Sluníčko nás letos závratně brzo ze stanu netáhne, takže dopoledne spokojeně prolenošíme, projíme a prosedíme s hrnečkem kávy v parku. Start jsme rozhodně nepřepálily, takže první film přichází na řadu lehce po poledni.
 |
| Zdroj |
Den druhý – Na krátko, Panický záchvat, U mě doma
Na krátko/Na krátko (2018) – Jakub Šmíd
Jedenáctiletý Jakub nemůže vystát nevlastní sestru ani panovačnou babičku, a do toho se dozví, že mu jeho upracovaná matka lhala o otci, jenž se rozhodně neplaví po moři. Rodinné vazby dostávají zabrat v civilním dramatu Jakuba Šmída, natočeném podle oceňované novely Zmizet Petry Soukupové. (KVIFF)
Severočeské depky nám prostě jdou. Stačí dát dohromady industriální exteriéru, servanou matku samoživitelku, dvojici skvělých dětských herců a boží scénář. A když ten scénář napíše taková persona jako Petra Soukupová, je jasné, že to propadák nebude. I když miliony tenhle film určitě nevydělá, protože na smutné, ale velmi uvěřitelné filmy naše mainstreamové publikum bohužel nechodí. Nejstrašidelnější na tom všem je, že tenhle příběh se denně děje v tisících rodinách.
Hodnocení: 4/5 (CSFD 65 %)
Panický záchvat/Atak paniki (2017) – Pawel Maślona
Suverénní odpověď na otázku, zda je možné přeložit do filmového jazyka záchvat paniky, předkládá v černohumorném snímku talentovaný debutant Paweł Maślona. Dramatické životní okamžiky několika nešťastníků v současné Varšavě přibližuje se svěží hravostí a nevídaným citem pro míchání tragiky a komična. (Zdroj)
Jediný film z hlavní soutěže, který jsme viděly. A navíc komedie 🙂 Panický záchvat pracuje s líbivým formátem vyprávění příběhů mnoha nešťastníků v současném Polsku a postupně je navzájem proplétat v jedno klubko, kde každý zná každého. Některé příběhy jsou velmi zábavné a opravdu jsme se u nich zasmály, jiné byly tak neuvěřitelné, že jsem dotyčnému jedinci neuvěřila ani nos mezi očima. Dějové linky postupně gradují, zrychlují se, ale žádný WOW závěr se nekonal. Ale ta roztomilá polština, kdy se za každým třetím slovem objevuje „a kurwa“, ta je zábavná sama o sobě.
Hodnocení: 4/5 (CSFD 73 %)
U mě doma/In My Room (2018) – Ulrich Köhler
Armin žije sám a vyhýbá se jakýmkoli závazkům. Tak dlouho si vybíral z možností, které mu nabízel svobodný život, až se z nich staly promarněné příležitosti. Když se jednoho dne probudí a zjistí, že lidstvo přes noc téměř vymizelo, bude se muset poprvé opravdu rozhodnout, co s načatým životem… (KVIFF)
Co by to bylo za filmový festival, kdyby nešla na něco, co mě vlastně vůbec nebavilo. První část filmu měla skvělý potenciál – totální looser Armin se snaží nějak fungovat v práci, najít si holku, trávit čas s umírající babičkou. Do téhle chvíle mě to bavilo. Ale pak se Armin jednoho rána probudí v autě a zjistí, že všichni lidi na světě se někam vypařili. Logicky vyvstanou otázky – kam se podělo lidstvo? Proč a jak se to stalo? Proč přežil pouze Armin? Ale odpovědi se divákovi nedostane… Následuje další střih a z Armina je hotový McGywer – sestrojí vodní elektrárnu, pořídí si koně, slepice i kozu a žije na svém vlastním panství u lesa. A co by ještě potřeboval? No ženu přeci! Ano máme, jedna amazonka zrovna objela celý svět a hurá, zachrání Arminovi život. Uch, tohle bylo na mě moc…
Hodnocení: 2/5 (CSFD 65 %)