Barevná kniha s velkou hlavou ledního medvěda byl loňský hit, který útočil na rodiče malých dětí se vší vervou ze všech fotek na sociálních sítích. Hlavním lákadlem byly především ilustrace a srozumitelný příběh o toleranci k jinakosti. Britské autorce Sandře Dickmann se v Padym podařilo vytvořit především výtvarný skvost.
Kauza „velký bílý medvěd“
V severoevropském lese se najednou objeví neznámé nové zvíře, které se nikterak nepodobá jeho místním obyvatelům. Velké, bílé, zubaté a navíc s podivným zvykem hromadit spadané listí ze stromů. Lokální zvířata – liška, jezevec, zajíc, husa… – moc neví, co si s novým návštěvníkem počít. Bojí se ho, protože vše neznámé v nich vzbuzuje strach a navíc nedokáží pochopit, proč stále sbírá listí. Medvěda tedy pro sebe pojmenují Pady (v originále Leaf) – podle spadaného listí i podle jejich touhy, aby medvěd vypadnul kamkoliv jinam.
„Vrána ho zahlédla jako první. Podivného bílého tvora, kterého temné vlny unášely ke břehu. Nepodobal se ničemu, co zvířata z divokého lesa kdy viděla.“
Jenže co teď s medvědem? Musí odejít? Lesní zvířata se zachovají jako většina populace, co neznají, to automaticky považují za špatné, nebezpečné, hodné leda tak pomluv a klepů. Strach je silný prostředek k manipulaci. Zatímco se zvířata nedokáží domluvit, medvěd stále skáče s křídly z listí z útesu v marné snaze odletět zpět domů.
Komunikace je klíč
Naštěstí jako v klasických bajkách moudré vrány prosadí svoje a přijdou s nejjednodušším řešením. Zeptají se Padyho, co u nich v lese vlastně pohledává. Medvěd jim vypoví svůj příběh, jak nedobrovolně připlul na kře z tajícího ledovce a touží po návratu domů… Bez příkras, bez emocí, s čistým konstatováním. Zvířata pochopí, že medvěd pro ně není nebezpečný a pomůžou mu dostat se pryč. Bohužel závěr knihy je jediný škraloup na kakau, který mě bil do očí. Pár vran nesoucí čtyřmetrákového medvěda jako pírko do severní polární oblasti byl na mě už příliš nesmyslný.
Ač je v knize textu pomálu, dostatečně stačí k vystižení celého poselství. Kniha srozumitelně a trochu sladkobolně předkládá dětem nejen ekologické téma o globálním oteplování, ale i důležitost zajímat se o své okolí, o jedince, kteří zrovna nezapadají do většinových škatulek a o tom, že jinakosti není třeba se bát.
Co povyšuje knihu o třídu víš nad ostatní eko/bio/trendy/tolerantní knihy, jsou ilustrace. Ač kniha hýří barvami a využívá kontrastu bílý „jiný“ medvěd versus barevný les, autorka a ilustrátorka v jednom nesklouzává ke kýči, křiklavosti a především zvířata působí velmi realisticky.
Pady je trochu sladkobolná kniha, která se svezla na vlně korektních a ekologických knih, kterým se začínám pomalu ale jistě vyhýbat. Ne kvůli tématu jako takovému, o tom si s dětmi povídáme doma často, ale kvůli tomu, jak předkládají svou jedinou a správnou pravdu. Naštěstí Pady se obejde bez moralizování a díky vizuální podobě odpustím i toho nesmyslně letícího medvěda.
DIECKMANN, Sandra. Pady. Přeložil Háta KREISINGER KOMŇACKÁ. Praha: Práh, 2018. ISBN 978-80-7252-765-6.