Čtu v srpnu

Bilance posledního prázdninového měsíce není vůbec špatná. Jedna detektivka, konečně zakoupený další díl Geniální přítelkyně, oblíbený Cunningham a do party drama z druhé světové války. Pestrý pel mel, ze kterého někdo vyšel se ctí a jiný poněkud potrhán…

Hanni Müntzer – Medová smrt

Když se mladá Američanka Felicity pokouší najít v Římě svou matku, narazí na temnou a trýznivou historii své rodiny. Pátrání ji zavede do minulosti a odhalí dramatický osud své prababičky, proslulé operní zpěvačky Elisabeth Malpran, a její dcery Deborah…  


Rodinu mladé Deborah postihne velké neštěstí, které na ní zanechá stopy mnoho dalších let. Její otec beze stopy zmizí. O pár let později ji opustí i matka a jediným, kdo jí zůstane, je mladší bratr. Ví, že se o něj musí postarat za každou cenu. Jednou z možností je milostný poměr s vysoce postaveným důstojníkem SS Albrechtem Brunnmannem, díky němuž je uvedena do vysokých nacistických kruhů. Deborah si však na noblesní život plný večírků a zábavy zvykne natolik, že pomalu zapomíná na své staré já a oddává se nově nabyté moci. Vymaní se z této pochybné společnosti plné přetvářky a zloby? Jaké události ji přivedou do polského odboje a proč odcestuje do Říma? 

Tyto otázky – a mnoho dalších – zodpoví příběh čtyř žen plný lásky i utrpení, odvahy i nenávisti. ZDROJ  


Na tuhle knížku jsem se hodně těšila, bohužel po přečtení následovalo velké zklamání. Děj se tváří napínavě, sleduje tři generace žen od začátku druhé světové války v Německu a končí v současném Římě a Americe. Populární téma vyrovnávání se s vlastní minulostí a traumaty je ale podané příliš mělce a někdy až nepochopitelně. Přitom má být stěžejním tématem a kostrou celé knihy. Spousta situací je těžko uvěřitelná, především když se hlavní hrdinka na prahu dospělosti stává špiónkou odboje. Co ale praští do očí, jsou historické nepřesnosti, které by se v knize objevovat vůbec neměly (české noviny v polském Krakově, atentát na Heydricha v knize spáchal polský židovský odboj, Gabčík s Kubišem seskočili v Polsku, atd.). Obzvlášť když má být kniha kombinací skutečných událostí a autorské fikce. Další velké mínus je obrovské množství gramatických a stylistických chyb, jako kdyby knihu před vydáním nikdo neredigoval. Když jsem zjistila, že Medovou smrt vydalo nakladatelství Omega, které je svými bídnými překlady známé, to kvantum chyb už mě nepřekvapovalo a pro příště se knihám z Omegy zase velkým obloukem vyhnu.

MÜNZER, Hanni. Medová smrt. Přeložil Dita SUTTEROVÁ. Praha: Dobrovský, 2017. Knihy Omega. ISBN 978-80-7390-431-9.


Hodnocení: 3/5




Michael Cunningham – Za soumraku 

Rebecca je editorkou „prestižního“ nezávislého časopisu (který nikdo nečte), Peter vlastní galerii – vyhledává talenty, které draze prodává zazobaným klientům. Jejich manželství klape do chvíle, kdy se Peter znenadání zamiluje do manželčina bratra Ethana. Ten taky „dělá něco kolem umění“, což v praxi znamená, že se fláká a bere drogy. Peter pochopitelně usilovně řeší, jak tohle vysvětlí své ženě… ZDROJ
K autorovi mám trochu nostalgický vztah, jeho knihy mi vždy dělaly společnost v porodnici, s Éčkem to byly Hodiny, s Téčkem Vzorové dny. Michael Cunningham je mistr atmosféry, umí čtenáře rozložit na malé kousky a zase pomalu poskládat zpátky. Kniha se odehrává během několika málo dní na Manhattanu, ocení jí především milovníci výtvarného umění, protože se částečně odehrává v galeriích a v uměleckém prostředí. Hlavním tématem je ne/spokojenost současných amerických čtyřicátníků vyšší vrstvy, hledání vlastní identity i sexuality a smyslu svého bytí. Není to lehké čtení, nesedne každému, ale komu je 30+, najde v ní hodně velkých myšlenek i témat.

CUNNINGHAM, Michael. Za soumraku. Přeložil Veronika VOLHEJNOVÁ. Praha: Odeon, 2011. Světová knihovna (Odeon). ISBN 978-80-207-1369-8.


Hodnocení: 4/5

Eric Rickstad – Tiché dívky

Když Frank Rath odevzdal odznak detektiva, myslel si, že už se vraždami nebude muset zabývat. Stal se soukromým vyšetřovatelem a v zapadlém městečku v severním Vermontu sám vychovává dceru. Jednoho dne je však u silnice nalezeno opuštěné auto a zdá se, že jeho majitelka, krásná mladá dívka, zmizela beze stopy. Během vyšetřování Rath odhaluje nejtemnější stránky lidské duše. Mladé ženy se záhadně ztrácejí jedna za druhou a policie se snaží přijít na to, co dívky spojuje. Ratha trápí vlastní násilná a bolestná minulost a znovu zjišťuje, že zlo číhá všude, i v malých, zdánlivě idylických městečkách — a nikdo není v bezpečí. ZDROJ

V každém letním čtenářském deníku nesmí chybět detektivka! Tiché dívky sice neobsahují populární skandinávské reálie, ale se severskými detektivkami mají mnoho společného. Trochu netradičního hlavního hrdinu obtěžkaného krutým tajemstvím, krásnou a nemilosrdnou krajinu a nepříznivé počasí. Co jí ale výrazně chybí, je spád a pořádná dávka dramatičnosti. Pořád jsem čekala, kdy se to rozjede, kdy se stane to „něco“, co knihu nakopne a posune dál. A najednou byl konec… Epická závěrečná scéna, kdy hrdina bez bázně a hany, bez ohledu na bolest, krev a zranění sám odhalí nečekaného pachatele a kdy nastává poslední překotný dějový zvrat, byla průměrná a „wow“ efekt se bohužel nedostavil. Celý dojem lehce napravil až prolog a náznak, kam se bude ubírat další díl.

RICKSTAD, Eric. Tiché dívky. Přeložil Vratislav KADLEC. Brno: Host – vydavatelství, 2016. ISBN 978-80-7491-774-5.


Hodnocení: 3/5

Elena Ferrante – Příběh nového jména 

Ve druhém dílu tetralogie Geniální přítelkyně italské autorky Eleny Ferrante je přesvědčivě zachyceno období mládí dvou přítelkyň Eleny a Lily, objevování vlastního těla a sexuality. Toto téma rezonuje s historickým pozadím děje, s báječnými šedesátými lety, kdy se Itálie jakoby probouzí k životu, poznává zábavu, bezstarostnost, hmotný blahobyt (či alespoň jeho iluzi). Přichází sexuální revoluce, ale i studentské a dělnické nepokoje, vyostřují se střety mezi pravicí a levicí… (ZDROJ)
Druhého dílu Geniální přítelkyně jsem se nemohla dočkat, první díl mě natolik pohltil, že se mi po Eleně a Lily začalo intenzivně stýskat. Naštěstí mé stesky zahnalo knihkupectví a mě čekalo několik pročtených dní, ve kterých jsem se opět přenesla do Neapole, Pisy a hlavně na Ischii. Tam se totiž odehrává největší část knihy. 

Děj plynně začíná tam, kde první část skončila. Z Lily se stala vdaná paní, která hned na svatbě sundavá růžové brýle a zjišťuje, že realita jejího nového života je úplně jiná, než si představovala. Elena zdárně studuje a ubírá se po své předem nalajnované cestě. Z malých holek se stávají ženy, takže se nejvíc řeší partnerské a milenecké vztahy, sexuální úspěchy a nezdary. Životy obou ne/přítelkyň jsou jako na houpačce, jednou je na výsluní jedna, pak druhá. A následují kopance, které je svrhnou na dno bytí, odkud vede pouze jedna cesta – ta vzhůru. Mladé ženy opět nastavují zrcadlo jedna druhé – na první pohled chladná, nepřístupná a mlčenlivá Elena, ve které se to všechno bouří a na opačné straně výbušná Lily, která dříve mluví a koná, než myslí. Obě jsou stále jedna druhé geniální přítelkyní, jen to jejich přátelství má trochu podivnou tvář.


FERRANTE, Elena. Geniální přítelkyně. Přeložil Alice FLEMROVÁ. Praha: Prostor, 2017. ISBN 978-80-7260-357-2.

Hodnocení: 5/5





Líbil se vám článek? Můžete ho poslat dál do světa...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *