Orlické hory jsou překrásným krajem, možná ne tak divokým a mystickým, jako Šumava nebo Jeseníky, ale ukrývají v sobě mnoho zajímavých míst. Historicky, biologicky nebo i jen obyčejně lidsky. Jedním z těch neobvyklých a lidsky laskavých míst je i malá pohraniční vesnička Neratov. Právě sem jsme se vydali na naší nejdelší tůře na orlickohorské dovolené.

Poutní kostel v Neratově v Orlických horách

Od pevnosti Hanička do Neratova…

Zvolili jsme už námi ověřenou překrásnou hřebenovou tůru, kterou jsme s Chlapem šli ještě jako jednodětní s Éčkem v šátku na zádech. A mákli jsme si i tentokrát, celá cesta má 17 km s výškovým převýšením 558 m., nejvýš jsme se vyhrabali do 954 m. n. m.. Vzhledem k tomu, že tohle není úplně jednoduchá trasa, nosítka a šátky s sebou 🙂 Naše šestiletá Éčko to ušla sama v pohodě, ale večer odpadla jak podťatá a spala asi 12 hodin v kuse.

Jako výchozí bod se nejlépe osvědčilo parkoviště nedaleko pevnosti Hanička. Ta patří do systému protiněmeckého válečného opevnění pohraničí, jak je známo, po Mnichovské dohodě bylo české vojsko nuceno ji bez boje opustit. Tvrz je veřejnosti běžně otevřená, k vidění je armádní výzbroj z poválečného období, expozice o historii Haničky a pohraničním opevnění , s průvodcem si můžete projít podzemí s kompletním zázemím. My jsme tu byli mimo hlavní sezónu, takže Hanička byla ještě uzavřená.

Od parkoviště jdeme přímou trasou do Neratova. Všichni mají ještě plno sil, cesta je nenáročná, mírné stoupání se střídá s dlouhými úseky po rovině. Krásná pětikilometrová trasa vede převážně lesem až do chvíle, kdy se před námi otevírá neratovské údolí s dominantou překrásného barokního kostela Nanebevzetí Panny Marie. 

Šišková bitva v plném proudu

Krásné výhledy na Orlickohorsko

Barokní kostel na úbočí v Neratově

 

Fenomén Neratov aneb jak může vypadat obnova pohraničí…

O Neratově by se mohlo učit na všech kurzech a přednáškách obnovy venkova. Tahle za války vysídlená vesnice v současné době tepe tak čilým a komunitním životem, že by jí to mohlo leckteré město závidět. Všechno „spískal“ kněz Josef Suchár, který společně s dvěma farními rodinami a Římskokatolickou farností Neratov začal renovovat neratovský zničený kostel. A pak už to jelo… V roce 1992 bylo založeno Sdružení Neratov, které si dalo za úkol obnovit poutní místo smíření a znovu oživit pohraniční ves. Začínají se rekonstruovat budovy pro pěstounské rodiny, je založeno chráněné bydlení pro osoby s mentálním postižením, vznikají chráněná pracoviště – kuchyň s celodenním stravováním pro místní i rekreanty, farma s chovem hospodářských zvířat, rukodělné dílny, prádelna, obchod i restaurace. Celá vesnice žije díky Sdružení Neratov. A letos se povedl další skvělý počin – otevření vlastního pivovaru. 

Komunitní zahrada – natrhej si bylinky či zeleninu, zaplať do kasičky

Zahrada Sdružení Neratov je volně přístupná všem kolemjdoucím

Pivovar Neratov, testujeme dvanáctku s názvem Prorok 🙂

 

Renovace barokního kostela trochu jinak…

Příběh kostela Nanebevzetí Panny Marie je sám o sobě velmi silný, stejně jako místní komunita. Postaven byl v letech 1723 až 1733. V roce 1945 po zásahu Rudé Armády vyhořel a za éry komunismu mělo být torzo kostela kompletně strženo. Na demolici naštěstí nezbyly finance a místo chátralo dál. Od 90. let probíhá postupná rekonstrukce a v roce 2006 dostal skleněnou střechu. Nejsem žádný extra fanda sakrálních památek, ale tohle místo se musí vidět. Každému, kdo jede do Orlických hor, ho velmi doporučuji. Už jste někdy viděli kostel se skleněnou střechou? Tu hru paprsků přímého slunce, víření prachu a poletující smítka ve vzduchu?

Byla jsem tu už několikrát, ale tohle místo se nikdy neokouká. V kostele pokaždé od naší poslední návštěvy přibude něco nového, obnova postupuje pomalu, vytrvale a velmi velmi citlivě k duchu místa. Není to žádné baroko „člověče, padni na kolena a buď ohromen sílou Boha“, zlato a buclatí andělíčci, ale tiché pokorné místo, připomínka minulosti a zachování genia loci.

V Neratově je možné občerstvit se v krásné restauraci, dříve tu v budově Sdružení byla i vyhlášená kavárna, bohužel její provoz byl letos ukončen. Navíc návštěvou Neratovské hospody podpoříte opět Sdružení Neratov 🙂

Vzhůru na hřeben mezi opevnění…

A už se frčí dál, namasírovat svaly a vzhůru do kopců. Z Neratova směrem ke Komářímu vrchu je to slušné tříkilometrové vytrvalé stoupání. A s dětmi na zádech to dá zabrat 🙂 Po žluté vystoupáme na křižovatku pod Komářím vrchem, napojujeme se na červenou Jiráskovu cestu a tady přichází velké lákadlo pro pánskou a dětskou část skupiny. V lese jsou rozmístěné pěchotní sruby a bunkry, některé zamřížované, do jiných se dá vejít, prozkoumat ho a podívat se střílnami ven. Po cestě je možné ještě zastavit u rozhledny na Anenském vrchu. My už ale míříme přímo na poslední zastávku u Haničky a odtud zpět na parkoviště.

Jedna z částí pevnosti Hanička

Trasa je to sice náročná, ale opravdu stojí za to. 17 kilometrů lesem, horskými druhově pestrými loukami, s nádhernými výhledy nejen po horách, ale i do Polska. To všechno okořeněné pořádnou dávkou historie před i po válečné.