Spojování industriálu s uměním se stalo v posledních letech populárním trendem. Opuštěné továrny a brownfieldy se dočkají obnovy a různé formy umění se mohou přesouvat z velkých měst na periferie a venkov. Jedním z typických zástupců současné tendence se stala humpolecká 8mička – bývalý osmý závod národního podniku Sukno.

Celý soukenický areál se od konce 19. století specializoval na tkaní hrubých suken a loden (tuhá, pevná látka na výrobu např. batohů). Továrna Karla Trnky byla v roce 1948 znárodněna, stala se součástí Sukna a přišla o své původní jméno spojené s majitelem. Ono se to za komunisty nenosilo, aby byla továrna pojmenovaná po svém majiteli, že ano. Tenhle kapitalistický přežitek byl nahrazen číselnou řadou 1 – 18 a na Humpolec padla ona 8.

Až do roku 1989 fungovala 08 jako přádelna vlnařských závodů. Po revoluci byla už zdevastovaná továrna předána restituentům a po částech postupně rozprodána různým majitelům. Po „hospodaření“ minulého režimu bylo nutné zajistit kompletní technickou infrastrukturu a zajistit nevyhovující stavební stav. Díky společnosti Hranipex byla továrna částečně zprovozněna, i když se zde místo textilu vyráběly nábytkové hrany. Mezi lety 2002 – 2009 byl areál prázdný a bez pronájemce. V roce 2010 se továrna dočkala nového černého kabátku se zlatými detaily a 18. dubna 2018 v 18:00 byla konečně otevřena galerie 8mička.

Na číslo 8 narazíte všude – vstup na výstavu 8 Kč, výtvarná dílna 88 Kč, film 18 Kč, cena kávy a jídla  vždy končí na 8, 8 na talířcích, šálcích, cukru u nábytku, 8 na skříňkách v šatně… Je vidět, že na symbolikou se tu hodně přemýšlelo a není to jen pouhé převzaté označení areálu.

Ještě do 12. 8. 2018 můžete v 8mičce navštívit první výstavu – Pocta suknu. Ta je věnovaná nejen historii celého závodu a humpolecké 08, ale především textilu v kontextu umění. Expozice vystavuje autory nejen ze současnosti, ale i z éry 20. století. Najdete tu díla od takových jmen jako Zorka Ságlová (právě po ní je výstava pojmenovaná), Josef Sudek, František Drtikol, František Skála, Jiří Kovanda nebo Ztohoven. Někdo pracuje s textilem jako s oblečením, jiný s výšivkou nebo nitěmi. Nechybí ani politické vyjádření (vlajky a transparenty) nebo projekty jako spálení české vlajky Rafany a výměna presidentské standarty za červené trenky (Ztohoven).

Výstava je instalovaná ve dvou patrech, díky velmi benevolentnímu prostoru je využit veškerý potenciál továrny – vysoké stropy, kovové konstrukce…

Za pozornost rozhodně stojí program galerie, nemusíte sem jít jen na výstavu, ale i na filmové projekce, které jsou vždy spojené s textilem – Obchod na korze, Nit z přízraků… Kromě filmů 8mička pořádá diskuze, kurzy kresby pro dospělé a komentované prohlídky. Co nás ale zajímalo nejvíc, jsou sobotní dílny pro rodiče a děti. Témata jsou vždy opět spojená s textilním průmyslem, pokaždé s jiným umělcem a lektorem. 

My jsme měli to štěstí, že naše sobota v Humpolci připadla právě na dílnu, kterou vedl Filip Kubák z Tkalcovny Strmilov, kde se vyrábí úžasné deky a plédy. Seznámili jsme se s principem tkaní, ale nejzábavnější část bylo tkaní samotné. I když je dílna doporučovaná pro děti od 7 let, naše ratolesti spojily síly a naučily se plátnovou i keprovou vazbu.

V přízemí 8mičky je skvělá kavárna s výběrovou kávou, domácími zákusky i kváskovým chlebem, shop s knihami o umění a sekcí s dětskou literaturou a dětský herna se stavebnicí Špulka 🙂

8mička je důkazem toho, že za uměním, citlivě využitým prostorem a kvalitou nemusíte jen do velkoměsta…