Výtvarná herna / Proplouvání

16. března byla v Národní galerii zahájena nová jarní výstavní sezóna. Otevřeno bylo devět nových výstav, včetně site-specific instalace čínského umělce Aj Wej-weje. Tento současný konceptuální umělec vystavoval loni před Veletržním palácem sochy z projektu Zvěrokruh. Jako velký kritik čínských poměrů emigroval do Spojených států, kde byl ovlivněn díly i Andyho Warhola a stal se nejznámějším čínským umělcem. Aj Wej-weje je teď všude plno, jeho současná výstava Zákon cesty se objevuje v mnoha médiích, proto mu byla věnovaná i první jarní výtvarná herna. 
“Není žádná uprchlická krize, je jen krize lidstva…

Před samotnou hernou jsme se byli na výstavě podívat, otevřeli jsme tak opět aktuální téma svobody jedince a uprchlíků. I v necelých 5 a 2,5 letech jsou naše děti schopné si uvědomit, co téma ztráty domova či omezení osobní svobody znamená. 

Herna byla pojata hodně cestovatelsky, začali jsme stylově u glóbusu a uvědomění si, jak malý je jedinec v globálním chápání světa. Glóbus oba velmi zaujal, ukázali jsme si, kde bydlíme, kde se Aj Wej-wej narodil a kam emigroval. A samozřejmě jsme nezapomněli i na mimo tématické zeměpisné body – oceány, hory, místa našich minulých i budoucích dovolených. 
Každý správný cestovatel si musí umět zabalit batoh a dokázat rozlišit, co je pro putování důležité a co postradatelné. Z mnoha předmětů si každý vybral to, co by si vzal jako pomyslný uprchlík s sebou, obkreslil věci na čtvrtku a barevnými štítky označil důležitost. Tady byla krásně vidět věková a myšlenková zralost – nejmenší děti automaticky sahaly po hračkách a plyšácích, ty nejstarší si “zabalily” telefon, nůž, lano či lahev na pití. 

Když už prcháme, tak potřebujeme loď. Stačí párátka a kousky pěnové hmoty, vychytat těžiště a může se na moře. Lodičky obou dětí s námi dopluly až domů a momentálně se suší na vaně 🙂

Imaginární cestování bylo výborně vizuálně ztvárněno na velké mapě na zemi, po které se pohybovaly malé lodičky poháněné fénem. Každá loď měla přilepenou fixu a nechávala za sebou barevnou čáru své trasy. 
Na každé cestě je někdy potřeba schovat se před zimou a větrem. Pro tenhle účel nejlépe poslouží vlastnoručně postavený bunkr. Období úkrytů a schovávaček je u obou dětí v plném proudu, jejich nadšení bylo obrovské. Krabice, látky, sedáky… víc ke štěstí nepotřebují. 

Poslední stanoviště bylo trochu odlišné, věnované dílu Slunečnicová semínka z výstavy Otisky vědění. Malé bílé kamínky děti pomalovaly a umístily do společné instalace. Každý se tak stal pomyslným zrnkem písku.
Líbil se vám článek? Můžete ho poslat dál do světa...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *