Ti méně znalí mají na začátku slovníček 🙂
Každá kapitola je věnována někomu jinému, jiné rodině či postavě. Dědina je obydlená postavičkami, kteří tvoří její charakteristický kolorit – majitelka krámu na návsi, starosta poplatný všem, mladý řezník, bývalí sedláci, místní omladina, mnoho seniorů a několik mladých rodin se svými dětmi. Dědinu ovládají tradiční stereotypy a rodinné vazby, které chtě nechtě tvoří třenice s novými zvyky mladých. Tohle není vesnice s bílými štíty a muškáty v oknech, tohle je vesnice na vysočině, která smrdí hnojem a závist z ní kouká na každém rohu.
Hodnocení: 5/5
DVOŘÁKOVÁ, Petra. Dědina. Brno: Host, 2018. ISBN 978-80-7577-476-7
Colm Tóibín – Brooklyn
Román cenami ověnčeného irského autora Colma Toibína Brooklyn vypráví prostý příběh obyčejné mladé ženy, která na popud rodiny odejde za prací do New Yorku. Dobrý úmysl sestry a matky podpořený tou nejlepší vůlí ze strany samotné Eilis vede k tomu, že dívka nastoupí cestu do neznáma, do světa, který s ní nemá (alespoň zpočátku) nic společného, do života, který si sama nevybrala. Eilisina ztráta je tím palčivější, že se jí bolestně stýská po něčem tak žalostně omezeném, jako bylo její dosavadní živoření v rodném Enniscorthy. Brooklyn však není jen naléhavým příběhem jednoho smutného osudu. Tóibínova tichá, vyrovnaná a přesto bezprostřední próza podává detailně prokreslený obraz minulosti, konkrétně irského maloměsta a několika málo ulic ve starém Brooklynu první poloviny padesátých let minulého století. (Zdroj)
Brooklyn na mě čekal v poličce hodně dlouho a kdyby mi neměla vypršet lhůta půjčení v knihovně, ležel by tam ještě teď. A to by byla velká škoda, jen nějak nebyla ta správná nálada.
Mladá sympatická Irka Eilis na naléhání své sestry a matky opustí rodinu a odjede za prací do Brooklynu. Do světa, který je jí úplně cizí, neznámý a kde jí pocit samoty a opuštěnosti provází na každém kroku. I když se v Brooklynu má nepoměrně lépe, má lepší práci, chodí do večerní školy, její stesk po domově je až bolestný. S pomocí svého okolí a prvního přítele Tonyho se konečně v Americe začíná cítit jako doma. Zamilovanou dvojici rozdělí oceán poté, co se Eilis naléhavě musí vrátit na několik týdnů zpět do rodného Enniscorthy. Doma velmi lehce vklouzne do starých stereotypů, naváže na svá letitá přátelství a stále odkládá svůj odjezd.
Brooklyn není jen příběh o lásce, ale hlavně překrásný popis o životě přistěhovalců v 50. letech minulého století. O jejich komunitách, snaze aklimatizovat, uchytit se a nezapomenout na svoje kořeny.
Hodnocení: 4/5
TÓIBÍN, Colm. Brooklyn. Praha: Mladá fronta, 2010. Moderní světová próza (Mladá fronta). ISBN 978-80-204-2227-9.
Na říjen mám připravenou například knihu Běsa od Dity Táborské, autorky Malinky, nebo Chlapce na vrcholu hory.
A co Vy, pochlubíte se mi se svými čtecími zážitky?
FOLLOW ME TO INSTAGRAM
————————————————————————————————————————–
Toto není sponzorovaný článek
V září jsem sfoukla Houbařku, Hoegův Susanin efekt a Den falešné kočky. Všechny tři stojí za přečtení. A Běsa taky dobrý, docela mi pomohla vyrovnat se zpětně s Malinkou.
Běsu i Malinku mám na seznamu. Do tmy jsem četla už před nějakou dobou, Ke dnu stále čeká na přečtení.
Dědina mě naprosto nadchla. Trochu jsem se obávala, místní knihovnice, když jsem jí řekla, že se chystám Dědinu číst, mi řekla, že jí ji lidé vracejí, ani nedočtou první kapitolu. Četla jsem kdysi Sítě, tak jsem byla v očekávání. A Dědina nezklamala! Nevím, kdo a proč ji odložil, ale já jsem si to užívala, taky i díky tomu nářečí. Četla jsem před tím kerkonošskou knížku, psanou taky starým nářečím, to byly takový dvě laskominky za sebou 🙂
Jinak jsem teď dočetla Heřmánkové údolí (doporučuji, pokud jsi ještě nečetla), chystám se na knihu o Medě Mládkové a konečně mě začal bavit poslední díl Geniální přítelkyně, i když mě hlavní hrdinky stále silně se*ou s prominutím.
Den falešné kočky už mám na seznamu v knihovně 🙂 Běsu jsem dočetla nakonec včera v noci, líbila se mi víc než Malinka
Mě to nářečí taky hodně bavilo, k té knížce to sedělo a byla o to víc uvěřitelná.
Ty jsi vědma, v noci jsem dočetla Běsu a Heřmánkové údolí jsem si hned připravila na ráno na cestu škola/školka 😀 Zatím jsem přečetla první 30 stránek, ale je mi jasné, že se mi bude líbit.