Občas se mě někdo zeptá, jestli nemám pocit, že doma s dětmi kulturně zakrňuji. Popravdě opravdu nemám, spíš naopak. Za posledních více než pět let jsem viděla tolik výstav, instalací, venkovních koncertů, festivalů jídla/hudby/divadla či jiných akcí jak nikdy předtím. 

Součástí kulturního programu dětí je i občasná návštěva divadla. Jasně, nejsou to žádné vážné kusy z Národního, ale půlhodinovky dětské zábavy, ale ona i kvalitní dětská inscenace potěší dospělého diváka. Navíc kdo by chtěl mít doma malého kulturního barbara, který neví, že v teplákách a gumovkách se do divadla nejde, i když je to nejoblíbenější kus garderóby. A že v divadle se nehlučí, neběhá a neskáče, pokud to není součástí programu…

Druhý červencový víkend se Praha vyprázdnila. Naštěstí i přes velkou absenci obyvatelstva se pořád něco děje. Tentokrát se sešli dvě hodně vyvedená představení téměř na jednom místě. A obě můžu s klidným svědomím vřele doporučit. V sobotu na Náplavce na lodi Tajemství v rámci OKOfestu (festival představující svět duševně nemocných lidí) jsme shlédli klasickou pohádku Pinocchio a v neděli v Bajkazylu žhavou novinku ze Studia Damúza Co chce jepice.

Soubor Toy Machine tvoří trojice mladých mužů z pražské DAMU a brněnské JAMU. Jejich cílem přiblížit dětem svět loutek nejen pomocí klasických marionet, ale i s použitím obyčejných předmětů denní potřeby. Loutkou se tak může stát cokoliv – opracovaná větev z lesa, palička na maso nebo pytlík od mouky. 

Klasickou pohádku o polenu, které se změnilo na chlapce zná asi většina dětí. Při představení během 40 minut zvládne Pinocchio utéct Gepetovi, setkat se s Modrou vílou, proměnit se v cirkusového oslíka i zachránit Gepeta z břicha velryby. Hlavní a jediný loutkář Tomáš Běhal má dar během prvních několika okamžiků strhnout na sebe veškerou pozornost obecenstva a už jí nepustit. S nenásilnou a jemnou dětskou asistencí provede diváky celým představením a nezapomene zapojit i rodiče. Loutky jsou velmi jednoduché až minimalistické a nechávají dostatek prostoru pro dětskou fantasii. Představení je doporučováno pro děti od 3 let. 

Divadlo Toy Machine – stránky ZDE

V neděli v rámci pásma Pohádky na Náplavce jsme viděli před Bajkazylem neoficiální premiéru nové hry studia Damúza Co chce jepice. Půlhodinový příběh popisuje život tří jepicí, dvou obyčejných a škodolibých, jedna nedokonalé s pomuchlanými křídly, ale velkou chutí do života. A zatímco obě „dokonalé“ jepice stráví svůj hmyzí život na jednom místě, třetí se vydává na dobrodružnou cestu hmyzí říší. Hra, která má velké poselství pro děti i dospělé – i jedinec, který nesplňuje jakýsi očekávaný standard, může vést mnohem bohatší život než jeho „dokonalé“ okolí. Při představení sice nikdo nebude půlhodiny smíchem padat ze židle, ale o to jemněji a něžněji celá hra působí.

ZDROJ

V Bajkazylu na Náplavce je možné přes léto navštívit každou neděli dětské divadelní představení, program ZDE. Kromě Damúzy vřele doporučuji Divadlo KAKÁ, jejich hry jsou plné energie a neuvěřitelně vtipné. Sice nás čeká většina léta mimo Prahu, ale inscenaci Minimax a mravenec si nenecháme ujít. 

Co vy, berete děti do divadla? Na klasické představení nebo na alternativu?