Do Varů se každý rok nesmírně těším, je to pro mě pomyslná prázdninová startovní čára a navíc jediné volno bez dětí mimo domov, které si můžu v létě dopřát. Letos to bylo opravdu komorní, poprvé od mého prvního festivalu před 11 lety (jsem pamětník!) jsme jely jen dvě. Má to své výhody – malý stan, víc času na probrání všech novinek a minimalizace domluv, na který film se půjde a kdy si dáme pivo 🙂 A nejlepší na tom je, že letos jsem si to opravdu užila!

Popravdě letos to ve Varech mělo pro mě o fous milejší a nadšenější atmosféru než jiné ročníky. Na začátku týdne bylo enormně málo lidí, fronty před sály byly tak malé, že se většinou dostalo na všechny čekající bez lístků a potkaly jsme spoustu milých lidí… místní na zastávce autobusu, ve frontách na kávu, za pressovačem i před ním, před kinosálem i uvnitř. Letos byli všichni nějak víc usměvaví a otevření. A poprvé za těch mnoho let, co do Varů jezdím, nepršelo 🙂

A co jsme za ty tři dny viděly?

Den první – Cobain, Rozkvetlé údolí, Dáma

Popravdě letos to ve Varech mělo pro mě o fous milejší a nadšenější atmosféru než jiné ročníky. Na začátku týdne bylo enormně málo lidí, fronty před sály byly tak malé, že se většinou dostalo na všechny čekající bez lístků a potkaly jsme spoustu milých lidí… místní na zastávce autobusu, ve frontách na kávu, za pressovačem i před ním, před kinosálem i uvnitř. Letos byli všichni nějak víc usměvaví a otevření. A poprvé za těch mnoho let, co do Varů jezdím, nepršelo 🙂

A co jsme za ty tři dny viděly?

Den první – Cobain, Rozkvetlé údolí, Dáma

Cobain/Cobain (2017) – Nanouk Leopold