Jedno podzimní odpoledne…

Už jsem to psala v týdnu u sebe na Instagramu, ale nemáte pocit, že se společně s klesajícími teplotami a zvyšuje množství brblalů a nespokojenců? Moje cesty MHD po Praze do práce se podobají mentálními očistci. Začátek školního roku a přicházející podzimní chladná rána jako by byla blikající červenou kontrolkou v mnohých hlavách.

Geometrickou řadou se objevují neustálé stížnosti na to, že je “moc zima” nebo “moc teplo”, výkřiky do tmy tipu “já chci léto” a “proč musí být podzim”, případně “tozasebudecelýpodzimpršet”. No, tak si vezmu deštník a kabát, nazdar a čau… Neexistuje špatné počasí, pouze nevhodné oblečení…

Čím sem starší, tím víc si všímám té všeobecné nespokojenosti s čímkoliv, co dotyčnému jedinci nejde zrovna pod fousy. Schopnost vystačit si s tím, co nám příroda či počasí přináší, nějak mizí, ale zato frflání na to, co nemáme a co bychom “potřebovali”, je všeobecnou normou. Co si příště vzít oblíbený teplý svetr, do termohrnku čaj, do ruky deštník a jít si užít toho, že je tu další roční období se všemi jeho radostmi. Nemusím být mistr mindfulness, abych se nedokázala občas zastavit, nadechnout a začít vnímat přítomný okamžik tady a teď.

Tak tu odložím pár fotek z jednoho podzimního odpoledne s dětmi, které bylo úplně obyčejné. A v tom je jeho krása. Doufám, že podobných krásných dní, kdy je stále teplo a bund zůstávají doma na věšáku, ale už je cítit ve vzduchu chlad a podzimní vůně, bude co nejvíce.

Co vy a vaše podzimní plány s dětmi? Budou výlety spadaným listím, kaštanová a žaludová dobrodružství, zamotaní draci ve větvích a potají nakradená jablíčka přes plot? Protože ta cizí chutnají vždycky nejlépe 🙂

Líbil se vám článek? Můžete ho poslat dál do světa...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *