Má vůbec někdo rád lýkožrouty? A co kdyby šlo o jediného vzdělaného lýkožrouta na světě, který umí číst i psát? Přesně těmito dovednostmi oplývá osamělý hmyzí kluk, který se v knize Pohádka o Ipsíkovi vydává do světa hledat nový domov.

Ipsík na cestě za novým lesem

Lýkožrout smrkový (Ips typographus) jménem Ipsík přijde nedbalostí lidského kluka o svůj domov ve vzrostlém stromě. Ošetří si poraněnou nožičku a srdnatě se vydá hledat nový smrkový les, kde by žila lýkožroutí kolonie. Právě spálená nožička hraje v knize důležitou roli, její pomocí se Ipsík naučí psát. Ukazuje dětem důležitou věc – i ze zdánlivého handicapu je možné udělat svoji přednost.

Jenže se postupně ochlazuje, přichází zima a Ipsík nachází úkryt ve vesnické škole. Tady přečkal až do léta, naučil se číst i psát a dokonce dostal i opravdové vysvědčení.

Ale kdo bude Ipsíkovy zápisky číst, kdo si přečte jeho vysněnou detektivku, když na světě není jiný lýkožrout, který by uměl číst a psát? A tak si v novém domově otevře školu a stane se hmyzím Komenským lýkožoutího národa.

Když ale Ipsíka odnese strakapoud neznámo kam, larvy na jeho počest pod kůru vykousávají kroniku lýkožroutího rodu. A tak postupně nové a nové generace larev zdobí lýko drobnými cestičky tak, jak to známe dnes.

Kam na Pohádku o Ipsíkovi

Útlá, bohatě ilustrovaná „jednohubka“ Pohádka o Ipsíkovi se u Téčka stala hitem na první přečtení. Ipsíka si naprosto zamiloval, i přes jeho skutečnou roli v lesním společenství. Kniha vystačí akorát na večerní čtení před spaním, ideální pro děti od 2 let, bude se samozřejmě líbit i mnohem starším.

Autorka Aneta Františka Holasová se do širšího podvědomí dostala svoji prvotinou Lumír včelaří. Obě knihy spojuje velká láska a respekt k přírodě a ladění ilustrací do jednoho tónu. U Lumíra to byly medové odstníny, u Ipsíka zase barva lýka.

Kniha vyšla v malém nakladatelství Běžíliška, s ilustracemi Anety Františky Holasové se můžete setkat například i v dětském časopise Raketa.