Poslední měsíc v roce, poslední dočtená kniha, poslední kapitola roku 2017…
Podle Goodreads je moje skóre 42 přečtených knih, a to vůbec není špatné. Kdybych k tomu započítala i knihy přečtené s dětmi, dostala bych se nejspíš ke stovce 🙂
Nový začátek, nový rok, nové knihy a první letošní knižní příspěvek retrospektivně věnovaný literárním příběhům prosince 2017.
Marry Ann Shaffer, Annie Barrows – Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů
Je krátce po druhé světové válce a Juliet Ashtonová, úspěšná autorka, se rozhlíží po námětu na svou novou knihu. Shodou okolností se prostřednictvím dopisu dozvídá o Spolku přátel krásné literatury a koláčů z bramborových slupek, který během války za neobyčejných okolností založili obyvatelé okupovaného normanského ostrova Guernsey. Jejich osudy ji natolik zaujmou, že se je rozhodne navštívit osobně. Juliet se na ostrově dostane víc než srdečného přijetí a brzy se ukáže, že v novém prostředí dost možná najde víc než inspiraci pro svoji další knihu… ZDROJTato kniha ke mě přišla úplnou náhodou v knihovně, kvůli literárnímu zpracování se mi do ní ani za mák nechtělo. Díky velké chvále Večernice jsem jí dala šanci a nelitovala jsem toho. Je to velmi laskavá a něžná kniha o těžkých a vážných událostech. Okouzlí i zaryté odpůrce válečné literatury.
Co vytknout? Od prvních kapitol jsem věděla, kam se bude kniha ubírat a jaký bude konec. Což mi vlastně ani tolik nevadilo, jen se nekonalo žádné „grande finale“. A druhá věc je literární forma, celá kniha je psaná formou dopisů mezi jednotlivými postavami. Text to sice zajímavě člení na kratší kapitoly, ale přeci jen je pro mě příjemnější klasické beletristické zpracování. Ze začátku jsem měla velký problém orientovat se v postavách – kdo žije v Londýně, kdo patří na ostrov, kdo je v jakém příbuzeneckém/přátelském/mileneckém vztahu?
Naopak velkou devizou Spolku přátel je živé vykreslení pestrého kolektivu mnohovrstevnatých postav a pořádná dávka jemného a citlivého humoru. Text lehce plyne, obyvatelé normanského ostrova Guernsey pomalu odkrývají své traumata a bolesti z dob okupace za druhé světové války. Přitom utrpení války je pro každého člověka symbolizováno něčím úplně jiným – nedostatkem mýdla, evakuací dětí na anglický venkov, týráním zvířat… Postupně se nám na stránkách rozvíjí obraz života celé pozoruhodné komunity a její „zapisovatelky„.
SHAFFER, Mary Ann a Annie BARROWS. Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů. Praha: Knižní klub, 2009. ISBN 978-80-242-2581-4.
Hodnocení: 5/5
Autorku jsem si velmi oblíbila po přečtení její druhé knihy Rok zázraků. Bohužel prvotina Když byl bůh králík jejích kvalit nedosahuje. K jejímu pochopení a vstřebání je potřeba velká dávka fantazie, obsahuje mnoho nevyřčených konců a ukrytého mezi řádky.
První polovina příběhu vypráví o dětství malé Elly a jejího bratra Joe, nejlepší kamarádky a celé jejich rodiny. Popisuje přesně ty neobyčejně obyčejné zážitky, které si v dětství zažil každý – hledání svého místa ve školním kolektivu, v rodině, navazování nových přátelství, stěhování a nové začátky.
V druhé části je Ella už dospělá žena, pendluje mezi velkoměstem, svým domovem v Cornwallu a nakonec i New Yorkem. Stále se obrací do dětství a pátrá v něm po důvodech svého konání. Do děje vstupuje i nejlepší přítelkyně z dětství, která se Elle po mnoha letech ozývá z vězení. Velký zlom v životě všech postav přichází po tragickém 11. září.
Co vytknout? Od prvních kapitol jsem věděla, kam se bude kniha ubírat a jaký bude konec. Což mi vlastně ani tolik nevadilo, jen se nekonalo žádné „grande finale“. A druhá věc je literární forma, celá kniha je psaná formou dopisů mezi jednotlivými postavami. Text to sice zajímavě člení na kratší kapitoly, ale přeci jen je pro mě příjemnější klasické beletristické zpracování. Ze začátku jsem měla velký problém orientovat se v postavách – kdo žije v Londýně, kdo patří na ostrov, kdo je v jakém příbuzeneckém/přátelském/mileneckém vztahu?
Naopak velkou devizou Spolku přátel je živé vykreslení pestrého kolektivu mnohovrstevnatých postav a pořádná dávka jemného a citlivého humoru. Text lehce plyne, obyvatelé normanského ostrova Guernsey pomalu odkrývají své traumata a bolesti z dob okupace za druhé světové války. Přitom utrpení války je pro každého člověka symbolizováno něčím úplně jiným – nedostatkem mýdla, evakuací dětí na anglický venkov, týráním zvířat… Postupně se nám na stránkách rozvíjí obraz života celé pozoruhodné komunity a její „zapisovatelky„.
SHAFFER, Mary Ann a Annie BARROWS. Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů. Praha: Knižní klub, 2009. ISBN 978-80-242-2581-4.
Hodnocení: 5/5
J. K. Rowling – Bajky barda Beedleho
Pohádky, které jsou každému kouzelnickému dítěti čteny na dobrou noc. Pohádky, které Hermioně odkázal Albus Brumbál. A také pohádky, které si Harry Potter málem přečetl příliš pozdě – právě v nich totiž objevil důležitou informaci, která mu nakonec zachránila život v boji tváří v tvář nejstrašnějšímu černokněžníkovi všech dob – lordu Voldemortovi. ZDROJ
Bajky barda Beedleho jsou povinnou četbou snad pro každého Potterofila. Sbírka pěti krátkých pohádek je zasazena do kouzelnického světa. Nesmí chybět i známá bajka o relikviích smrti, která je stěžejní pro celou sérii HP. Za každou bajkou se nachází krátký komentář o vlivu příběhu na kouzelnickou společnost. Útlá knížečka je jednohubkou na zimní odpoledne. Vřele doporučuji poslední vydání, které je obohacené o spoustu krásných ilustrací.
ROWLING, J. K. Bajky barda Beedleho. Praha: Albatros, 2008. ISBN 978-80-00-02284-0.
Hodnocení: 4/5
Bajky barda Beedleho jsou povinnou četbou snad pro každého Potterofila. Sbírka pěti krátkých pohádek je zasazena do kouzelnického světa. Nesmí chybět i známá bajka o relikviích smrti, která je stěžejní pro celou sérii HP. Za každou bajkou se nachází krátký komentář o vlivu příběhu na kouzelnickou společnost. Útlá knížečka je jednohubkou na zimní odpoledne. Vřele doporučuji poslední vydání, které je obohacené o spoustu krásných ilustrací.
ROWLING, J. K. Bajky barda Beedleho. Praha: Albatros, 2008. ISBN 978-80-00-02284-0.
Hodnocení: 4/5
Sarah Winman – Když byl bůh králík
Svět hlavní hrdinky Elly utvářejí ti, kdo ho obývají: rodiče, nejlepší kamarádka, králík zvaný bůh a její starší bratr Joe, se kterým jsou si velmi blízcí. Kniha, která pokrývá čtyři desetiletí a pohybuje se mezi předměstím anglického Essexu, divokým mořským pobřežím v Cornwallu a ulicemi New Yorku, poutavě vypráví o dětství, výstřednosti, temnějších stránkách lásky a sexu i o síle rodinných pout. ZDROJ
Autorku jsem si velmi oblíbila po přečtení její druhé knihy Rok zázraků. Bohužel prvotina Když byl bůh králík jejích kvalit nedosahuje. K jejímu pochopení a vstřebání je potřeba velká dávka fantazie, obsahuje mnoho nevyřčených konců a ukrytého mezi řádky.
První polovina příběhu vypráví o dětství malé Elly a jejího bratra Joe, nejlepší kamarádky a celé jejich rodiny. Popisuje přesně ty neobyčejně obyčejné zážitky, které si v dětství zažil každý – hledání svého místa ve školním kolektivu, v rodině, navazování nových přátelství, stěhování a nové začátky.
