Čtu v srpnu

Poslední prázdninový měsíc byl co do počtu přečtených knih velmi bídný. Dovolená s dětmi a ve velké skupině lidí není příliš nakloněná tomuto druhu zábavy, takže jsem se opět omezila na ukradené chvilky po večerech a po cestě do práce.

Paolo Giordano – Čerň a stříbro

Příběh mladého manželství: Muž je fyzik se sklony k depresi. Má za to, že mu tělem protéká hustá a lepkavá černá míza melancholie, zatímco jeho žena Nora má v těle světlé stříbro, výborný elektrický vodič. On má zároveň roli vypravěče a zapisovatele jejich lásky. Věří, že jeho smuteční čerň se smíchá s Nořinou stříbrnou energií. Jenže zjišťuje, že skutečným pojivem, majákem i andělem strážným jejich vztahu byla paní A., přezdívaná Babette, kuchařka, hospodyně, chůva… Po její smrti se však milostné téma začíná proplétat s tématem umírání, vědomí konce, odpovědnosti a ztráty… (Zdroj)

Po úspěchu knihy Osamělost prvočísel jsem měla od autora velká očekávání. Jeho schopnost nimrat se v bolístkách lidské mysli a budovat depresivní atmosféru od první stránky. V útlé novele se opět soustředí na úzkou rodinu, malý mikrokosmos a jeho vnitřní svět. V tomto případě je “sluncem” vesmíru hospodyně paní A., která trpí nevyléčitelnou chorobou a po její smrti všichni členové rodiny zjišťují, jak nepostradatelná pro ně byla. Nejen po stránce pracovní, ale především duchovní. Matka – otec – syn – k sobě musí znovu nalézt cestu a zjistit, jestli dokáží fungovat jako rodina i ve třech.

Čerň a stříbro nedosahuje stejné kvality jako Osamělost prvočísel, ale i v této knize jde autor až na dřeň pocitů lidských postav, které jsou přirovnávány k fyzikálním zákonům. I přesto je to silná kniha o ztrácení identity, vlastního já v rodině i svých blízkých.

Hodnocení: 3/5

GIORDANO, Paolo. Čerň a stříbro. Přeložil Alice FLEMROVÁ. Praha: Odeon, 2015. Světová knihovna (Odeon). ISBN 978-80-207-1656-9.

Lisa Genova – Pořád jsem to já

Alice Howlandová je hrdá na to, co v životě dokázala. Ačkoli jí bude teprve padesát, je uznávanou profesorkou kognitivní psychologie na Harvardu a světově proslulou odbornicí v oboru psycholingvistiky, má tři dospělé děti a úspěšného manžela, také známého vědce. Zničehonic se však u ní začne projevovat nezvyklá zapomnětlivost a chvilkové ztráty orientace a do jejího života vstoupí tragická diagnóza časné formy Alzheimerovy choroby. Nevyhnutelné příznaky počínající demence ji pomalu připravují o osobnost a dříve tak nezávislá a ambiciózní Alice se učí žít pro přítomnou chvíli. Zatímco dřív stavěla na první místo akademickou kariéru, je najednou nucena přehodnotit nejen svůj vztah s manželem a očekávání týkající se budoucnosti jejích dětí, ale i své představy o tom, kdo je a jaké je její místo v tomhle světě. (Zdroj)

Popravdě nemám moc ráda filmy podle knih, až tedy na světlé výjimky jako je Pán prstenů nebo HP. I proto jsem oscarový hit Still Alice s Julien Moore ještě neviděla, chtěla jsem si nejprve přečíst knižní předlohu, ať mě nečeká nějaké zklamání. A teď už vím, že se na film s chutí podívám, i když konec pro mě nebude žádné překvapení.

Ono popravdě si kniha o zfilmování dost říkala – zajímavé téma, silný příběh, nějaká ta láska a rodinné trable, mixnuté v koktejlu ženy, která dává přednost kariéře. Jaké to asi je, dozvědět se diagnózu raného Alzheimera, pomalu začít zapomínat, ztrácet se ve vlastním domě, životě i v sobě? Dost děsivá představa pro někoho, jako je Alice, silná a nezávislá žena, která má vše, co by si leckdo mohl vysnít – kariéru, rodinu, milujícího manžela. Alzheimer zasáhne Alici přímo na solar a my můžeme společně s ní prožívat plíživý nástup nezvratné demence, která je většinou výsadou seniorů. Pořád jsem to já vás vezme za srdce, i proto, že stejný osud může stihnout kohokoliv z nás. A garantuji vám, že po přečtení téhle knihy začnete bedlivě sledovat svoje paměťové výkyvy 😀

Hodnocení: 5/5

GENOVA, Lisa. Pořád jsem to já. Vydání druhé. Přeložil Karina MATĚJŮ. Praha: Práh, 2015. ISBN 978-80-7252-573-7.

Amor Towles – Pravidla zdvořilosti

Pětadvacetiletá Katey nemá na konci roku 1937 příliš důvodů k oslavám, a tak si s kamarádkou naplánuje klidný silvestrovský večer v zapadlém jazzovém baru. Náhodné setkání s úspěšným bankéřem Tinkerem, který v baru hledá svého bratra, jí však naprosto změní život. Od onoho osudného Silvestra pak sledujeme Kateyinu klikatou cestu mezi newyorskou smetánku, poznáme pozlátko i bídu „lepší společnosti“ a nahlédneme do duše neobyčejné dívky s ještě neobyčejnějším osudem. (Zdroj)

Tydlecty internety, bez nich bych byla chudší o velký komínek zajímavých knih…
Amor Towles si český knižní trh podmanil svojí poslední knihou Gentleman v Moskvě. Rok předtím mu ale ve Vyšehradě vyšla próza Pravidla zdvořilosti, která by čtenářům milující New York 30. let 20. století neměl uniknout. Mladičká dcera ruského přistěhovalce se snaží vlastní silou a vynalézavostí získat lepší místo na společenském žebříčku. Swing, newyorská smetánka, atmosféra 30. let a večírky… Kdo si oblíbil Velkého Gatsbyho, ví, o čem mluvím 🙂 Autor píše překrásným jazykem, který je opravdovou potěchou pro oko i duši a z četby Pravidel zdvořilosti dělá opravdový zážitek, který se dostane pod kůži.

Hodnocení: 5/5

TOWLES, Amor. Pravidla zdvořilosti. Přeložil Julie TESLA. V Praze: Vyšehrad, 2017. ISBN 978-80-7429-896-7.

Líbil se vám článek? Můžete ho poslat dál do světa...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *