V Praze bydlím víc než deset let, ale do Průhonického parku jsem zavítala poprvé až letos. Ostuda … vím to. Pořád jsem si říkala, že je to moc daleko a je lepší jet autem (které ale neřídím :-)). Jenže když jsme se přestěhovali na Prahu 4, zjistila jsem, že Průhonický park máme co by kamenem dohodil a na odvoz autem nemusím vůbec spoléhat. Autobus z Opatova sem totiž jezdí několikrát za hodinu a cesta trvá pouhou čtvrthodinku. Za sebe a za děti můžu říct, že se sem brzy vrátíme, protože podzim v tomhle zeleném království bude nádherný.
Trocha dat a informací:
Přírodně krajinářský park o rozloze 250 ha založil v roce 1885 hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca. Využil členité údolí potoka Botiče a jeho přítoků Dobřejovického a Zdiměřického potoka, použil původní domácí dřeviny v kombinaci s dovezenými cizokrajnými dřevinami. Jako základ parkové kompozice založil mistrně volené průhledy. Porosty dřevin, skupiny stromů a keřů střídal s lučními plochami, rybníky, potoky a jejich slepými rameny. Dovedně využil proměnlivost dřevin v různých ročních obdobích. Výsledkem jeho celoživotního úsilí je vrcholné krajinářské dílo světového významu, jež vytvořil vlastním originálním způsobem. Mimo významu umělecko-historického je park cenný i dendrologicky, jako sbírka domácích a cizokrajných dřevin – okolo 1600 druhů. Výjimečná je sbírka rododendronů čítající okolo 8000 kusů ve 100 druzích a kultivarech. Zdroj
Vstup do Průhonického parku je zpoplatněn, za dospělého 80 Kč, děti do šesti let neplatí nic. Hned za vstupem je velká informační tabule s vyznačenými okruhy. Každý si může zvolit trasu podle své chuti a kondice, od dvouhodinové procházky po šestihodinový výlet skrz celý park. Všechny trasy jsou dobře značeny číslovanými sloupy, u vstupu se fasuje mapa, takže ani takový antitalent jako já se nemůže ztratit. Byla jsem tu sama s dětmi, takže jsem pro jistotu zvolila nejkratší okruh s tím, že nebudeme nikam chvátat, vyjdeme si odbočkou na rozhlednu a dáme delší přestávku na jídlo.
Náš nejkratší okruh je modrý, vede kolem rybníka, pod Alpinem (osázené skalnaté partie) až k vyhlídce a přes louky zpět k zámku. Trasa by měla mít pouhé 2,5 km, my to se všemi zastávkami na jídlo, lezením po stromech, odbočkou na rozhlednu, pozorováním motýlů, ryb a rostlin a házení mkamínků do vody ušli za 2,5 hodiny.
Celý park má 250 hektarů a i když bylo parkoviště před vstupem plné, za celou dobu jsme potkali pouze pár lidí. I za lepšího počasí nebo v jarním období kvetení rododendronů, které jsou největší tahák na návštěvníky, tu je klid, žádné davy nebo tlačenice.
 |
| Podzámecký rybník |
 |
| Lávky a malé umělé vodopády jsou všude |
Po celém parku jsou umístěny informační tabule s audionahrávkami o historii parku, i o jeho botanických zajímavostech. Byli jsme tu v půlce června, většina květin a keřů už pomalu odkvétala, ale i tak jsme si tu druhovou biodiverzitu pořádně užili. Děti by donekonečna pozorovaly velké množství motýlů, brouků nebo hemžení na obřím mraveništi.
 |
| Včela medonosná |
 |
| Babočka admirál |
 |
| Babočka paví oko |
 |
| Sledování života mravenců |
Při cestě zpět k zámku je potřeba naházet všechny kamínky z okolí do vody, zkontrolovat obří kapry v Podzámeckém rybníce a pak hurá do kavárny na zmrzlinu. Ta je umístěna přímo na nádvoří, za hezkého počasí se může sedět venku v podloubí. To se nám poštěstilo, ukořistili jsme poslední volný stolek a u kávy a zmrzliny jsme se mohli kochat krásou zámku nebo odběhnout přes nádvoří k balustrádě a vyhlížet do okolí.
A na úplný závěr nesmí chybět zastávka u zámecké fontánky, ve které plavou barevní koi kapři. Být větší teplo, tak lovím děti z fontánky i s rybami.
Praktické informace závěrem:
Líbil se vám článek? Můžete ho poslat dál do světa...
Zdravím, můžu potvrdit na podzim je tam nádherně, ale při pěkném počasí je tam o víkendech přeplněno.
Ještě že nejsem limitována víkendy, většinou tyhle profláklá místa navštěvujeme přes týden. Ať žije rodičovská dovolená 🙂