Přemnožení hlodavci v Praze nejsou žádná hitparáda, ale když se přemnoží takový hlodavec jako je nutrie říční alias vodní krysa, může se z toho vytřískat i trochu zábavy.

Ekologům vstávají vlasy hrůzou na hlavy, my se tentokrát radujeme. Díky mírným zimám se před několika lety rapidně přemnožily nutrie, které obývají nejen oba břehy Vltavy, ale i Rokytku, Botič nebo Hamerský rybník. Ekologický a vodohospodářský dopad působení těchto řekomyší tentokrát házíme za hlavu a jedeme se podívat, jak se má podolská kolonie.

Bydlení nedaleko cyklostezky má velké výhody. Nebojím se nechat děti jet větší rychlostí samotné, dobře na ně vidím, cyklostezka je rovná s dobrým povrchem, tím pádem se nemusím bát, že se někde vysekají. Děti se můžou pořádně projet několik kilometrů, aniž bychom museli neustále řešit auta, přechody nebo křižovatky. Po cyklostezce frčíme z Braníku až k Podolské vodárně, vedle Podolky a Yacht Klubu sjíždíme k řece a jsme u Vltavy, kde se kromě labutí, racků a kachen dají nakrmit i nutrie.

Zdejší kolonie už je řádně rozrostlá, genetika si pohrála s barevnými fenotypy, takže kromě aguti jedinců se zde vyskytují i černé a rezavé varianty. Nutrie už jsou natolik drzé a zvyklé na lidi, že se nechají krmit z ruky. My jim nosíme tvrdé pečivo, zbytky zeleniny a ovoce u nás doma nehrozí, i když nutrie by si je daly asi radši.

Pak ještě vyvětrat přebytečnou energii na hřišti, užít zbytek sněhu, který napadal v noci a se zapadajícím sluncem v zádech domů…