Vrátit se po několika letech do Karlových Varů na Mezinárodní filmový festival bylo jako přivítat se starým známým. S někým, s kým se dlouho nevidíte, ale po očku sledujete každý jeho počin. Kdo vás přivítá s otevřenou náručí i po těch dlouhých letech. Je to jako znovu naskočit do jedoucího vlaku a nechat se unášet proudem. Točit se ve víru filmů, dokumentů, znělek starých i nových, listovat programem i jídelními lístky, opájet se atmosférou i alkoholem, spát pod stanem i v kinosále…
První den stíháme jen dva filmy, irskou hudební projekci Píseň ze žuly a srbskou koprodukci Rekviem za paní J.
Píseň ze žuly/ Song of Granite (2017) – Pat Collins
Obrazově precizní a uchvacující filmové dílo se točí okolo života významného zpěváka tradičních irských písní Joea Heaneyho. Síla a magičnost písní je centrální linií putující filmem. Jsou písně tím, co obyvatelům nádherné, ale drsné irské krajiny pomáhalo přežít a spojit se s Bohem? A jakou cenu platí umělec srdcem i duší za poslechnutí vnitřního puzení?(MFF Karlovy Vary)
Vizuálně velmi povedené leč těžko vstřebatelné. Tradiční irské písně jsou neuvěřitelně náročné na poslech a po pár desítkách minut lezou krkem. Vydržet je poslouchat víc než hodinu je nadlidský výkon. Kdo není Ir nebo zarytý milovník téhle země, k Písni ze Žuly si najde cestu jen velmi těžko. Mnohem zajímavější bylo následné setkání s tvůrci, kteří divákům přiblížili detaily ze zákulisí filmu jako např. hledání lokací k natáčení nebo výběr herců a zpěváků.
Hodnocení: 2/5
Rekviem za paní J./Rekvijem za gospodu J. (2017) – Bojan Vuletič
Paní J. je nezaměstnaná vdova, která před drahnou dobou propadla vleklé depresi. Přelidněný panelákový byt, který obývá s tchýní, dcerou školou povinnou i už dospělou a také jejím ženichem, neopouští ani neuklízí. V naprosté netečnosti k okolnímu světu naplánuje sebevraždu, kterou hodlá uskutečnit na výročí manželovy smrti. Zbývá pár drobností, které je třeba ještě vyřídit: vrátit židli sousedce, vypovědět pojistku či dát svou fotku na hrob, jenže nic z toho není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát (MFF Karlovy Vary).
Už podle anotace nás tenhle film zaujal a vystát si téměř dvě hodiny ve frontě za to stálo. Sociální sonda do života jedné srbské panelákové rodiny proložená notnou dávkou černého humoru. Paní J. má pět dní na to, urovnat si všechny záležitosti a pak konečně spáchat vytouženou sebevraždu. Za neuvěřitelným a vtipným sledem událostí pozorujeme životní problémy jedné unavené ženy bez práce a její ne/schopnost vyrovnat se se smrtí manžela. Kdo má rád srbskou kinematografii a někdy až syrový černý humor, ten se v tomhle snímku najde.
Hodnocení 4/5