Na začátku prázdnin jsme si s mojí kamarádkou A. sdělovaly žhavé knižní dětské tipy a ona mě upozornila na oblíbenou knihu svých dětí – Kosprd a Telecí. Kniha s tak divným jménem a navíc vlastnící ocenění nakladatelství Albatros o nejlepší původní českou prózu (2012), nominace na Magnesia litera (2014) a první místo na Zlaté stuze (2014) musí stát za to.

Knihovna nám přála a jeden Kosprd s Telecí přistál u nás doma. Útlou knihu napsala Eva Papoušková, známá spíš jako autorka scénářů k televizním seriálům pochybné kvality. Naštěstí dětské knihy jí jdou mnohem lépe. Děj je doprovázen ilustracemi Galiny Miklíkové, výtvarné „matky“ populárního Kanafáska. Tentokrát to ale není snové létání na peřině, ale drsnější realita – červené spoďáry na hlavy, model vzducholodě s názvem Kosprd 1 nebo přísná paní ředitelka ze školky.

Malý Kosprd nastupuje do školky, i když by raději s tatínkem doma stavěl vzducholoď. Jeho nástup do instituce se neobejde bez slz a vzteklého válení po zemi. Do toho nepříliš empatická ředitelka, sardinková pomazánka na svačinu, silně „opotřebované“ učitelky, které trestají každou kreativitu a topič – alkoholik, většině matkám se z toho ježí chlupy i na zádech. Celou situaci zachraňuje Kosprdova nová kamarádka – holčička se jménem Telecí, která je pro každou lumpárnu. Ta s Kosprdem utvoří nerozlučnou dvojici a je z toho přátelství minimálně na celé školkové období.

Knížku jsme zvládli na dvojí večerní čtení, i když spát se po ní dětem opravdu nechtělo. Situace s červenými krajkovými bombarďáky na hlavě nebo hra na plyšákovou porodnici dětem smíchy nedaly usnout. Ale citlivějším předškoláčkům nedoporučuji číst před nástupem do školky, děti se smyslem pro černý humor budou nadšeni, stejně jako rodiče.