Zájmové kroužky jako cesta ke šťastnému dítěti?

Se začátkem nového školního roku začínají útočit provozovatelů dětských zájmových kroužků ze všech stran. Internet, blogy, rodiny, letáčky ve školách i na ulicích… Vaše dítě ještě nenavštěvuje náš kroužek angličtiny/fotbalu/keramiky/plavání/čehokoliv? Chyba! Zanedbáváte ho a v budoucnu to bude těžko dohánět… A protože každý chce pro svoje potomstvo to nejlepší, nastává rodičům kolotoč taxikaření  po zájmových činnostech a sportech. Potřebují to ale děti vůbec? 


V podvědomí spousty rodičů je pevně zakořeněno, že kdo má po školních a školkových povinnostech přemíru volného času, bude se nudit a flákat. Tak se ratolesti houfně přihlašují na kroužky, aby smysluplně vyplnili svůj volný čas.
Angličtina? No tak to je snad nutnost… 
Fotbal pro kluky, balet pro holky… 
Sokol? Všeobecnou sportovní přípravu potřebuje každý… 
Plavání? Jasně, bereme, to je zdravé na záda a hrubou motoriku…
Výtvarka nebo keramika? Když on tak rád maluje a tvoří…
Skaut? Určitě! Skvělé prostředí, kde je dítě venku, socializuje se a učí správným hodnotám…
Dramaťák? Judo? Florbal? Gymnastika? Atletika? Zumba? Sbor? Flétna?
Kdo by nepodlehl…


 

Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš…

Děti potřebují objevovat svět, poznávat jiné lidi, zažívat různé situace, jsou na to od přírody naprogramované. Ale potřebují na to uměle vytvořené prostředí? Potřebují mít svůj vlastní volný čas do minuty nalajnovaný? A co jejich vlastní tempo a zájmy, bude ho někdo respektovat?
Školní a školkové děti mají ze začátku školního roku dost práce samy se sebou. Ze dne na den se jim změní režim. Celé dopoledne je čekají řízené činnosti v kolektivu jiných dětí. Ve škole je od nich vyžadována velká dávka soustředění a aktivity. A po škole/školce hned na kroužek, kde se opět věnují předem daným aktivitám. Do toho zvykání na nové děti i lektory, zažívají nové a někdy i stresové situace. Mozek jede na plné obrátky a na nervy jako strunky by se dalo brnkat. Jenže i takhle malé děti potřebují mít čas samy pro sebe, čas, který zdánlivě “prolelkují”, ale pro ně je velmi důležitý. Učí se najít si zábavu, zabavit se, vypnout hlavičky a odpočívat po svém.

Líný rodič vs. přestimulované dítě

Děti, které už od útlého věku navštěvují několik kroužků, jsou často přestimulované, roztěkané, podrážděné a protivné. Jsou jen prachobyčejně unavené. Dítě není zmenšenina dospělého a nezvládne jet 8 hodin na 100 %. Reálně tu poté hrozí riziko, že děti, které mají dny organizované do poslední minuty,  nejsou schopné se zabavit samy, neumí být  v klidu. Přiznám se, že v tomhle jsem líný rodič a program dětem doma opravdu nedělám :-)Vidím to hlavně na naší starší – v momentě, kdy přehnaně reaguje v situacích, které by jindy neřešila, křičí kvůli maličkostem, je vzteklá a vybíjí si to na nás, je v 99 % jen unavená. Hlavně ve dnech, kdy jsme do rána mimo domov, jsou večery náročné pro všechny. Potvrzuje mi to i její třídní učitelka, prvňáčci to mají dvojnásob náročné. Nové děti a prostředí, diametrálně odlišný režim, to všechno dává dětem pěkně zabrat. 

A jak to máme my?

Popravdě si nedovedu představit, že bych po náročném dopoledni ve škole naši introvertku převelela na kroužky. Asi bychom měli doma brzy hroudičků nervů nebo malého agresora. Denně jsme bombardovány letáčky s nabídkou kroužků, které Éčko nosí ze školy. Přiznávám, že někdy je těžké odolat a nepřihlásit jí na něco, o čem vím, že by jí bavilo a vydržela by u toho i do budoucna. Ale vzhledem k adaptačním procesům ve škole jsme se všichni společně domluvili na jednom kroužku – Ateliéru pro děti 6 – 8 let v Národní galerii.

Každou středu do Veletržáku

Volba výtvarného ateliéru ve Veletržním paláci byla de facto předem daná. Hernu pro děti do 6 let oba navštěvují pravidelně už 3 roky a je nasnadě, že v případě jejich zájmu se přesunou jen o pár pater výš do samostatného ateliéru bez rodičů. Známé prostředí, známá lektorka a malá skupinka dětí je ideální výchozí stav.

Cirkusové jesle pro malého neposedu

Téčko čeká první školkový rok, i jemu jsme nechali dostatek času a nastoupí až ve 4 letech. I když má poměrně svéráznou a družnou povahu, na žádný kroužek ho hlásit nebudeme. Vím, že z fotbalu nebo florbalu by byl odvařený, ale to může ještě počkat. Zatím stačí, když si zvykne ve školce a bude tam chodit rád. Zůstávají mu Cirkusové jesle v Cirqueonu. O ty ho nemůžu připravit, jeho touha, stát se “cirkusákem”, stojí na stejné příčce jako hasič, popelář a táta 🙂

Pestrost především

Nejsme rodiče – Herodesové, co dětem nedopřejí žádný sport nebo jinou aktivitu. Naopak, ale spíš řešíme pestrost výběru. Fotbal, hokejbal, brusle, lyže, kola, ping pong, plavání nebo výtvarné činnosti a divadlo… Nejdůležitější je, aby si děti ve finále samy vybraly to, co je baví a těší je to. Je úplně jedno, jestli z nich ne/vyroste nový Ronaldo a Frida , hlavně že budou spokojené. 


 

Která cesta je ta správná?

Možná, že se naše rodičovské rozhodnutí v budoucnu ukáže jako fatální a děti nám to za pár let vyčtou. Momentálně je nám všem cennější čas strávený pospolu než několik kroužků týdně. A popravdě, když jsem na rodičovské schůzce prvňáčků viděla diář jedné z dalších žen, kde mělo její dítko na každý den jeden kroužek, ujistila jsem se, že tímhle směrem se nevydáme.

Vím, že tohle je trochu kontroverzní téma a můj názor je proti mainstreamu dost vyhraněný. Zajímalo by mě, jak to máte vy? Kolik kroužků a jaké Vaše děti navštěvují? Kde máte nastavenou hranici toho, co je ještě v pořádku a co už je příliš?


 

Líbil se vám článek? Můžete ho poslat dál do světa...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *