… můžu se letos pochválit? Když budu parafrázovat známou pohádkovou písničku – „nevypadá to věru zle“.

Konec roku se sám nabízí k bilancování a zamyšlení, k imaginárnímu celoročnímu sčotu a vyúčtování. A samozřejmě k dávání předsevzetí. Na ty já teda nejsem, když mám pocit, že potřebuji udělat změnu, ať v sobě či se sebou, nečekám na žádné určité datum, ale udělám tu změnu hned teď. Soukromou duševní uzávěrku si občas dovolím, není nad to se občas v sobě zarýpat a uzavřít si svoje bolístky. Konec starého a začátek nového cyklu je k tomu jako dělaný.

Letošní rok byl ve znamení velké a dlouhé rekonstrukce našeho bytu. Půl roku jsme vše vymýšleli, plánovali, měřili, kreslili, objednávali, telefonovali a domlouvali. Ze tří týdnů se celá akce protáhla na téměř dva měsíce. Některé nedodělky čekají na leden, jiné se povedlo uzavřít ještě v listopadu. A věřte mi, bydlet tři měsíce v bytě bez jakýchkoliv interiérových dveří není žádná slast 🙂 Díky mému úžasnému Chlapovi se všechno za prázdniny stihlo. Zatímco on pendloval mezi svojí prací a rozkopaným bytem, já s dětmi odjela na prázdniny na Vysočinu k mým rodičům. Bylo to náročné pro všechny strany, ale všechny příčky stojí, voda teče a trouba peče. Díky patří našim rodinám za jejich nekonečnou pomoc a trpělivost.

Kvůli letní přestavbě bytu jsme letos vynechali letní dovolenou. Kompenzace byla alespoň v podobě několika prázdninových výletů a jednoho týdne s kamarády v červnu Krkonoších. Není to žádná exotika, žádné moře a velehory, ale stálo to za to. Byli jsme společně jako rodina a společně s našimi blízkými.

Povedlo se mi přečíst mnoho skvělých knih, těch horších a nudných bylo naštěstí velice poskrovnu. Na to navazuje i Svět knihy a Knihex, loni jsem vynechala oboje, letos žádné áčko. Ještě větší hromadu jsem přečetla s dětmi a moc se těším, až se vrhneme na tu vánoční kupičku.

Máme za sebou hodně krásných výstav a ještě větší dávku návštěv výtvarných heren ve Veletržním paláci. A s Téčkem samozřejmě Cirqueon! Do toho pár divadelních představení … no v kulturní oblasti jsme nelenili.

V sociální sféře na sobě makám, přeci jen matka na mateřské co má většinu kamarádů bez dětí, není na vrcholu potravního řetězce. Naštěstí obě děti jsou ve věku, kdy je můžu bez výčitek zanechat Chlapovi doma a vyjet na dámskou jízdu. V červenci jsem se vrátila po několika letech na MFF Karlovy Vary a na podzim jsme si s holkama střelily prodloužený wellness víkend.

Pracovně mě velký krok čeká následující rok, letos jsem totiž dala ve svém zaměstnání výpověď a prodloužila si rodičák na Téčko do jeho čtyř let.

Éčko oslavila na jaře svoje páté narozeniny, postoupila do „povinného“ předškolního roku, začala chodit do školky na cca 3 – 4 dopoledne v týdnu, vypadly jí dva zuby a naučila se jezdit na kole. Začíná se u ní projevovat první puberta a pro nás je to velká zkouška trpělivosti a empatie. V kombinaci s její velkou uzavřeností a introvertní povahou nám připravuje mnoho výzev.

Téčko završil na podzim třetí rok, vyloupla se z něj velmi zábavná, živá a společenská osůbka. V kombinaci se svou sestrou tvoří občas dost výbušnou směs 🙂

Co nás čeká v novém cyklu? Rok 2018 bude pro celou naši rodinu velmi zlomový, Téčko čeká nástup do školky, Éčko půjde do první třídy a já si v létě začnu hledat nové zaměstnání. Začátek podzimu bude náročný pro všechny, především time management a logistika bude sedět pouze na mých ramenou a jsem na sebe zvědavá, jak se s tím popasuji. Než na to ale dojde, máme před sebou ještě několik „bezstarostných“ měsíců, hory a moře…