V druhé části je Ella už dospělá žena, pendluje mezi velkoměstem, svým domovem v Cornwallu a nakonec i New Yorkem. Stále se obrací do dětství a pátrá v něm po důvodech svého konání. Do děje vstupuje i nejlepší přítelkyně z dětství, která se Elle po mnoha letech ozývá z vězení. Velký zlom v životě všech postav přichází po tragickém 11. září.
Neviděli jste mého manžela?
Můj táta byl číšník?
Moje sestra se jmenuje Erin.
Právě jsme se vzali.
Moje žena je nezvěstná…
Zdi v centru byly polepené verši, slovy, obrázky a modlitbami a táhly se do dálky jako groteskní báje, báje plná zoufalství, na které se nikdo nepřipravil. Lidé kolem nich pomalu procházeli, četli, a když se na ulici mihl hasič nebo záchranář, všichni tleskali, ale ti muži nezvedli hlavy, protože věděli. Věděli, že už žádní přeživší nebudou. Věděli to dřív než kdokoliv jiný. A nezvedali hlavy, protože byli strašně unavení a moc nespali a samozřejmě nemohli spát, když byli obklopení fotografiemi, které volaly: Najdi mě, najdi mě. Jak by mohli vůbec usnou – jak by to dokázali?
Našla jsem kousek místa vedle ženy, která pracovala v té restauraci nahoře. Vypadala mile, byla to babička, a tak jsem ho nalepila vedle ní. Nečekala jsem, že by ho lidé našli, doopravdy ne. Jenom jsem chtěla, aby se na něj podívali a řekli si: Vypadá sympaticky, škoda že jsem ho neznal. Kdosi se zastavil vedle mě.
„Můj bratr,“ řekla jsem a uhladila záhyb, který mu křivil úsměv.
WINMAN, Sarah. Když byl bůh králík. Praha: Motto, 2012. ISBN 978-80-7246-693-1.
Hodnocení: 3/5
WINMAN, Sarah. Když byl bůh králík. Praha: Motto, 2012. ISBN 978-80-7246-693-1.
Hodnocení: 3/5
Claire Fuller – Nekonečné dny
Peggy je osm let, když ji otec James odveze z Londýna, kde dosud žila, do polorozbořené chaty v lesích a řekne jí, že to bude od této chvíle jejich domov, protože svět byl zničen a všichni ostatní jsou mrtví. Peggy, zbavená všeho, co do té chvíle považovala za jisté, se musí naučit spoléhat sama na sebe a na svou fantazii… a nakonec i rozplést celé tajemství jejich útěku a vrátit se k matce, kterou považovala za ztracenou. Ani tím však příběh nekončí, protože jak Peggy, tak její matka skrývají ještě další tajemství… ZDROJ
Mno, Nekonečné dny byl velký oříšek. První část knihy mě neuvěřitelně nudila – otec Peggy patří ke skupině „ukrývačů či survivalistů“, kteří rozvíjí teorie o potravinových a ekologických katastrofách, budují úkryty a bunkry, kde se ukryjí se svými rodinami.
Druhá část už měla pořádný spád – James s Peggy utíkají z Londýna do Rakouských Alp, kde žijí osm let bez jakéhokoliv kontaktu s okolním světem. Peggy je otcem udržovaná ve vědomí, že jsou poslední dva lidé na světě, kteří přežili bombové útoky. Zabydlují zchátralý horský srub, učí se lovit zvířata, pěstovat zeleninu, přečkat zimu, přežít v drsné horské krajině. Peggy vyrůstá v pubertální slečnu, získává podezření, že v jejich okolí žije ještě někdo další a otec James pomalu šílí.
Poslední část už postrádá spád, Peggy se po letech vrací domů a její vztah s otcem spěje k předpokládanému finále.
FULLER, Claire. Nekonečné dny. Přeložil Veronika VOLHEJNOVÁ. Praha: Argo, 2017. ISBN 978-80-257-2016-5.
Hodnocení: 3/5
FULLER, Claire. Nekonečné dny. Přeložil Veronika VOLHEJNOVÁ. Praha: Argo, 2017. ISBN 978-80-257-2016-5.
Hodnocení: 3/5