Jednou za čas nastane ve vesmíru šťastná konstelace hvězd a mě přijde email s nabídkou knihy pro děti k přečtení, vyfocení a mé nesmělé recenzi. Tentokrát nastavení oblohy muselo být opravdu výjimečné, protože se mi ozvala sama autorka a renesanční žena – Katarína Fiala. Renesanční vskutku je, mimo spisovatelské dráhy je i principálkou, scénáristkou, kostymérkou, herečkou i autorkou kulis divadla Na houpačkách. Právě Katarína Fiala je autorkou dětské beletristické knihy s minimalistickým názvem 2.A.

Kniha 2.A nejen pro druháčky

Když se sejdou dvě sestry – identická jednovaječná dvojčata, kouká z toho hodně srandy (teda aspoň pro ně). Ale když ty dvě sestry mají navíc dohromady šest dětí, vypadá to na pořádný chaos. Takhle začíná celá kniha – Káťu, žačku 2.A, a celou její rodinu přijede navštívit teta se svými dětmi. Teta je maminčino identické dvojče 🙂 Káťa je zároveň vypravěčkou celého příběhu. Hned na prvních stránkách máte pocit, jako když pročítáte Kátin deník, jazyková forma přesně odpovídá dětem ve věku osmi až devíti let. Díky autorčině znalosti dětské mluvy bude kniha malým čtenářům velmi blízká a obzvlášť holčičky se s hlavní hrdinkou okamžitě ztotožní.

Reálný příběh, který může prožít každý

Autorka v knize nevymýšlí žádné nereálné situace, naopak, celý děj je tak uvěřitelný, že ho může prožít kterékoliv dítě. A tak se v knize hraje doma na schovávanou, jezdí na kolečkových bruslích, chodí do restaurace či do ZOO a na zmrzlinu. Nesmí chybět ani pořádná dávka dětských lumpáren, jako je plnění trochu podivného seznamu úkolů „Jak se chovat v restauraci“. Každodenní život se všemi malými laskavostmi i trápeními, které jsou normální ve všech funkčních rodinách. A protože v ději figurují dvě dospělá dvojčata, přijdou na řadu i vtipné záměny a zmatky.

A i když mají stejné hlasy, teď už Míša poznal, že to není jeho máma, protože jeho máma ho nejspíš objímá jinak než moje máma. Nebo možná voní trochu jinak než moje máma. Proto si dávám dobrý pozor, než jdu za mojí maminkou, abych si jí nespletla já. Už jsem totiž druhačka.

Když jí chci něco říct, přijdu za ní, trochu si jí očíhnu, to jako že ji obejdu a očichám, a teprve pak řeknu: „Mami, prosím tě, podepiš mi žákovskou.“ Tu totiž nemůžu dát podepsat své tetě.  

A co naše děti nejvíc pobavilo? Když se maminka s malou Rozárkou ztratily ostatním v ZOO. Ale než se zbytek party domluvil, kudy je jít hledat, Rozárka v kočárku spustila takový jekot, že je Káťa našla i po sluchu.

Ilustrací se zhostila Vendula Šafránková, její styl knize naprosto sedí – humorný, komiksový, barevný. Osobně preferuji trochu jemnější vizuální doprovod, ale pro tuhle knihu je to to pravé ořechové.

Velká rodina jako velká radost

V poslední době máme štěstí na knihy, které ukazují, že žít ve velké rodině je úplně normální. Že mít víc než dvě děti nemusí vzbuzovat u okolí jen všeříkající pozvednutí obočí nebo netaktní otázky „to jste všechny děti chtěli?“ nebo „to jsou všechno vaše?“. Ba naopak, čím víc dětí, tím víc zábavy. Jen mě trochu mrzelo, že v ději byli upozaděni tatínkové a dostali minimum prostoru.

Až budete shánět nějakou knihu, která by se líbila holčičkám mladšího školního věku, vzpomeňte si na 2.A a bude to trefa do černého. Tahle publikace má všechno, co děti motivuje ke čtení – vtip, vhodnou jazykovou formu, líbivé ilustrace a nabitý děj.